„Létání miminek“ hraničí s týráním dětí

O kurzech létání miminek jsme vás informovali v článku POZOR NA „BÁJEČNÉ“ LÉTÁNÍ MIMINEK. Ve stejné době odvysílala Česká televize reportáž věnující se této problematice a strhla se bitva. Na jedné straně barikády stála zakladatelka a propagátorka létání Mgr. BLANKA KOLÁŘOVÁ-SUDÍKOVÁ podporovaná rodiči, kteří s dětmi tuto aktivitu provozovali a nemohli si ji vynachválit. Na druhé straně odborníci – dětští lékaři, fyzioterapeuti a další důrazně varovali před nebezpečností této techniky. K nim se většinou přidávali i lidé, kteří se o „létání“ dozvěděli z médií a byli jím často šokováni.

Celá kauza plnila v únoru média i servery pro rodiče. Ministerstvo zdravotnictví ČR si dalo se svým vyjádřením na čas, ale jeho závěry jsou jednoznačné a pro „tzv. létání kojenců a batolat“ vyznívají značně negativně.

Ministerská komise spolupracovala s odborníky z oboru neonatologie, pediatrie, praktického lékařství pro děti a dorost, sociální pediatrie, dětské neurologie, ortopedie, rehabilitace, očního lékařství, otorinolaryngologie, psychiatrie, soudního lékařství a s Meziresortní pracovní skupinou pro prevenci dětských úrazů. Přinášíme vám zkrácené znění jejího stanoviska (kompletní znění najdete v sekci tiskových zpráv). K jakým závěrům tedy komise došla?

„Létání“ ohrožuje zdraví

Při provádění pasivních pohybů s dítětem, tedy po uchopení za horní končetinu nebo končetiny, je dítě uvedeno do stavu rotace celého těla a vedle akcelerace nastává také odstředivý účinek na celé tělo včetně hlavy. Poté následuje zpomalení s opačným efektem, tj. decelerace těla včetně hlavy. Protože  aktivita je provozována s malými dětmi a to zejména v kojeneckém věku, jsou zde odlišnosti od těla dospělého člověka. Kosti lebního krytu jsou volně pohyblivé a jsou spojeny švy, mozek v lební dutině je uložen volně a je tudíž vnímavější na pohyby hlavy. Za takové situace může změna rychlosti těla – hlavy, vyvolaná prudkou akcelerací či decelerací, vyvolat změny v lební dutině.

Hlava kojence, batolete, není totiž významněji chráněna před takovými pohyby, stejně jako při kývavém pohybu hlavy. Osa takového pohybu je v krční páteři. Svalstvo krku je v tomto věku slabé a nedokáže pohyby zmírnit, přičemž hlava kojence představuje významnou část hmotnosti celého těla dítěte v tomto věku. Nezralý dětský mozek je prováděnou technikou  vystaven výrazné akceleračně-decelerační zátěži nerespektující odlišnosti cévního systému těchto malých dětí oproti dětem větším. Dochází k neúměrným změnám tlaků, což komise považuje za faktor ohrožující zdravý vývoj dítěte.

Výrazná změna rychlosti těla, může vyvolat poranění v lební dutině včetně zrakové dráhy a jemných tkání nitra dětského oka a zanechat trvalé následky na očích, resp. zraku.

Ministerstvo ve svém vyjádření dále uvádí, že aktivita „létání“ je nepřiměřenou zátěží na pohybová ústrojí, které se po narození teprve vyvíjejí. Nepřiměřená pohybová zátěž může tento složitý, jemný mechanizmus narušit. Zatěžovat dětský organizmus před tím, než jsou vyvinuty reakce vzpřimování hlavy, koordinace šíjových svalů a svalstva trupu a zad, nemá smysl, protože dítě ještě nemá organické předpoklady k jejich vyvolání. Až v dalším období vývoje je možné používat celou řadu činností, které rozvoj svalstva posílí. Pohybová aktivita typu „létání“ je tedy krajně nevhodná pro kojence a nebezpečná pro nedostatečně vyvinuté šíjové svaly a může mít pozdější trvalé následky.

Vyvolává strach

Některé děti na „létání“ reagovaly pláčem a křikem. Komise ministerstva vypočítává možné důvody: Strach z nepřirozených poloh těla, strach z výšky a možného pádu, pláč ostatních dětí, bolestivé vjemy způsobené rotací a rychlými změnami polohy těla, pocit dezorientace a další.

Tyto události mohou být z hlediska prožitku dítěte a jeho neschopnosti porozumět situaci vnímány jako život ohrožující a mít za následek trauma s následkem plačtivosti, zvýšené dráždivosti, děsivých snů, nočních můr, vyhýbání se situacím, které tuto traumatickou událost připomínají nebo vyvolávají a další změny v chování dětí.

Pokud jde o opakované zážitky tohoto typu, je pravděpodobné, že takovéto cvičení s dětmi může představovat chronický stres, který může mít v některých případech za následek  posttraumatickou stresovou poruchu s velmi závažnými důsledky na zdraví dítěte.

Další negativní důsledky mohou být také pro funkce endokrinní a imunitní. Ze stávajících poznatků je podle ministerstva nepochybné, že stres, který je při cvičení některým dětem způsoben a jehož výrazem je pláč, může mít v případě opakování těchto cvičení povahu chronického stresu a tím ovlivnit psychické a fyzické zdraví dětí.

Rodiče, máte povinnosti

„Létání“ vykazuje rysy shaken-baby syndromu a sy CAN – syndromu týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte. Ministerstvo proto upozorňuje rodiče na povinnosti, které pro ně vyplývají ze závazných právních norem, a na důsledky případného neplnění těchto povinností:

• Úmluva o právech dítěte (sdělení č. 104/1991 Sb.): Dle Úmluvy o právech dítěte děti vyžadují vzhledem k jejich zranitelnosti zvláštní péči a ochranu, právo na nejlepší dosažitelný zdravotní stav a přístup ke zdravotním službám, ochranu před jakýmkoli tělesným či duševním násilím, urážením, zneužíváním, zanedbáváním nebo nedbalým zacházením.
• Zákon o rodině (zákon č. 94/1963 Sb.): Ust. §31 tohoto zákona definuje rodičovskou odpovědnost jako souhrn práv a povinností při péči o nezletilé dítě, zahrnující zejména péči o jeho zdraví, jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj.
• Zákon o sociálně právní ochraně dětí (zákon č. 359/1999 Sb.): Dle ust. §6 tohoto zákona se sociálně právní ochrana zaměřuje zejména na děti, jejichž rodiče neplní povinnosti plynoucí z rodičovské zodpovědnosti dle zákona o rodině. Dle ust. §59 tohoto zákona se fyzická osoba dopustí přestupku tím, že jako osoba odpovědná za dítě ponechá dítě bez náležitého dozoru přiměřeného jeho věku, rozumové vyspělosti, popř. zdravotnímu stavu, a tím je vystaví nebezpečí vážné újmy na zdraví. Za tento přestupek lze uložit pokutu do 50 000 Kč.

Co hrozí dítěti

Komise ministerstva zdravotnictví tedy„létání“ jednoznačně považuje za pohybovou aktivitu, která je pro děti této věkové skupiny riziková. Uvádí, že rychlá změna směru pohybu a velká odstředivá síla mohou způsobit řadu drobných či větších poranění s dlouhodobými či trvalými následky, které se mohou projevit i po delší době. Mezi rizika, popř. poškození, která mohou nastat, patří zejména:

1. drobná i větší poškození centrálního nervového systému
2. nitrooční krvácení do cév sítnice s přechodným eventuálně trvalým poškozením zraku
3. poškození lokomočního ústrojí
4. poškození kloubního vaziva, pouzdra velkých kloubů s následnou poruchou hybnosti,  růstové chrupavky dlouhých kostí
5. prudké pohyby v oblasti krční páteře jsou rizikové ve smyslu možných drobných poranění, která mohou být patrná až v pozdějším věku a projevit se poruchou hybnosti této části páteři, bolestmi hlavy, atd. 
6. existuje riziko posttraumatické stresové poruchy
7. existuje reálné riziko vysmeknutí dítěte při prudkých manévrech s následkem těžkého úrazu
8. pohybová aktivita vykazuje rysy shaken-baby syndromu a sy CAN
9. pohybová aktivita je v rozporu s Úmluvou o právech dítěte, zákonem o rodině a zákonem o sociálně právní ochraně dětí.

Tolik ministerstvo, pro které to varováním zřejmě končí. Takže, milí rodiče, je to na vás.

Ilustrační foto: Youtube.com, SXC, Isifa.cz