Prvním krokem je naplánování cesty. Pokud pojedete „nadivoko“, to znamená, že nejste vázáni žádnou rezervací v hotelích a jiných zařízeních s měkkou postelí a teplou vodou, můžete kdykoliv pozměnit plán trasy nebo počet kilometrů. Prostě ujedete to, co ujedete. Spíše si stanovte směr, kterým se budete chtít vydat a pozornost věnujte převýšení. Cyklisté většinou milují Alpy. Jak pro opravdu krásné a relativně čisté prostředí, tak pro značnou náročnost. „Mám hory rád. Baví mě si zamakat, dát si trochu do těla,“ svěřil se mi Stanislav Krupař, fotograf týdeníku Reflex, který se nedávno vrátil ze čtrnáctidenní dovolené na kole. Cestu z Prahy do Pardubic vzal totiž objížďkou přes Sušici-Regensburg-Augsburg-Fridrichshafen-Konstanz-Bregenz-Oberstdorf-Zell am See-Mariazel-Wien a Brno. Celková délka 2300 kilometrů.
Pozor na bolavý zadek
Nezkušený cyklista může na delších tratích ledasco podcenit. Nejčastěji jsou to právě síly. Sportovní trenéři doporučují začínat zlehka. První dny si stanovit kratší cíle, aby si tělo na fyzickou námahu zvyklo. Třetí den se všeobecně považuje za kritický a člověk by měl odpočívat a až následně si troufnout na delší vzdálenosti. Samozřejmě toto jsou obecná doporučení. Velice záleží na trénovanosti jednotlivce.
To samé platí o jiných doporučeních, například o volbě oblečení. Mnohým cyklistům se osvědčilo funkční prádlo, které odvádí pot od těla, nebo kalhoty s gelovou vložkou. Cyklistovo pozadí dokáže po prvních ujetých kilometrech pořádně bolet. V neposlední řadě je volba obuvi, ta musí perfektně sedět a neklouzat ze šlapek. V dnešní době jsou naprosto běžné speciální boty „zacvakávací“ do šlapek.
Stanislav Krupař je jasným příkladem toho, jak na různá doporučení nedbat a přitom delší výlet hladce zvládnout. „Peníze raději investuji do cesty, než abych je utrácel za funkční prádlo. Úplně jsem si vystačil s bavlněným tričkem a obyčejnými kraťasy. Zadek jsem ze začátku samozřejmě trochu cítil, ale kdybych se měl neustále ohlížet na bolest, tak bych nikam nedojel.“
Nemusíte si nutně kupovat drahé kolo, ale rozhodně si to své nechte seřídit. Před takovou cestou si kupte nové pláště, jak na přední, tak na zadní kolo. Ideální je duše na autoventilek, kterou pak nafouknete u každé pumpy. „Kolo musí zvonit a pouze pumpičkou toho tak dobře nedocílíte,“ doporučuje Stanislav Krupař a dodává, že je nezbytné kontrolovat stav pastorku a řetězu. „Hřešili jsme na to, že jsme si mysleli, že v Evropě je na každém rohu cykloservis. Během cesty se mi totiž přetrhl řetěz, ale chyba byla právě v zadním pastorku,“ vzpomíná Stanislav Krupař.
Počasí bývá nevyzpytatelné
Před cestou sledujte předpovědi počasí, ale spolehnout se jen na ně je pošetilost. „Počasí bylo zlé, často pršelo. S napětím jsme sledovali předpovědi počasí, kde obden říkali, že se zlepší. Nedočkali jsme se,“ svěřuje Stanislav Krupař a rozhodně doporučuje nepromokavé brašny, „v dešti můžete být bez nich ztraceni.“ Pokud je nemáte, musíte všechno balit do igelitových pytlíků, což není příliš pohodlné.
Přestože máte pocit, že třeba není úplně hezky, nezapomeňte na to, že slunce opaluje i skrz mraky. Leckterý cyklista se pak večer diví, že má spálenou kůži, přestože slunce ani moc nesvítilo. Opalovací krémy by tedy měly být nedílnou součástí výbavy, stejně jako helma a lékárnička.
-
Speciál „Desatero cyklistiky“
Pijte, pijte, pijte…
…a při sportu to platí dvojnásob. Dokonce si můžete dovolit slazené nápoje, které vám dodají energii. Jen alkoholu bych se během jízdy trochu zdráhala. Jednak to ubere svalům síly, navíc budete mít pocit těžkých nohou, jednak se koordinační poruchy a zpomalené reakce nemusejí na silnici (jakož i v lese a jinde) vyplatit.
Výhoda cestování po západní Evropě je v tom, že s sebou nemusíte vozit velké zásoby jídla. Vždy když potřebujete, narazíte na nějakou samoobsluhu, kde potraviny doplníte. Vzhledem k tomu, že je šlapání několika kilometrů poměrně náročná fyzická aktivita, tak byste se podle toho měli stravovat. Jíst dostatek vitaminů, zejména ovoce a nezapomínat na bílkoviny, které jsou, zjednodušeně řečeno, krmivem pro svaly.
Vzrušující „nadivoko“
Putování, ať s kolem, nebo pěšky či po vodě, má v sobě vždy kus dobrodružství a člověk se alespoň na několik dní stane součástí přírody, což je, dle mého názoru, ten úplně největší relax. Spíte ve stanech, koupete se v řece nebo v rybníku a ráno se můžete projít bosýma nohama rosou – to je lepší než reflexní masáž od Thajky!
Samozřejmě vám může stačit dávka přírody při samotné jízdě a karimatku raději vyměníte za postel a koryto řeky za vanu. Dovolená se tak ovšem zásadně prodraží. Také nemusíte putovat, můžete si najít příjemný penzion v horách a celý týden vyrážet do všech směrů.
Zaplať a jeď
Dovolená na kole se stala dobrým byznysem pro některé cestovní kanceláře. Aktivní dovolenou tak můžete prožít v místech, kam se ostatní jezdí opalovat. Například na Mallorce, Elbě, v Jižní Francii, v Chorvatsku, nebo naopak v náročnějších Alpách. V ceně může být například doprava osob i kola na místo, ubytování, polopenze a samozřejmě ofocená cyklomapa s vyznačenými trasami, které můžete dle vlastní volby vyzkoušet.
Pak je druhá možnost dovolené na kole ‒ s průvodcem. Jedná se o jakýsi organizovaný puťák, kdy se o nic nestaráte. Trasa je daná, věci vám vozí doprovodné vozidlo a spí se většinou v levnějších penzionech. Cestovní kanceláře často pořádají různě náročné trasy (jak do délky, tak do převýšení a terénu). Některé jsou vhodné i pro děti, jiné jen pro vydatnější sportovce.
Nabídek je mnoho, stačí si vybrat. Ceny se obvykle liší. Zaplacená dovolená na kole vás může vyjít na devět tisíc, stejně jako třeba na patnáct tisíc korun. Ovšem nejlevnější je ta varianta, při které si vymyslíte trasu sami a na nikoho se nevážete. „Několik dní strávených v sedle bych rozhodně čtenářům Vitalie doporučil. Samozřejmě, ať si každý naplánuje takovou trasu, na jakou se cítí,“ uzavírá Stanislav Krupař.
Foto: Alexandr Loginov 1×, Pixmac 2×
ČLÁNKY DO MAILU