Rod lichořeřišnice (Tropaeolum), kterému se lidově říká také kapucínka, je jediným rodem bylin spadajících do čeledi lichořeřišnicovité (Tropaeolaceae). Tato skupina zahrnuje více než 90 rostlin, přičemž s většinou se můžete setkat v Jižní a Latinské Americe. Chybným názvem je pak řeřicha, se kterou si lidé lichořeřišnici často pletou.
U nás se největší popularitě těší lichořeřišnice větší (Tropaeolum majus L.), exotická plazivá léčivá bylina se zářivě oranžovými květy. Na evropský kontinent byla přivezena z Peru v 16. století španělskými mořeplavci. O antibakteriálních účincích této rostliny ale věděli také indiáni, kteří ji přikládali na infikované rány ve formě obkladů a připravovali z ní extrakty k léčbě vnitřních zánětů. [1, 2, 3, 4]
Co je lichořeřišnice?
Jde o jednoletou dužnatou bylinu, která dokáže dorůstat do úctyhodné délky 5 metrů. Lichořeřišnice má tendenci se plazit a ovíjet kolem okolních předmětů, s čímž jí pomáhají její řapíkaté listy. Jejím výrazným poznávacím znakem jsou sytě oranžové, žluté nebo červené květy. Často můžete narazit na různé kombinace těchto barev, přičemž vždy záleží na konkrétní odrůdě. Plodem lichořeřišnice jsou třídílné tobolky, většinou svraštělé.
Na českých zahrádkách se lichořeřišnice pěstuje především jako okrasná letnička. Celá rostlina je ale léčivá. Dá se využívat i v kosmetice a při vaření. [5, 6, 7]
Účinky lichořeřišnice
Hlavní účinnou látku představuje u lichořeřišnice glukotropaeolin. Tato látka se prostřednictvím enzymu myrosinázy štěpí v lidském organismu na isothiokyanatan benzylnatý (hořčičnou silici). Jde o sloučeninu s významným fytoncidním působením, jinými slovy o rostlinné antibiotikum. Působí nejen proti streptokokům, stafylokokům, salmonele a dalším bakteriím, ale i proti plísním a houbám. Také zodpovídá za typickou hořkou chuť této bylinky.
Listy lichořeřišnice obsahují mnoho vitamínu C, draslíku nebo hořčíku a také flavonoidy. To z nich činí ideální prostředek na posilování imunity. Semena jsou zase bohatým zdrojem železa a fosforu. [8, 9, 10]
Má lichořeřišnice nežádoucí účinky?
Lichořeřišnice může u některých citlivějších osob způsobovat žaludeční potíže. Mezi nejběžnější vedlejší účinky patří nevolnost, bolesti břicha a nechutenství. Není vhodná pro pacienty se žaludečními vředy či gastritidou. Užívání této bylinky je proto lepší konzultovat s lékařem. Lichořeřišnice taktéž není vhodná pro děti (zejména pro děti mladší 3 let).
Lichořeřišnice v těhotenství
Další skupinou osob, která by se měla užívání lichořeřišnice raději vyvarovat, jsou těhotné a kojící ženy. [11, 12, 13]
Zpracování a využití lichořeřišnice
Lichořeřišnice je v lidovém léčitelství známá jako vynikající prostředek proti chronickým infekcím urogenitálního traktu. Lze ji doporučit také jako doplněk při léčbě zánětů vaječníků a zánětů prostaty, přičemž velice dobře působí i na záněty v oblasti dýchacích cest. Tinktura z lichořeřišnice se dá navíc používat i zevně při péči o pokožku hlavy. Údajně by měla pomáhat proti padání vlasů a podporovat jejich růst. Dobrých výsledků lichořeřišnice dosahuje také při léčbě zánětu zvukovodu. [14, 15, 16]
Z lichořeřišnice lze pro terapeutické účely zpracovávat prakticky všechny nadzemní části rostliny. Sušené či čerstvé listy, sušené tobolky, semena, květy či čerstvá šťáva se pak využívají na výrobu různých produktů:
- lichořeřišnice kapky,
- lichořeřišnice tinktura,
- lichořeřišnice čaj,
- lichořeřišnice sirup.
Hořčičné silice dodávají lichořeřišnici zajímavou nahořklou chuť připomínající ředkvičky nebo křen. Můžete ji přidat pro ozvláštnění chuti třeba do salátů, pomazánek nebo dresinků. Listy se doporučuje konzumovat hned po sběru, protože skladováním se u nich rozvíjí hořkost. Nezralé plody se dají nakládat do octa a používat pak místo kaparů. [17, 18, 19]
Lichořeřišnice: pěstování
Většina lidí pěstuje lichořeřišnici na zahradě jako jednoletou letničku, neboť nesnáší mráz. Jde o nenáročnou rostlinu, se kterou si poradí i začátečníci. Vyhovuje jí spíše méně úrodná propustná půda s nižší vlhkostí. Stačí, když bude mít dostatek slunečního svitu, ale polostín je také přijatelný. Pamatujte, že nemá ráda přílišnou vlhkost a chlad. Ideálním časem na zasetí je tudíž začátek května, kdy už nehrozí mrazíky.
Zahrádkáři nedoporučují lichořeřišnici sázet doprostřed záhonu, protože by mohla mít tendenci utlačovat ostatní rostliny. Můžete proto zvolit raději pěstování v truhlíku. Pokud květináč s lichořeřišnicí umístíte na slunnou pergolu nebo balkon, bude jí to svědčit. [20, 21, 22, 23]
Někdo sází lichořeřišnice poblíž ovocných stromů, protože odpuzují hmyz. Platí to zejména pro mšice, které dokážou zničit úrodu. Další výhodou lichořeřišnice je to, že sama prakticky netrpí na žádné škůdce ani choroby.
Pokud lichořeřišnici zajistíte ideální podmínky k růstu, odměnou vám za to budou krásné květy. Patří dokonce k nejdéle kvetoucím rostlinám, takže se pohledem na její pestrobarevnou krásu můžete kochat někdy až do října. Semena se vždy sbírají až po dozrání, tedy v září nebo říjnu. Pokud si je schováte na příští rok, můžete je v květnu znovu vysadit a vypěstovat si další rostliny. [24, 25, 26]
Zdroje: nih.gov, webmd.com, sciencedirect.com, britannica.com, freakofnatural.com, housing.com, gardenerspath.com, gardeningknowhow.com, thespruce.com, herbaria.plants.ox.ac.uk, gobotany.nativeplanttrust.org, gardensonline.com.au, rhs.org.uk
ČLÁNKY DO MAILU