Lumbální punkce sice vypadá děsivě, ale nebolí. Při použití atraumatické jehly je riziko komplikací minimální

Lumbální punkce je speciální diagnostický (a někdy i terapeutický) postup, při kterém se z páteřního kanálu odebere vzorek mozkomíšního moku. Tato tekutina, označovaná také jako likvor, obklopuje mozek a míchu. Při lumbální punkci se do oblasti bederní páteře zavede jehla, která slouží k odběru mozkomíšního moku. Vše probíhá pod lokální anestezií, takže pacient nepociťuje během punkce bolest. Díky této technice je možné diagnostikovat různé závažné infekce, krvácení do mozku nebo leukémii. Také může sloužit k aplikaci léků či uvolnění tlaku v lebce. [1, 2, 3, 4]

Indikace k lumbální punkci

Lumbální punkce se provádí nejčastěji z důvodu diagnostiky nejrůznějších infekcí a jiných onemocnění mozku a míchy. Mezi ně patří:

• Závažná zánětlivá onemocnění: meningitida, encefalitida, syfilis a jiné infekce.
• Krvácení do likvorových cest: krvácení kolem mozku označujeme jako subarachnoidální krvácení.
• Zánětlivá onemocnění nervové soustavy: roztroušená skleróza a Guillain-Barreův syndrom.
• Rakovina: leukémie a určité druhy rakoviny postihující mozek a míchu.
• Demence: Alzheimerova choroba a jiné formy demence.

Odebraný vzorek je odeslán na laboratorní vyšetření. Ve vzorku je možné najít různé patologické nálezy, jako jsou bakterie, hemoglobin, bilirubin, leukocyty, albumin, imunoglobuliny či laktát. Podle výsledku rozboru je pak možné snadněji dojít k onemocnění, která stojí za patologickým složením mozkomíšního moku. Ten by měl být za normálních okolností čirý. Pokud je zakalený, nažloutlý nebo načervenalý, je na první pohled jasné, že se v něm nachází patologické složky.

Další důvody k provedení lumbální punkce

Lumbální punkce nemusí sloužit výhradně jen k diagnostickým účelům. Pomocí této techniky je možné také aplikovat některé léky či řešit jiné problémy:

• Aplikace anestetik: do páteřního kanálu se někdy injekčně zavádí anestetika. Tento proces se označuje jako subarachnoidální anestezie. Díky tomu přestane pacient zcela vnímat bolest ve spodní části těla. Typickým příkladem je epidurál pro zmírnění bolestí při porodu.
• Aplikace cytostatik: u některých leukemií a nádorových onemocnění centrální nervové soustavy je nutné aplikovat cytostatika přímo do mozkomíšního moku, což je možné provést prostřednictvím lumbální punkce.
• Lumbální radikulografie a cisternografie: při tomto vyšetření se do páteřního kanálu aplikuje kontrastní látka jodového původu. Díky tomu vydává ionizující záření, pomocí kterého se pak digitálně vyhodnotí stav páteřního kanálu a upřesní se lokalizace a rozsah případného postižení (záněty, nádory, traumata apod.).
• Uvolnění intrakraniálního tlaku: odběr většího množství mozkomíšního moku může pomoct také v situaci, kdy má pacient zvýšený nitrolební tlak. Ten může být způsoben třeba nádorem na mozku nebo otokem mozku. [5, 6, 7, 8, 9]

Jak probíhá lumbální punkce?

Lumbální punkce není náročný zákrok, proto nevyžaduje sám o sobě hospitalizaci. Často se tedy provádí ambulantně. Celý proces většinou netrvá déle než 10 minut. Pacient může sedět v předklonu, případně je možné si také lehnout na levý bok a přitáhnout kolena k hrudníku. Tyto polohy zvětšují mezery mezi obratli a usnadňují zavedení jehly do páteřního kanálu. Před zavedením jehly se aplikuje lokální anestetikum, což může trochu štípat nebo pálit. Pak už ale neucítíte žádnou bolest, maximálně nepříjemný tlak.

Kromě klasické jehly je možné použít i tzv. atraumatickou jehlu. Ta má daleko menší průměr a tolik nepoškozuje při vpichu měkké tkáně. Jehla se vloží mezi dva bederní obratle. Jakmile je zavedena na správné místo, změří se tlak mozkomíšního moku a odebere se 10–12 mililitrů vzorku. Po vytažení jehly se místo vpichu vydezinfikuje a překryje sterilní gázou. Celá procedura musí probíhat za dodržení přísných hygienických podmínek, aby nedošlo k zanesení infekce.

Po zákroku by měl pacient minimálně pár desítek minut ležet. Pokud probíhá zákrok ambulantně, musí ho domů někdo odvézt. I po příjezdu domů by se měl dodržovat 24–48 hodin klidový režim. Sníží se tím riziko postpunkčního syndromu, což je poměrně častá komplikace. [10, 11, 12, 13]

Víte, kde je v lidském těle mandibula a kolik lidí má zelené oči?

Hltáte články o zdraví, čtete knížky o doktorech a sledujete seriály z lékařského prostředí? Tak to pro vás náš test možná bude až směšně lehký.

Spustit kvíz

Jaké má lumbální punkce rizika?

Mnoho pacientů, kterým byla lumbální punkce indikována, pociťuje před vyšetřením velké obavy. Je to zcela pochopitelné, protože představa zavedení jehly do páteřního kanálu určitě není nic příjemného. Dobrou zprávou ovšem je, že se lumbální punkce nepojí se závažnými komplikacemi. V žádném případě nehrozí poškození míchy, protože je jehla aplikována do oblasti, kam již mícha nedosahuje. Ve vzácných případech se může objevit otok, krvácení nebo infekce.

Lumbální punkce a postpunkční syndrom

Poměrně častým problémem, který se objevuje hlavně po provedení lumbální punkce klasickou jehlou, je tzv. postpunkční syndrom. Tento nepříjemný stav je způsoben pravděpodobně přechodným poklesem nitrolebního tlaku. Nastává zpravidla po 24–48 hodin po provedení punkce. Hlavním příznakem jsou úporné bolesti hlavy, u některých pacientů se dostavují i poruchy zraku a nevolnost. Při uložení do horizontální polohy se bolesti zmírňují. Postpunkční syndrom obvykle netrvá déle než 7 dní. V ojedinělých případech ale může přetrvávat týdny až měsíce. Pokud je lumbální punkce provedena atraumatickou jehlou, riziko postpunkčního syndromu se tím výrazně snižuje na pouhá 2 procenta. [14, 15, 16, 17]

Lumbální punkce u dětí

Lumbální punkce může být pochopitelně indikována i u dětí. Provádí se prakticky stejně jako u dospělých, často ale bývá nutné podat dítěti sedativa nebo celkovou narkózu. Proto musí být malý pacient hospitalizován. Punkce může být indikována také u hodně malých dětí, jako jsou několikadenní novorozenci. Pokud má totiž malé miminko vysoké horečky, může jít o meningitidu, která může být pro takto malé dítě fatální. [18, 19, 20]