Na úvod citace ze zpráv 14. 10. 2014: Šestnáctiletého studenta zabila v budově střední školy ve Žďáru nad Sázavou psychicky nemocná žena, která již před dvěma roky pobodala v Havířově vychovatelku a vzala si jako rukojmí sedmiletou dívku.
Šlo o duševně nemocnou – tudíž za své činy nezodpovědnou schizofreničku… Neskončila na mnoho let ve vězení, ale byla hospitalizována. V léčebně výborně „spolupracovala“ a poměrně brzy se dostala za její brány. To bylo možné jen soudním rozhodnutím. „Soud rozhodoval zcela určitě na podkladě doporučení znalců – psychiatrů a psychologů. Ať už ale rozhodl o jakémkoliv typu léčby, měl se ten člověk léčit,“ prohlásil primář Psychiatrické nemocnice v Opavě, kde se žena léčila, MUDr. Karaba. Zda žena spolupracovala s ambulancí, ovšem primář nevěděl.
Podle Karaby se rozhodnutí soudu může v čase měnit. „Jakmile pacient přestane spolupracovat nebo dojde ke zhoršení psychického stavu, pak soud může znovu nařídit ústavní léčbu,“ uvedl.
(Aktuálně.cz: Ve Žďáru zabíjela schizofrenička, která útočila i v Havířově)
Choroba zmíněné pacientky byla dlouho známa pod názvem demetia praecox – předčasné zhloupnutí. Předpokládalo se, zvučně řečeno, že postižený předčasně zblbne. Některé projevy jakoby tomu napovídaly. Jindy ale zůstala intelektová úroveň třeba i nadprůměrná.
Kdy je schizofrenie nebezpečná
Dnešní název schizofrenie – z řeckého schizo – štěpím a frén – mysl vyvolává představu „pana Jekylla a pana Hyda“ v jedné osobě. Příčiny nejsou zcela jasné. Zdá se, že v mozku dochází k poruchám výměny látkové a k tvorbě specifických biochemických sloučenin. Nezanedbatelný vliv může mít i patologická výchova a tlak z prostředí. Jedna z teorií hovoří například o podílu častých tzv. dvojných vazeb v komunikaci na vznik nemoci u dětí. Jde o zcela nejasná sdělení dospělých, kde jedno popírá druhé. Mimoslovně například dítě na závěr pohlazení bolestivě zataháme za vlasy.
Co lze čekat? Především tato choroba není zcela výjimečná. V ČR jí trpí kolem sto tisíc lidí.
Typické příznaky schizofrenie
(byť se nevyskytují vždy a u každého)
- Bludy
Na chorobném základě vzniklé chorobné úsudky a přesvědčení, jež nelze racionálními ani jinými důkazy vyvrátit. Ovlivňují veškeré jednání ve svém směru. Mohou být např. depresivně laděné, ale naopak i megalomanické, reformátorské, extrapotenční. Pak je takříkajíc vše možno.
Velkou skupinu tvoří bludy paranoidní. Bezvýznamné zážitky či projevy jsou spojovány v zdánlivě logické celky. Jejich negativní význam ve vztahu k vlastní osobě je zveličen. Může jít např. o blud pronásledování, ukřivděnosti, nedocenění. Patří sem chorobná žárlivost projevující se bludem nevěry, stejně jako chybné přesvědčení erotomanů o vlastní zcela mimořádné přitažlivosti pro jedno nebo i pro obě pohlaví. - Halucinace
Zdánlivé vjemy a prožitky, jež mají pro nemocného povahu jasného vjemu, například živého obrazu. Vznikají bez vnějšího podnětu a jsou spojeny s chorobným přesvědčením o existenci mylně vnímaného. Mohou být sluchově verbální, zrakové, čichové, dotykové, útrobní – „zkamenění žaludku“, „červ v hlavě“. Pohybové – „mluví bez vlastní vůle“ a další. Mohou se i vzájemně kombinovat. - Poruchy emocí
Nepochopitelné, někdy jakoby očekává í opačné projevy citů. Pro maličkost se rozzuří. Tragédii vnímá jako banalitu. - Ambivalence
Například láska a nenávist vůči jednomu člověku. Střídání postoje je bezdůvodné. - Vztahovačnost s pocity ovlivňování
Někdo se na něj v tramvaji podíval, druhý se usmál a třetí mu řekl: „Dovolíte?!“ Je jasné, že po něm jdou, takto se domlouvají, jak jej zničit. Ovlivňují jej na dálku tím, že mu radiovými vlnami odebírají myšlenky i mužnou sílu. Nemocný se může i nesmyslně bránit a být tak agresivní.
Schizofrenika si nelze vždy představovat jako tlumeného trpícího. Může jít i o bezcitného, velmi ve své asocialitě odvážného šéfa gangu. Mladistvý hebefrenní (hebe – řecky mládí) schizofrenik se může chovat jako naprosto nevychovaný klacek a vládnout své partě tvrdou rukou.
Schizofrenik může být i mystik, náboženský reformátor, fanatický hlasatel určitého životního stylu. Může být i autistický, pohroužený jen do sebe, bez kontaktu s okolím.
Zavřít a léčit? I proti vůli
Ono se to snadno řekne, ale je to těžké… zajistit, aby se nemocný léčil, a pokud se i léčí, aby pravidelně užíval léky. Poslyšte příběh výjimečný, publikovaný v časopise Česká a slovenská psychiatrie.
Pan X byl řidič masokombinátu, a to v době, kdy byla preventivně vybíjena stáda krav, pokud se v nich objevilo zvíře s tzv. nemocí šílených krav. Manželka jej opakovaně udávala, že ve spolupráci s mafií s tímto masem kšeftuje. Mnohokrát byl lustrován a vše bylo v pořádku. Manželka neustávala a udávala dál. Když jejímu choti při pracovní jízdě nákladním autem bylo dopřáno dojet do cíle až po důkladné prohlídce policejní jednotkou, rozčílil se. Přijel domů, manželku naložil pro změnu do auta osobního a dovezl do jisté psychiatrické léčebny. Dáma s hospitalizací nesouhlasila, do tří dnů ji propustili. Poté nelenila a zažalovala jak léčebnu, tak i manžela. Verdikt soudu neřešil otázku udávání. Konstatoval, že coby občanka, jež nebyla zbavena svéprávnosti, a bezprostředně a prokazatelně se sama neohrožovala na životě, nesměla být hospitalizována proti své vůli.
Otázku, zda lidská práva nad rozsudkem zajásala, ponechme na úvaze čtenáře.
Po příběhu zcela ojedinělém popíši situace, kterých jsem v rodinné poradně vyslechl mnoho v desítkách variant.
Běžný příběh: Schizofrenik terorizuje rodinu – a pomoc není
Dávno dospělý syn, schizofrenik, postavy, že by mohla skály lámat, žije se starými rodiči. Občas je klidný, občas je terorizuje. Léky občas užívá a občas neužívá. K ambulantnímu psychiatrovi občas dochází. Někdy mlčí. Jindy vyhrožuje. V tomto ohledu není troškař. Křičí o vraždě, podpálení domu a o mnohém jiném, co snad může být ještě horší než smrt. Pan doktor mu občas zajistí pobyt v léčebně, ale obvykle ne na dlouho. Synek se brzy vrátí a vše se opakuje. Stařenka a stařeček jsou naprosto bezradní. Mají totiž oprávněný dojem, že jim nikdo nepomůže.
Případ Žďár
Kdo to, ví odpoví - na následující otázky:
- Soud, který umožnil vraždící schizofreničce hrůzný čin opakovat, musel vycházet ze znaleckého posudku soudního znalce v psychiatrii a předpokládám i v klinické psychologii. Jsou tito znalci skutečně a prokazatelně objektivně vybranými nejlepšími odborníky v daném oboru?
- Jsou znalci systematicky doškolováni?
- Je jednou udělené znalecké kulaté razítko něco jako dlouhodobý šlechtický predikát, o něž lze přijít jen závažnou trestnou činností? Nebo je musí znalec obhajovat dobrou úrovní své práce?
- Zabývá se někdo odbornou úrovní znalce, poté co se prokáže, že rozhodl špatně?
- Co lze poradit rodičům psychotika, který je občas zbije, doma něco rozbije atd.?
- V Psychiatrické nemocnici v Opavě je mnoho pacientů. Myslíte, že je jich tak velké množství, že tamní primář Karaba nebyl informován o pacientce, o níž je řeč?
- V psychiatrii jsou běžné supervizní, tzv. Bálintovské, skupiny i odborné semináře. Kdysi, například za časů I. Strossové a H. Širokého, mívaly v opavské léčebně obdivuhodně vysokou úroveň. A co dnes? Bylo by vhodné, aby causa pacientky X tam byla probírána natolik, aby (nejen) prim. Karaba byl o ní podrobně informován.
Dle zprávy MF DNES soud rozhodl na základě znaleckého posudku jediného znalce. Stěží lze předpokládat, že soudce je zároveň erudovaným odborníkem v psychiatrii. Hodnotit může jen formální stránku posudku. Odpovídá podobný přístup následujícímu textu?
Znalecký posudek je nutno hodnotit stejně pečlivě jako každý jiný důkaz. Ani on apriori nepožívá větší důkazní síly a musí být podrobován všestranné prověrce, nejen právní korektnosti, ale i věcné správnosti. Hodnotit je třeba celý proces utváření, včetně přípravy znaleckého zkoumání, opatřování podkladů pro znalce… věrohodnosti teoretických východisek, jimiž znalec odůvodňuje své závěry, spolehlivost metod použitých znalcem a způsob vyvozování jeho závěrů…
(Nález Ústavního soudu ČR ze dne 24. 7. 2013 sp. zn. I. US 4457/12)
ČLÁNKY DO MAILU