Lidská kůže je často opomíjený orgán, ale přitom je nesmírně důležitou a zajímavou součástí lidského těla. Tvoří 15 procent naší hmotnosti, takže u průměrného dospělého člověka může mít váhu až 10 kilo. Skládá se ze dvou hlavních vrstev.
Vnější, nazývající se epidermis, je tenká jako list papíru, přestože plní většinu bariérových funkcí kůže. Pod ní se nachází dermis, která je silnější a má celou řadu funkcí: kolagen a elastin udržují pružnost a plnost pokožky, miliony potních žláz regulují tělesnou teplotu, mimořádně citlivé nervové receptory umožňují cítit vše okolo a imunitní buňky jsou připraveny zaútočit na cizí vetřelce.
A jsou zde také krevní cévy, kterých je celkem více než 17 kilometrů, což je dost na to, aby překlenuly Gibraltarský průliv. Tak bychom mohli pokračovat dále. Je však ale ještě jedna věc, kterou jste možná o pokožce ještě neslyšeli.
Se vzory se rodíme
Lidé mají na kůži neviditelné vzory, způsobené zvláštnostmi v tom, jak se během embryonálního vývoje tvoří pokožka. Sami je nevidíme a navzdory některým internetovým mýtům nejsou viditelné ani pod UV světlem, a dokonce je na nás nemohou vidět ani zvířata.
Na přelomu 19. a 20. století studoval německý dermatolog Alfred Blaschko pokožku zhruba 150 lidí. Všiml si, že mateřská znaménka nebo projevy kožních chorob sledovaly určité linie. Ty pak byly ve 2. polovině 20. století pojmenovány po svém objeviteli jako Blaschkovy linie.
Předpokládá se, že linie sledují migraci embryonálních buněk, a jsou tedy u člověka přítomny už při narození. Nesouvisejí přitom s žádným jiným tělesným systémem, jako jsou cévy nebo nervy. Zcela nezávisle vytvářejí rozsáhlé vzorce třeba na hrudníku, zádech či hýždích. Blaschko v roce 1901 představil nákresy jejich rozložení: oblouky na hrudi, tvary podobné písmenu S na břiše a písmenu V na zádech.
Zobrazení Blaschkových linií, neviditelných vzorů přítomných na kůži na ženské a mužské postavě
Kdy jsou znaky vidět
Traduje se, že Blaschko je namaloval na řeckou sochu, kterou měl vystavenou ve své pracovně. Po jeho smrti pokračovali v této práci i jiní specialisté a rozšířili mapu vzorů na lidském těle také na další oblasti. Některé vzory mohou mít podobu čar, zatímco jiné vypadají jako větší skvrny.
Díky specifickým vlastnostem lidských genů není možné za běžných okolností vidět tento efekt u člověka, zatímco u zvířat zcela běžně. Existují však případy, kdy je vzor zřetelný také na lidském těle, jde například o některé anomálie v tvorbě a ukládání kožního pigmentu. Pokud má člověk nějaké vrozené problémy s pigmentem, mohou se díky tomu ukázat i Blaschkovy linie.
Ty každopádně nejsou jediné, které na těle máme. Na kůži jsou totiž i některé další, například Langerovy linie, jejichž znalost je důležitá při chirurgických zákrocích, zejména při plastických operacích.
Linie pomáhají medicíně
Řezy provedené paralelně s těmito liniemi se mohou lépe hojit a tvořit menší jizvy než ty, které tyto linie kříží. Poprvé je objevil rakouský anatom Karl Langer v roce 1861 poté, co udělal četné otvory nedaleko od sebe do kůže nebožtíka na pitevně nástrojem s kruhovitým hrotem, avšak výsledné vpichy měly eliptický tvar.
Postupně identifikoval určité vzory a určil „směry čar“ podle delších os oválných otvorů. Tyto linie jsou rovnoběžné s přirozenou orientací kolagenových vláken v dermis.
Mají význam pro forenzní vědu a vývoj chirurgických technik. Existují i Kraisslovy linie – od Langerových se liší tím, že jsou určovány podle napětí pokožky a byly definovány na živých lidech, navíc při nich nebylo použito žádných zraňujících technik. Také ty jsou důležité při operacích, řezy by se měly umisťovat rovnoběžně s nimi, pokud je to možné.
Zdroje:
IFL Science: You Have Invisible Zebra Stripes, And They're Called Lines Of Blaschko
Science Focus: 10 remarkable facts about skin
GP Notebook: Kraissl's lines
Wikipedia: Langer's_lines
ČLÁNKY DO MAILU