Jak může firma, která se jmenuje "Povltavské mlékárny", vyrábět jinde než v Povltaví? Proč na to už dávno nejsou nějaké zákony proti zneužívání zeměpisných názvů, proč nelétají pokuty a nejsou odebírány ochranné známky? :-P
podivejte se nekdy v bille a jinych pajzlech na syr v oranzovem obalu znacka galbani (numero uni in italia!) s nazvem gran panada. krasny obal s testovinou, bazalkou, rajcaty... zkratka sama italie. ale z polska. nikdy vice(bohuzel tehdy nelezela vedle gran moravia ani nic jineho)
Problémem je hlavně to, že si v Polsku neobjednávají výrobu sýra (čehokoliv) svou výrobní technologií, ale věc, která chutná podobně a bude stát 15,50 za kg.
Ti výrobci v Polsku netuší jaká byla původní výrobní procedura, ale dokáží si snadno spočítat, co všechno je za tu sumu možné udělat.
Ale no tak... Když se firma bude jmenovat Majer a vlastníkem bude pan Koželuh, také vám přijde, že jste klamán? Název firmy a místo, kde se vyrábí její výrobky, jsou dvě věci, které spolu nemají zhola nic společného... Kdybysme neměli větší problémy...
To nemáte úplně pravdu. Právní regulace funguje trošku jinak. Respektive Vy máte pravdu s panem Majerem, ale tuto pravdu nelze přenést per analogiam na Povltavské mlékárny.
Název Povltavské mlékárny především silně evokuje dojem tuzemského výrobku. Věřím, že až na advokáta Povltavských mlékáren nikdo nebude tvrdit, že tomu tak není. (To důsledné dodržení regionu povltaví by asi nebylo až tak rozhodné.) Je mnoho spotřebitelů, kteří chtějí z různých důvodů (svobodná volba) kupovat tuzemské výrobky. Třeba i z toho důvodu, že se jim nelíbí jak dálková doprava ničí životní prostředí a naše cesty. Volí tedy regionální výrobu pro regionální spotřebu. Tak si přejí svět a tak jej chtějí i zaplatit. Tito spotřebitelé jsou poté názvem společnosti Povltavské mlékárny zkrátka oklamáni stran původu výrobku, pokud je tento vyroben v Polsku.
Měnit kvůli tomu hned název zavedené společnosti a značku však není nutné. V takovém případě má ale obchodník povinnost zabránit tomu, aby spotřebitel oklamán byl. Musí tedy odpovědně eliminovat působení "tuzemského" názvu své společnosti u výrobků, které v ČR zkrátka nevyrábí. Toho lze dosáhnout dostatečně zřetelným uvedením této skutečnosti na obalech takových výrobků.
Pokud by rozumný soud znalý práva EU (nikoliv naše absolutně tragická justice) dostal takovou kauzu v žalobě na stůl, měl by pečlivě posoudit, zda výrobce na obale výrobku "Lučina" z Polska zřetelně a snadno rozeznatelně spotřebitelům vyznačil zemi výroby s ohledem na to, jak výrazně a zřetelně uvedl značku "Povltavské mlékárny". Podobné judikáty jsou už známy i u nás, ale z jiných oblastí.
Pan Majer a pan Koželuh tedy nejsou moc vhodným příměrem pro tento případ.
Promiňte, ale jaký je rozdíl mezitím, když se vyrobí Lučina v Polsku a doveze k nám, nebo že se z Polska k nám doveze mléko, ze kterého se ta Lučina v povltavské mlékárně vyrobí? Možná jen ten, že to první řešení méně ničí cesty a vzduch než to druhé, že. Všimněte si, že původ surovin se na drtivé většině výrobků neuvádí.
Je to těžké ,nebot to nikoho z vládních lupičů nezajímá.Oni si to určitě nekoupí.O tzv.potravinách Z Polska a i z jiných států se toho již napsalo a namluvilo moc a moc.Proto se sem namáčkly markety v obrovském množství .Zničili se malé obchody a lidem povětšinou nezbude než to svinstvo koupit.Stále se hlásá v mediích-.jezte zdravě .A co to je ?Vždyt i ta dovážená zelenina i ovoce jsou plné pesticidů.Našim ovocnářům a zemědělcům zbývají oči pro pláč,Nikdo to od nich nekoupí,protože markety většinou dovážejí od jejich určených zahraničních dodavatelů.
A naví v tom Polsku to vyrábí také většinou firmy z Německa,A ty to mají rozdělené pro východ a západ.Tak jako vždy.
ČLÁNKY DO MAILU