Leváctví bylo odedávna ztotožňováno s něčím špatným. Stačí se podívat na jazyk a jeho metafory – nejen na češtinu, podobně to funguje i jinde. Pravý je správný, naopak máme levotu, eventuálně něco jde na levačku. Dnes už leváky nepokládáme za děti Satanovy ani je nijak zvlášť intenzivně nenutíme přeškolit se na praváky. Jenže svět, v němž žijeme, technická zařízení apod., je konstruován pochopitelně z pohledu praváků a výsledkem je třeba to, že leváci se dožívají nižšího průměrného věku. Nicméně celá záležitost může být složitější.
Víc leváků se rodí v zimě
Dosud například není jasné, zda leváctví má nějakou genetickou komponentu, pokusy objevit zde nějakou dědičnost ale zatím nepřinesly přesvědčivé výsledky (pokud by tomu tak bylo, pak leváctví zřejmě kromě zjevných nevýhod přináší vlastníkům příslušných genů i nějaké výhody; zde bychom se mohli třeba inspirovat pátráním po genetických příčinách homosexuality, která také na pohled k rozmnožení nositele příslušného genu přispět nemůže – ale zdá se, že zdání klame).
Ulrich Trans a jeho kolegové z Vídeňské univerzity nyní zveřejnili výsledky, které naznačují, že za leváctvím stojí nějaký hormonální mechanismus. Ukazuje se totiž, že největší podíl leváků je mezi muži, kteří se narodí v listopadu, prosinci a lednu. Výsledky byly publikovány v časopisu Cortex, shrnutí přináší ScienceDaily. Ze studie, do které bylo zahrnuto 13 000 dospělých obyvatel Německa a Rakouska, vyšlo, že leváků bylo 7,5 % žen a 8,8 % mužů. Při narozeních v listopadu, prosinci a lednu však tento podíl vzrostl na více než 10 %. Rozdíl sice není nijak dramatický, nicméně prý ho lze potvrdit i u dalších datových souborů, tj. nejedná se o šum.
Světlo a hormony
Výzkumníci se proto na základě těchto výsledků domnívají, že za leváctvím stojí nějaký hormonální mechanismus, který zase souvisí s mírou světla/tmy. Nemusí vůbec jít o méně světla na konci těhotenství/při narození, ale spíše o více světla v průběhu vývoje plodu. Američtí neurologové Norman Geschwind a Albert Galaburda přišli už v 80. letech s teorií, že testosteron zpomaluje u plodu vývoj levé hemisféry. Dominance levé hemisféry přitom odpovídá praváctví.
Muži mají vyšší hladinu testosteronu, proto je podíl leváků vyšší mezi muži než ženami – rozdílné hladiny platí už pro zárodky. Nové výzkumy ale naznačují, že koncentrace hormonu v plodu je ovlivněna i hormonální situací v těle matky. Ty mají zřejmě více testosteronu během delších dnů v létě (eventuálně zde existuje jiná, ale relevantní sezónní závislost), což pak způsobuje nárůst podílu leváků mezi dětmi narozenými na přelomu roku.
Krátí život leváků testosteron?
Výsledky ukazují ještě na jednu možnost. Pokud se leváci liší od většinové populace hladinami hormonů a konkrétně testosteronem, pak lze připomenout, že testosteron je velkým škůdcem imunitního systému a krom toho zvyšuje ochotu riskovat. V průměru kratší dožitý věk leváků by pak nemusel být zdaleka jen důsledkem „nepříznivého prostředí“, ale právě testosteronu (opět: nebo jiného biochemického mechanismu) – podobně jako se nižšího věku dožívají muži než ženy.
Mimochodem studie ale ukázala vliv ročního období na míru leváctví spíše u mužů než u žen, což tak jednoduše už vysvětlit nelze.
Těžko říct, zda z výsledků lze vyvodit něco prakticky použitelného. Snížení hladiny testosteronu by prospělo leckomu (a rozhodně i okolí leckoho), příslušné hormonální kůry se ale zatím masivně neaplikují. Autoři studie se taktéž neodvažují radit těhotným ženám, aby raději setrvávaly v příšeří.
Na okraj:
- Co se týče genů pro homosexualitu, jejichž existence je zdánlivě absurdní, protože homosexuálové zanechají v průměru jistě méně potomků, a proto by příslušné geny měly z populace vymizet: Několik studií naznačuje, že tyto (hypoteticky identifikované) geny působí různě podle pohlaví – u žen naopak zvyšují plodnost. Samozřejmě se takto dá vysvětlit pouze (častější) mužská homosexualita. Podobně u (nijak neprokázaných) genů pro leváctví bychom třeba našli nějaké vysvětlení.
- Jiné studie ukazují, že mezi leváky je větší riziko schizofrenie a podobných poruch. Jadon R. Webb a jeho kolegové loni publikovali v časopisu Sage statistiku, z níž plyne, že mezi pacienty s psychózou a schizofrenií je 40 % leváků, naopak u deprese a bipolární poruchy odpovídalo množství leváků jejich podílu v obecné populaci.
- Časopis Vesmír 12/1994 (František Koukolík: Ohrožení leváci) uvádí, že leváci mají o 90 % vyšší pravděpodobnost úrazu a ještě mnohem vyšší pravděpodobnost úrazu smrtelného, ať už doma, venku nebo v zaměstnání. Praváci umírali v průměru v 75 letech, leváci v 66. Od té doby za 20 let obě čísla jistě narostla, rozdíl ale nejspíš zůstal. Z tohoto hlediska pak přeučování leváků na praváky není jen bezdůvodnou represí, ale skutečně jim může pomoci.
- Giorgio Vallortigara z italské University of Trento letos identifikoval výraznější asymetrii hemisfér také u psů. Zkoumal přitom mj., kdy psi vrtí ocasem spíše doleva, a kdy spíše doprava. Od těchto kuriózních výsledků se odvozují třeba i diskuse o tom, na jaké straně nohy se psi mají vodit.
- Antropoložka Marina Mosqueraová z univerzity ve španělské Tarragoně přišla před pěti lety s tím, že praváky byli už předkové neandrtálců; tyto a další výsledky se odvozují např. z tvaru nástrojů, opotřebení zubů apod. Praváky byli nejspíš už i první lidé Homo habilis. Naopak naši nejbližší příbuzní, šimpanzi, preferují levou a pravou ruku podle všeho přibližně stejně často.
ČLÁNKY DO MAILU