Češi sportovali a sportují i během nouzového stavu, s postupným uvolňováním pravidel se pomalu vracíme také k těm sportům, kterým jsme se během karantény nemohli věnovat. I proto je nyní zajímavé podívat se na výsledky rozsáhlé studie, která jednotlivé druhy sportu hodnotila mj. podle délky života.
Co se dozvíte v článku
Že bude vítězem pomyslného žebříčku tenis, by asi čekal málokdo. Stejně jako to, že masově oblíbená cyklistika nebo jogging se budou krčit téměř na posledních místech, a pokud jde o „roky navíc“, je mezi nimi a tenisem téměř sedmiletá propast.
Studie: O kolik a čím si prodloužíte život?
Dánská studie, jejíž výsledky publikovala i renomovaná Mayo Clinic a komentovaly The New York Times, sledovala fyzickou aktivitu účastníků ve volném čase. Porovnávala skupinu se sedavým režimem se skupinou provádějící konkrétní sport. Studie probíhala pětadvacet let u 8577 obyvatel města Kodaně a sledovala úmrtnost a délku života v obou skupinách.
Sporty a délka života na základě zjištění dánské studie
Již dříve obdobné závěry přinesl British Journal of Sports Medicine v roce 2016 ze sledování 80 000 účastníků a porovnání aktivních sportovců proti skupině se sedavým režimem. I zde bylo shodně zjištěno snížení rizika úmrtnosti o 47 % zejména u týmových sportů – tenisu, badmintonu a squashe.
„Překvapením bylo, že týmové sporty se jevily lepší nežli individuální, které byly fyzicky třeba i více intenzivní,“ komentuje výsledky Petr Podroužek, odborný ředitel EUC Laboratoří, které na studii upozornily ve své tiskové zprávě. „Velké rozdíly v udávaném prodloužení délky života nešlo přičíst ani délce času strávené cvičením. Právě klubové aktivity s nejdelší dobou tréninku vykazovaly nejnižší přínos k prodloužení života. Nejlepších výsledků dosáhly sporty, vyžadující náhlý velký výdej energie a pohyb celého těla, zatímco sporty typicky prováděné jako kontinuální zátěž měly výsledky horší. Význam mají zřejmě i dobré týmové vztahy a pravidelné setkávání účastníků u týmových sportů. Výsledky studií sice nelze shrnout ve smyslu – zde je jasná příčina a jasný důsledek, nelze je ale ani podceňovat. Ukazují nám směr dalšího uvažování a výzkumu v oblasti prodloužení zdravého aktivního života. A jak se ukazuje – nejlépe s týmovými sporty a s dobrými přáteli.“
Pro a proti jednotlivých sportů jsme probrali se dvěma odborníky – trenérem a fyzioterapeutkou.
Nejde jen o pohybový aparát
Renata a Jan Větrovští jsou, pokud jde o sport, tou nejlepší kombinací poznatků. Jsou majiteli fitness studia, kde se podrobně věnují každému klientovi, ale oba působí i na akademické půdě. Zhodnotí vliv sportů na pohybový aparát, psychiku, sociální potřeby a další okolnosti. Prvenství tenisu u nich nejprve vzbudilo naprostý úžas. Nakonec ale společnými silami a posouzením celého žebříčku sportů dospěli k logickému závěru, který právě tenisu nahrává.
„Psychika je ve sportu důležitější, než si myslíme. Sport nás musí hlavně bavit, nejde jen o pohyb samotný, ale vše okolo,“ říká Renata Větrovská. „Zapojení mozku, pobyt venku, naplnění sociálních potřeb – to všechno významně ovlivňuje délku života, ne jen samotný typ fyzické aktivity.“
„Když se podívám na žebříček jako celek, tak sporty, které vyhrály, se odehrávají na čerstvém vzduchu, musíme u nich myslet a jsou v páru nebo partě. Ty uprostřed, jako je třeba běh nebo cyklistika, splňují hlavně požadavek čerstvého vzduchu. A poslední vlastně nejsou ani na vzduchu, ani se u nich příliš nepřemýšlí a provozujeme je sami,“ doplňuje Jan Větrovský.
Ke všem sportům, které nám podle studie mají prodloužit život, jsme oba odborníky požádali o komentáře.
Tenis hrajeme až do vysokého věku
„Tenis byl v mých očích spíše sport, který provozují především vytížení manažeři, kteří sedí šestnáct hodin denně u počítače a jednou týdně se na tenisu doslova zničí. Extrémní zatížení pohybového aparátu a kardiovaskulárního systému, nutnost přechodu z nicnedělání na tvrdý intervalový trénink – na tom nic zdravého moc nevidím,“ říká Renata Větrovská.
Tenis ale může vypadat – a často to tak je – jinak. Třikrát týdně se sejdete s kamarádem, „pinknete si“ ve střední zátěži, pak se protáhnete a popovídáte.
„U tenisu se navíc musí myslet, vyžaduje koordinaci pohybu, určitou bystrost. Je to kombinace silového tréninku i vytrvalosti. To všechno může opravdu prodlužovat délku života,“ dodává Jan Větrovský a oba zmiňují další věc: tenis obvykle hrají i lidé ve vysokém věku, protože ho mohou přizpůsobit svému zdravotnímu stavu a má i významný sociální efekt. Málokoho ale uvidíte třeba v sedmdesáti běhat, protože většinu lidí už při delší zátěži bolí velké nosné klouby.
Badminton je v mnohém podobný, ale obvykle se hraje spíš uvnitř a na jiném povrchu. To může být důvodem, který mu v žebříčku pár let ubral.
Fotbal naplní i sociální potřeby
„Ve fotbalu je pro spokojenost, psychickou pohodu, a tedy i délku života rozhodně hodně důležitá sociální stránka. S nadsázkou řečeno fotbal s kamarády znamená, že pak si dáme i pivo,“ usmívá se Jan Větrovský.
I fotbal spojuje rychlost, vytrvalost, sílu a koordinaci, i u něj se musí přemýšlet a kombinovat.
„Kognitivní funkce jsou zapojeny mnohem víc, než když člověk sám tiše běží přírodou,“ poukazuje Renata Větrovská. „Je výhodný i pro kardiovaskulární aparát.“
Na fotbal nás také „vytáhnou kamarádi“, i když se nám třeba nechce. Když někoho bolí noha z běhání, zůstane doma.
„Z pár dní odpočinku je rázem několik měsíců, kdy nesportujeme vůbec,“ zamýšlí se Jan Větrovský. „Ale na fotbal i kvůli ostatním jdeme, i když nás něco trochu bolí.“
Podle studie lidé, kteří se věnují tenisu nebo jiným neindividuálním sportům, žijí o dost déle než ti, kdo se nehýbou, ale delší život mají i oproti lidem, kteří sice sportují, avšak osaměle
Cyklistika znamená být celý den na vzduchu
Patří mezi obecně doporučované sporty, spolu s chůzí či joggingem a plaváním. Renata Větrovská vidí ale jízdu na kole jako vhodný sport z hlediska pohybového aparátu trochu sporně:
„Na kole máme specifický posez, hlavu v předklonu a uzavřený hrudník. Při jízdě nastává velká nerovnováha, horní část těla se téměř nehne, pracuje dolní. Časté jsou také blokády v oblasti kostrče.“
„Z hlediska možného prodloužení života je ale cyklistika určitě výhodná v tom, že na kole obvykle strávíme větší část dne, jedeme i několik hodin, jsme v přírodě,“ doplňuje Jan Větrovský. „V ideálním případě se na kole vydáme do terénu spíš než na silnici nebo cyklostezku. Musíme zrychlovat a zpomalovat, přizpůsobovat jízdu, to vše je velmi zdravé.“
Oba odborníci pak doporučují spíše kolo typu horské než silniční, to totiž zajišťuje lepší posez. Měli bychom také zachovat v jízdě dynamiku.
„Když už jedeme po asfaltových cyklostezkách, je vhodné občas zastavit, protáhnout se, rozcvičit. Třeba i jet chvíli vestoje,“ radí Renata Větrovská, jak využít cyklistiku pro kvalitní a delší život.
U plavání rozhoduje, zda ho umíme správně
Zeptáte-li se kohokoliv, který sport je „zdravý“, určitě vzpomene na plavání.
„Plavání je také rehabilitační sport. Jinak ale spíš sezónní záležitost a to ho trochu omezuje. Plavat může ten, kdo má poblíž bazén, což jsou lidé ve velkých městech, a hned to redukuje míru možností. Více z nás si k sobě sežene partu na fotbal spíš než bazén,“ říká Jen Větrovský a poukazuje také na omezení v podobě otevíracích hodin a přeplněnost bazénů v určitých časech.
„Kdybychom všichni uměli plavat dobře a měli možnosti, bylo by plavání opravdu ideální,“ shrnuje Renata Větrovská. „Je to pohyb proti odporu, vydechování do vody proti odporu je také zdravé, navíc se otužujeme. Délku života ale významně ovlivňuje také výskyt obezity v populaci. A tady je plavání sporné. Když si jen tak lehce plaveme, k redukci to nepřispívá. Plavat se musí s určitou intenzitou, což většina lidí nedělá. Záporem může být i pobyt v chloru nebo časté gynekologické potíže u žen, které plavou ve veřejných bazénech.“
Češi zůstávají v kondici i během pandemie
- Ukázal to průzkum Zdravotní pojišťovny ministerstva vnitra.
- 66 % jeho účastníků uvedlo, že se jim i během nouzového stavu daří dodržovat zdravý životní styl, jako je dostatek spánku, pitný režim, pravidelný pohyb či kvalitní strava.
- Téměř 70 % Čechů i během karantény sportuje.
- Nejvíce se věnujeme chůzi (47,5 %) a cyklistice (17,3 %).
- Na kolo vyráží 22 % mužů, ženy hlavně cvičí na domácích strojích (14,3 %).
- Jen třetina lidí během nouzového stavu vůbec nesportovala.
Lepší než jogging je rychlá chůze
Běhání je oblíbené velkou částí populace. V dánském výzkumu se zařadilo ale až na šestou příčku sportů, které nám prodlouží život. Jedním z faktorů je podle Renaty i Jana Větrovských fakt, že málokdo umí běhat dobře – tak, aby tělu neškodil. Instinktivní věc, kterou umí každé dítě, totiž sedavým způsobem života zapomeneme. Roli v dopadech na pohybový aparát hraje i vhodná obuv nebo terén – většina z nás běhá po asfaltu, ne v terénu, což by tělo uvítalo mnohem víc.
„Když zvážíme všechny okolnosti, o kterých jsme mluvili, pak u běhu ani nepřemýšlíme, i když ten duševní odpočinek je právě asi důvod, proč ho lidé provozují. A nenaplňuje ani sociální potřeby kontaktu s ostatními, které jinak také život prodlužují,“ zvažuje Jan Větrovský. A místo běhu doporučuje svižnou chůzi nebo nordic walking, i tady se ale občas dělají chyby.
„Hole nás obvykle umí hezky navést ke správné chůzi. Při svižné chůzi bychom měli rázovat jako vojáci,“ radí Jan Větrovský.
„Trochu se zapotíme, chůze jako sport neznamená, že si prohlížíme výlohy. Měla by být taková, že se i zadýcháme, dělá nám už potíže déle mluvit,“ doplňuje informace Renata Větrovská.
Indoor sportům chybí příroda
Lehké kondiční cvičení (trenažér chůze/běhu, eliptický trenažér, posilování) a klubové aktivity se odehrávají v tělocvičnách. Může tam být vydýcháno a vzduch jen z klimatizace. V čem dál je ale třeba eliptický trenažer jiný než jogging?
„Trenažer si mohu nastavit, jak potřebuji, navíc mi trenér poradí. Pro pohybový aparát to má určitě výhodu,“ zamýšlí se Jan Větrovský. „Psychika je ale důležitější, než si myslíme. Mohu třeba posilovat správně pod dohledem odborníka, ale nebaví mě to. Pak je z hlediska psychické pohody a také nepřímo vlivu na délku života pro někoho příjemnější běh venku s kocháním se přírodou. A klasický rekreační sportovec si ani nějakými chybami zdraví určitě hned tak nezničí.“
„Ideální je samozřejmě varianta, kdy cvičíme s radostí a navíc správně. Důležité je také zvážit, co přesně nás baví – někdo se potřebuje doslova zničit, někdo si sport více vychutnává. I to je třeba vzít v úvahu,“ uzavírá Renata Větrovská.
Odborná spolupráce:
Mgr. et Mgr. Renata Větrovská Ph.D.
Fyzioterapeutka a trenérka ve svém soukromém sportovním centru, vyučuje na vysokých školách, je lektorkou řady kurzů a speciálních pohybových programů pro děti, dospělé i seniory.
Mgr. Jan Větrovský
Pohybový terapeut, majitel Fitness Arény – centra zdravého pohybu, osobní trenér, asistent šéftrenéra reprezentace rychlostní kanoistiky, propagátor pohybově terapeutického konceptu Spiraldynamik.
MUDr. Petr Podroužek, CSc.
Odborný ředitel EUC Laboratoří
ČLÁNKY DO MAILU