Liposukce – mnohem horší než tvrdí reklama

Když mě váha varovala, přestala jsem ji používat a zašoupla pod postel. Když mě začalo varovat oblečení, nonšalantně jsem odvážnější kousky zastrčila do druhé lajny ve skříni a sáhla pro to, co jsem nosila v těhotenství. Koneckonců: v tom pracovním kvapíku, v jakém žiju, mi to bylo celkem jedno. A mému muži se líbím tak jako tak, moravské zadnice má totiž rád, takže co, že ano…

Jenomže když jsem jednoho dne zjistila, že si fakt nutně musím v jedenáct večer vyprat ty jediné kalhoty, do kterých se ještě vejdu, abych mohla druhý den do práce, začala jsem situaci řešit. A uvědomila si, že jsem během několika měsíců přibrala dvanáct kilo, aniž bych jakkoliv změnila jídelníček a životní režim.

Po sérii zdlouhavých vyšetření se ukázalo, že se mi po porodu vrátil z dob puberty dědičný problém naší rodiny, nemocná štítná žláza. A začal se hledat lék. Lékaři slibovali: Nebojte, jakmile to zabere, vrátí se vám vaše původní váha. Houby s octem! Lék sice po dalších čtyřech měsících a hledání správné dávky díkybohu zabral, únava, padání vlasů a oteklé tělo je proto minulostí. Ovšem původní šatník taky. A protože jsem žena činu a potřebuju mít výsledky okamžitě, rozhodla jsem se svěřit plastickým chirurgům. Prý dnes už umí zázraky, tak ať to dokážou.

Nebojte, odejdete po svých

Přiznávám se na rovinu: jsem bolestínek, u zubaře křičím už z čekárny, že bez anestetika neotevřu pusu, odřený prst fačuju týden a organismus prolévám přírodním anestetikem Frankovkou, aby to nebolelo. Ideální klient pro reklamu klinik, které nabízejí bezbolestnou liposukci Body Jet. Hurá, to je zcela jistě něco pro mě, těšila jsem se. A vybrala jsem si hned jednu z prvních, která na mě ze stránek internetu vypadla.

Pravda, zarazilo mě při úvodní konzultaci, že pan doktor doporučil odsát všechno, co se v rámci jednoho zákroku dalo, legrace bratru za 70 tisíc, a navíc odmávl mé otázky po rizicích zákroku s tím, že si to řekneme až příště. Rozuměj: těsně před operací. A děl, že rizikové je vše, tedy i to, že tady sedíme, protože na nás může spadnout strop. Ale potlačila jsem novinářský instinkt, který velí: na všechno se ptej, a když se dotyčný kroutí, je to vždycky podezřelé… A objednala jsem se na zákrok. Pravda, podle mých finančních možností, nikoliv podle toho, co by doporučil lékař. Ale zlákalo mě i to, že jizvičky jsou prý neviditelné, půlcentimetrové a po pár týdnech po nich není ani vidu ani slechu.

Spořicí účet v bance se mi sice nevybíral s lehkým srdcem, ale mé nové lepší štíhlé já čekalo za rohem a už se tetelilo blahem, jak bude moci v létě zase nosit šaty a sukně. Budiž, peníze budou a my ne, pomyslela jsem si, když jsem naditou peněženku nesla na kliniku.

Prostředí úchvatné, chování personálu na jedničku se třemi hvězdičkami a ještě kytičkou. Nad kávou bez kofeinu (před zákrokem je kofein tabu), jsem se tetelila blahem, jak odkráčím domů krásná. „Nebojte, odejdete po svých. Ale odvoz si raději zajistěte,“ usmívala se sestřička, která jen jakýmsi nedopatřením neskončila ve finále MISS ČR, ale jako recepční na soukromé plastické chirurgii.

Pak prý to chce dva tři dny klidu a za dva týdny se můžu kochat výsledkem a zase sportovat. Sama na „lipošce“ prý byla. A druhý den běžela jako srna na pracovní schůzku. Hm… Nevím, kde jí tedy liposukci dělali, spíš by potřebovala sem tam nějaký tuk přidat, ale věřím jí. A těším se.

Přečtěte si: I plastické operace mají svůj správný čas

Na sále aneb konec legrace

V domluvený den a hodinu jsem přišla, svlékla se, nechala si vyfotit problémovou partii, přičemž lékař si na mé nohy zakreslil, co a kde má zmizet, a položila jsem se na operační stůl.

To co následovalo, raději nebudu rozebírat detailněji. Musela bych použít kromě spousty citosloves a hlavně neslušná slova … Nicméně: zapomeňte na slovo bezbolestná. Liposukce Body Jet je jen méně zatěžující tělo, než klasická liposukce, která se provádí v celkové narkóze. Při Body Jet se umrtví anestetikem jen dotyčná část těla. I přesto to bolí, když lékař náhodně zajede trubičkou do míst, kde anestetikum nepůsobí. Skoro bych řekla, že milosrdné usnutí a probuzení s hezčím JÁ při klasické liposukci je fakt lepší…

„Parádo, trp,“ říkala mi kdysi maminka, když mi rozčesávala dlouhé zacuchané vlasy. Tak jsem zaťala zuby a trpěla. Jo: dá se to vydržet. A jak říkám: možná jsem fakt jen bolestínek a mám práh bolesti prostě trochu jiný než ostatní.

Za hodinu kvedlání dlouhých tyčí v mých stehnech byl skoro litr tuku pryč a s ním i faldy, které jsem na bocích měla. Což mimochodem neznamená kilogram na váze dolů, protože tuk je lehký. Mimochodem: je to pěkně hnusně žlutorůžový blivajs. Věřte mi, že poté, co jsem viděla, jak se ta podivná tekutina z mého těla za nepříjemného cukání v noze usazuje v nádobce za mou hlavou, si každý další zákusek a zmrzlinu pořádně rozmyslím.

Vyfasovala jsem na své tu dobou už hezkly dofialova se vybarvující nohy elastické stahující prádlo prakticky od břicha až pod kolena, které se první dva týdny nosí 23 hodin denně. Kromě hodiny, kdy si „kosmický obleček“, jak jsem mu začala přezdívat, vyperete a necháte schnout. Výhoda je, že prosychá opravdu rychle. Mimochodem: je celkem hezké, s krajkou a na výběr je hned ze tří variant: černá, bílá nebo tělová. Brala jsem tělovou, není pod žádným oblečením vidět.

Po dvou týdnech můžete prádlo začít na noc sundávat. Je to nutné nosit jej tak dlouho, proto, aby kůže přilnula zpět k tělu, vysvětlil mi lékař. Podal mi ruku a do druhé vrazil antibiotika na týden, doporučení šetřit se tři dny, nějaká analgetika a to je celé. Tedy mělo být.

Realita byla bohužel jiná.

Utrpení pro krásu

Pravda, odešla jsem skutečně po svých. Ale jen díky obřímu úsilí analgetik, která když přestávala po dvou třech hodinách účinkovat a nohy přicházely k sobě, nedokázala jsem se bez opory muže ten den doplazit sama ani na záchod. Ostatně na samostatnou kapitolu je i proces usednutí na mísu. To člověk velmi rychle zjistí, kolik mají postupně opuchající stehna nervových vláken…

Ovšem těšila jsem se na výsledek, poctivě zobala analgetika a antibiotika a říkala si, že to nevadí, za tři dny je po všem. Mimochodem: jakákoliv chůze je po celé ty tři dny prakticky tabu, byl to pekelný a bolestivý proces, kdy se opotíte hrůzou, jen když se chcete vydat na cestu z ložnice do kuchyně. Takže taková selanka, jak hojení líčí na webových stránkách klinik, to rozhodně není.

Antibiotika jsem nebrala víc než dvacet let, takže mě zaskočila alergická reakce. Ta se zřejmě spojila s nehojící se rankou na pravé noze. Noha po dvou týdnech zčervenala, nabobtnala, ztvrdla a začala pálit. Předzvěstí problémů byl už fakt, že se ranka po celou dobu nehojila vzdor předpovědi lékařů, kteří řekli, že látka používaná jako anestetikum bude z ranek vytékat coby lehce růžová tekutina nejvýš dva tři dny, takže si mám raději vypolštářkovat postel v lékárně koupenými podložkami pod miminka na přebalování, abych si nezničila povlečení. Jenže zatímco na jedné noze tomu tak skutečně bylo a po týdnu nebylo poznat, kde lékař do těla udělal dírku, ta druhá rána protékala dva týdny. Byla červená, horká, a noha pálila čím dál víc a červeň se po ní rozlézala všemi směry.

A pak přijel o víkendu na návštěvu kamarád doktor. Kouknul mi na nohu a vyděsil se. Okamžitě mě hnal na pohotovost, protože byla sobota ráno a řekl, že do pondělí mi nezaručí, že přežiju. V noze se totiž vyvinul zánět a hrozila sepse, tedy otrava krve. Pravda, věděla jsem, že to bolí čím dál víc. Ale brala jsem to tak, že mi zkrátka klinika trošku moc do růžova přibarvila proces hojení, asi tak stejně, jako když se mluví o bezbolestné liposukci.

Lékařova slova mě naštěstí dostatečně vyděsila, abych přestala dělat hrdinku, a vyrazila rovnou do nejbližší fakultní nemocnice. „Á jéje, to je pěkné, moc pěkné,“ přivítala mou nohu milá mladá lékařka. Chvíli jsme vedly boj o to, zda rovnou zůstanu ležet v nemocnici, protože antibiotika zavedená do žíly zaberou okamžitě, na rozdíl od těch, která to berou cestou přes zažívání, ale na revers jsem odešla i s tunou nepenicilinových antibiotik, dalšími analgetiky, a léky proti alergiím.

Dejte pozor na „pozáruční“ servis

Zkrátím to: teď, dva měsíce poté je všechno v pořádku, nic nebolí, rány se zacelily a zmizely a nohy jsou jedna báseň. Konečně zase můžu nosit svou původní velikost kalhot. Ovšem proces hojení byl desetkrát delší, než slibují propagační letáky. Proč se zánět v noze vyvinul, jasné není – možná to byla infekce z kliniky, možná svou roli sehrála opravdu alergická reakce na antibiotika. „Co se taky pacientkám často neříká, je, že bývají časté alergie na použitá anestetika při zákroku,“ poučila mě taky lékařka v nemocnici. Zjevně jsem nebyla jejich první ani poslední pacient s podobným problémem.

V každém případě se to stát může i na té nejlepší klinice a je třeba s tím počítat. Což znamená, že je dobré se ještě před zákrokem ptát, zda vybraná klinika plastické chirurgie má nějaký emergency nonstop provoz, co dělat v noci nebo o víkendu, a kam volat, když se vám něco nezdá, nebo hojení neprobíhá podle plánu. I podle toho vybírejte, komu svěříte své tělo. I když jde o šetrnější zákrok, stále je to operace a radikální zásah do těla. Vždy se může něco zvrtnout a rozhodně to není tak, že druhý den budete hopsat jako srnka.

Druhá rada zní: pokud plánujete větší zákrok, vyplatí se vzít si po něm dovolenou. Já to naštěstí udělala, a i ty čtyři dny bylo málo, moc schopná pohybu jsem nebyla celý týden. Tady určitě také nevěřte tomu, co kliniky tvrdí – že za tři dny budete jako rybička.

Taky ke sportu se vrátíte mnohem později, než kliniky říkají. Má permanentka do posilovny stále ještě odpočívá na nočním stolku, a na návrat k běhání si troufnu až tak za měsíc, tedy po čtvrt roce od zákroku. A ještě něco: pětadvacetistupňová vedra se ve špatně prodyšném elastickém prádle dají vážně jen blbě přežít. Máte-li na výběr, zákrok proto rozhodně neplánujte v létě, ale v zimě, kdy je další vrstva oblečení na těle jen pozitivem.

Čtěte dále: Smrt kvůli novým prsům?