Lupénka je projevem narušené imunity. Vyvolat ji může infekce, silný stres i puberta

Co je lupénka?

Lupénka neboli psoriáza představuje neinfekční zánětlivé onemocnění kůže. U každého pacienta se manifestuje trochu jinak, ale jsou pro ni typická zarudlá místa na kůži, ze kterých se odlupují suché kožní šupiny. Existuje přitom celá řada forem lupénky, kde kromě pokožky mohou být postiženy také klouby a nehtová lůžka.

V současné době jde o nejrozšířenější kožní onemocnění vůbec, které se podle odhadů vyskytuje u 2–3 % populace. Ženy i muži bývají postiženi ve stejné míře. Ačkoliv může psoriáza propuknout prakticky kdykoliv během života, první příznaky se objevují většinou buď v mladším věku (mezi 10. a 30. rokem života), nebo naopak ve středním věku (ve věku 40–60 let). [1, 2, 3, 4]

Příčiny lupénky

Ačkoliv je lupénka považována za autoimunitní onemocnění, nejsou dodnes přesně objasněny mechanismy, na jejichž podkladě vzniká. Známe ale aspoň provokující faktory, které mohou nástup onemocnění urychlit a také zhoršit jeho projevy. Patří sem:

• prodělání infekčních onemocnění,
• určité léky – glukokortikoidy, antagonisté beta receptorů, soli lithia, antimalarika,
• nezdravý životní styl – hlavně kouření, alkohol, nedostatek spánku, červené maso a uzeniny,
• fyzikální faktory – tření, tlak, poranění kůže, ultrafialové záření, změny teplot,
• chemické faktory – poleptání, dráždivá kosmetika, detergenty, parfemace,
• hormonální změny – mezi kritická období patří typicky puberta a menopauza,
• metabolická onemocnění – diabetes mellitus, obezita, vysoký krevní tlak, poruchy metabolismu tuků, nemoci jater,
• některá kožní onemocnění – alergický kontaktní ekzém,
• dlouhodobý stres. [5, 6, 7]

Kromě toho se odborníci domnívají, že k rozvoji psoriázy významně přispívají genetické předpoklady. Pokud trpí oba rodiče lupénkou, je až 70% pravděpodobnost, že u jejich dítěte propukne také. Jestliže má psoriázu jen jeden rodič, je riziko, že se u dítěte také objeví, zhruba 10–30 %.

Na druhou stranu ale neexistuje vyloženě konkrétní gen, jehož přenos na potomka by způsoboval propuknutí nemoci. V tomto případě se dědí celá řada genů nesoucích dědičné sklony k lupénce. Nedědí se tedy onemocnění, ale pouze předpoklady k jeho propuknutí. [8, 9, 10]

Přečtěte si také:

Kruhy pod očima mohou ukazovat na problémy s játry. Častěji je však příčinou nedostatek tekutin a únava

Jaké má lupénka příznaky?

Zásadním problémem, se kterým se pacienti s lupénkou potýkají, je nadměrná produkce kožních buněk. U zdravého člověka probíhá proces regenerace kožní soustavy neustále. Celá pokožka se obnoví přibližně za 4 týdny.

U pacientů s psoriázou je tento proces extrémně zrychlený, trvá v průměru jen 4 dny. Kožní buňky jsou produkovány velice rychle, ale jsou přebytečné a nedozrálé. Hromadí se pak v psoriatických ložiscích a nejsou schopny držet pohromadě, takže pokožka ztrácí svou ochrannou funkci. Dalším problémem jsou zánětlivé procesy, které probíhají ve vnější (epidermis) a střední (dermis) vrstvě kůže. [11, 12, 13]

Příznaky lupénky se mohou dost lišit podle toho, jaká část těla je postižena a o jakou konkrétní formu lupénky se jedná. Obecně by se daly ale shrnout takto:

• vyvýšená růžová nebo červená ložiska pokrytá zrohovatělými šupinami,
• po odloupnutí šupin postižená místa krvácí,
• svědění a pálení kůže,
• hrbolaté nehty pokryté žlutohnědými skvrnami (tzv. olejové skvrny). [14, 15]

Formy lupénky

Lupénka se může projevovat různými způsoby a postihovat různá místa na těle. Podle těchto parametrů se klasifikují nejrůznější formy lupénky.

Diskoidní lupénka

Odborně se nazývá jako psoriasis discodea nebo psoriasis vulgaris. Tato forma lupénky je zdaleka nejrozšířenější, vyskytuje se u 80–90 % pacientů. Poznáte ji podle charakteristických červených ložisek pokrytých bílými šupinami, které se odlupují. Při mechanickém škrábání šupinek dochází ke krvácení. Nejčastěji se objevuje diskoidní lupénka na loktech, kolenou, v oblasti kříže a ve vlasech. [16, 17]

Gutánní lupénka

Někdy bývá označována také jako kapkovitá lupénka, protože při ní dochází k výsevu drobných kapkovitých lézí. Papulky se objevují hlavně na hrudi nebo ve vlasech. S tímto typem lupénky se potýkají zejména děti a dospívající, a to nejčastěji několik dní po prodělání infekce horních cest dýchacích. Pokud je kapkovitá lupénka zachycena rychle, je její léčba o poznání snazší. [18, 19]

Přečtěte si také:

Léčí slunce lupénku? Příznaky psoriázy v létě mizí

Pustulózní lupénka

Lokalizovaná pustulózní lupénka postihuje hlavně dospělé pacienty. Má formu puchýřů vyplněných hnisem, které jsou nejprve bílé a poté jejich zbarvení přechází do žlutohnědé. Puchýřky se objevují hlavně na dlaních a ploskách nohou. Tato forma psoriázy je skutečně velmi bolestivá a navíc i problematická, co se týče odpovědi na léčbu. U některých pacientů vypadá spíše jako ekzém, proto může být zaměněna za vezikulární dermatitidu. [20, 21]

Inverzní lupénka

Poznávacím znakem inverzní lupénky jsou červené léze, které působí hladkým a lesklým dojmem. Na jejich povrchu se nenachází žádné bílé šupiny, které by se odlupovaly. Léze se typicky vyskytují v kožních záhybech, v podpaží, tříslech, pod prsy, kolem genitálií či pod hýžděmi. V těchto místech dochází ke zvýšenému tření, proto nejsou ložiska pokryta šupinkami.

Velice často se objevují také u obézních pacientů s psoriázou. Ložiska mohou mokvat a často v nich dochází k bakteriálním zánětům. [22, 23]

Erytrodermická lupénka

Tato forma lupénky je poměrně vzácná, ale velmi nebezpečná (až život ohrožující). Červené kožní léze jsou rozšířené po větší ploše těla a kůže se olupuje v cárech. V tomto případě je zcela narušena ochranná funkce pokožky, protože nemůže zadržovat vodu ani regulovat tělesnou teplotu. U pacienta dochází k dehydrataci, má horečku a jeho organismus vykazuje zvýšený sklon k infekcím. Vyžaduje co nejrychlejší hospitalizaci. [24, 25]

Plenková lupénka

Plenková lupénka se objevuje jen u malých dětí, které nosí pleny, tedy u novorozenců, kojenců a batolat. Postižení kůže se omezuje jen na plochu, kde dochází ke kontaktu citlivé dětské pokožky s plenkou. Později se ale může rozšířit i na jiná místa na těle, jako jsou pokožka hlavy nebo obličej. [26, 27]

Lupénka ve vlasech (vlasová lupénka)

Vlasová pokožka představuje jednu z nejčastěji postižených oblastí. Lupénka se může v tomto případě rozšířit i na čelo, okolí uší nebo krk. Někteří pacienti mají ušní boltce pokryté tak velkým množstvím kožních šupin, že se jim dostávají i do zevního zvukovodu.

Přečtěte si také:

Hidradenitida připomíná akné, ale víc bolí a těžko se léčí. Bývá třeba v podpaží

Lupénka na obličeji

Lupénka v obličeji bývá lokalizována nejčastěji na obočí, v horní části čela, nad horním rtem či v oblasti vlasové hranice. Některým pacientům se dokonce rozšíří i na oblast kolem očí nebo přímo na oční víčka a řasy. Méně obvyklý je výskyt psoriázy na nosní sliznici či na sliznici dutiny ústní. [28, 29]

Lupénka na rukou a nohou

V případě horních končetin se nejčastěji objevuje lupénka na dlaních nebo loktech. Může ale postihnout i jakoukoliv jinou část paže. Pokud se jedná o pustulózní formu psoriázy, objevují se na dlaních nebo chodidlech bolavé puchýře.

Lupénka kloubů (psoriatická artritida)

Lupénka se nemusí omezovat jen na oblast kůže. U některých pacientů postihuje drobné klouby chronický zánět, v jehož důsledku jsou oteklé a zarudlé. Někdy může dokonce docházet k deformitám kloubů a ztrátě hybnosti. [30, 31]

Nehtová lupénka

Další specifickou formou lupénky je postižení nehtů. Na psoriatických nehtech se nachází drobné jamky a prohlubně, přičemž jejich povrch je na dotek hrubý a nepravidelný. Také lze pozorovat změnu zabarvení, na nehtech se objevují charakteristické žlutohnědé skvrny. U závažných případů se může nehet uvolnit a oddělit od nehtového lůžka, případně úplně rozpadnout. [32, 33]

Léčba lupénky

Lupénka bohužel nepatří mezi onemocnění, která umíme plně vyléčit. Léčba je v tomto případě pouze symptomatická, což znamená, že je založena na léčení a zmírňování příznaků onemocnění. U psoriázy je nezbytné postupovat komplexně a zaměřit se i na prevenci, protože se stav pacienta může nedodržováním určitých opatření výrazně zhoršit. Léčba musí vždy odpovídat formě onemocnění.

Přečtěte si také:

Moderní léčba lupénky otevírá pacientům netušené možnosti, říká dermatolog

Zevní léčba lupénky

Zevní léčba lupénky zahrnuje použití speciálních přípravků, které se lokálně aplikují na pokožku. Může jít například o:

• krém na lupénku,
• mast na lupénku,
• šampon na lupénku ve vlasech,
• roztoky a další speciální přípravky. [34, 35]

Jednotlivé produkty se také výrazně liší povahou účinných látek. Takzvaná keratolytika obsahují kyselinu salicylovou nebo močovinu a jsou zaměřena na snazší odstraňování kožních šupin. Tyto látky totiž umí rozpouštět keratin, kterého je v kůži pacienta s psoriázou nadbytek, a změkčují buňky kožního krytu.

Po odstranění zrohovatělých šupin by se měly do pokožky vmasírovat přípravky s deriváty vitamínu D3 a kortikosteroidy. Dalšími látkami, které se při léčbě lupénky často používají, jsou deriváty vitamínu A zvané retinoidy. Nejznámější je Cignolin, syntetický dehtový preparát, který může ve vyšších koncentracích pokožku dráždit. Proto se nechává působit jen 15–30 minut a poté se pomocí oleje setře. Mezi další využívané dehtové preparáty patří kamenouhelný dehet a ichtamol.

Akutní zánětlivé stavy se léčí pomocí lokální aplikace kortikoidů, které mají ze všech přípravků na lupénku nejsilnější protizánětlivý účinek. Tyto látky je možné používat ale jen po nezbytně dlouhou dobu (nejdéle 10 dní) na doporučení lékaře. [36, 37, 38]

Přečtěte si také:

Jak se zbavit akné v dospělosti? Nevzhledné pupínky netrápí jen puberťáky

Vnitřní léčba lupénky

Systémová léčba je indikována u závažných stavů, kdy je použití lokálních přípravků nedostatečné. Tyto léky pacient užívá buď ve formě tablet, nebo jsou mu aplikovány nitrožilně. Nejčastěji se používá metotrexát, cyklosporin nebo retinoidy.

V současné době se dostává čím dál více do popředí biologická léčba lupénky, která má daleko méně vedlejších účinků a dosahuje skvělých výsledků. Tato léčba je ale hodně finančně nákladná a provádí se pouze ve specializovaných centrech. Pacienti tak musí někdy hodně dlouho čekat, než na ně přijde řada. Indikuje se jen u těch nejzávažnějších případů. [39, 40, 41]

Standardní metodou, která se provádí často jako doplněk k lokálním přípravkům, je světelná léčba lupénky. Kůži postižené lupénkou prospívá zejména UVB záření, což je fialová složka světla. Pacientům tak může hodně pomoci už jen pobyt na přirozeném sluníčku. Existují ale i speciální přístroje, které produkují ultrafialové záření.

Další možností je takzvaná fotochemoterapie, kdy pacient užívá přípravky zvyšující citlivost kůže na světlo (například psoralen) a zároveň je vystaven UVA záření. Tato léčba probíhá pouze v nemocnici pod lékařským dohledem. [42, 43, 44]