Názory k článku Lidé s obsesí musí „myslet na chřástala“

"A kdo zásadně nikdy neposlal na dejme tomu pět nových adres „čínskou modlitbu lásky“, tu, jež nám dává na vybranou, zda zbohatneme, nebo nás přejede auto, nechť hodí kamenem."

Ja nidky nic takoveho neposlal(lidi, kteri mi to poslali vice nez dvakrat - poprve jsem je poucil, zkusil jsem to jeste podruhe a napotreti jsem je zablokoval popr. presmeroval do spamu), kde se fasuji sutry na to kamenovani?

Já vždy autorovi přeposlal na jeho výzvu jeho vlastní řetězový mail, a to v podobě tisíci kopiií v tisíci mailech.

Každý mail začal tím, že v rámci prevenci to posílám ne jednou, ale tisíckrát. A že při příštím řetězovém mailu to bude 2000, při třetí 4000, apod.

Kupodivu to zabírá a ještě se nestalo, že by daný autor poslal nikdy řetězový mail podruhé.

A jak se to dělá? tisíc kopií?;) také bych to někdy využil.
Děkuji

U mojí přítelkyně se to projevuje jednak uklízením a pak taky vařením. Vždycky, když se děje něco špatného, někdo je nemocný, je problém s penězi nebo to ve vztahu neklape...

Tak přítelkyně začne gruntovat jako vzteklá a pak vyvářet jídla a moučníky o dvacetiosmi chodech. Vždycky mi přišlo, jako kdyby v její hlavě tím, že vytře podlahy, vytírala i všechno špatné a všechno zlo světa, které domácnost postihlo nebo jí hrozí.
A jídlo jako kdyby mělo daného člověka vyléčit, spravit všechny jeho trápení a napravit všechno špatné, co s ním je, co se mu stalo nebo co by mu mohlo hrozit.

Vždycky, když jí vidím tohle dělat, tak je mi z toho smutno, protože vím, že se děje něco, co nemá jak ovlivnit, z čeho má strach a tak se snaží "pomoci" tomu člověku, alespoň v úklidu a navaření - jako by jídlo a umytá okna mohlo odvrátit smrtelnou nemoc nebo zrušit účinek výpovědi ze zaměstnání.

Ověřil jsem si, že to tak skutečně vnímá, když jsem jí jednou zabránil v tom, aby mi vařila plnou lednici různých jídel s tím, že mi bohatě stačí jedno.
Dostala něco jako hysterický záchvat, ale bylo to plné beznaděje a zoufalství, ne útoku. Začala plakat a doslova v slzách říkala: "Já už nemám, co víc dělat! Já už nevím, jak víc pomoct!"

A tehdy jsem pochopil, proč je pro tolik žen důležitá vytřená podlaha sedmkrát týdně, i když třikrát by vypadala úplně stejně, proč je pro tolik žen důležité, aby udělaly třicet druhů cukroví, i když by jich bohatě stačil zlomek.

Vytírání podlahy je pro ně odstraňování všeho zla. Dělání cukroví je pro ně naopak vytváření rodinného dobra.
Když jim v tom někdo brání nebo jim to vytýká, reagují pak úplně stejně jako kdyby někdo lékaři bránil podat zaručený lék umírajícímu. Také se bude snažit ze všech sil nemocnému pomoci podáním léku, bude se klidně i prát nebo křičet a pokud by mu snad někdo násilím injekci s lékem odebral a rozbil, zhroutí se v beznaději.

Doopravdy takhle?