Lupénka neboli psoriáza je především kožní onemocnění, až v necelé třetině případů však může postihovat i klouby. Jde o neinfekční zánět, který vede ke zrychlené tvorbě kožních buněk na povrchu kůže, což se následně projevuje v podobě červených ohraničených skvrn pokrytých šupinkami. Nejčastěji se vyskytují na loktech, kolenou nebo ve vlasech.
Existuje několik typů lupénky, z nichž nejtypičtější je ložisková psoriáza. Objevuje se ale také psoriáza inverzní, vyskytující se v záhybech kůže, psoriáza nehtů nebo psoriatická artritida, která postihuje klouby.
„Zatím není přesně známo, proč nemoc vzniká. Ví se, že souvisí s genetickými predispozicemi a imunitními změnami, které mohou být vyvolány některými rizikovými faktory, například kouřením, pitím alkoholu, špatnou životosprávou, infekcí, některými léky nebo hormonálními vlivy,“ říká primář Dermatovenerologické kliniky FN Královské Vinohrady Spyridon Gkalpakiotis.
Nejde jen o kůži
Neléčená lupénka může pacientům výrazně zkrátit život – a to až o čtyři roky. Jde totiž často ruku v ruce s dalšími přidruženými nemocemi, jako je arteriální hypertenze, diabetes nebo obezita. Chronický zánět psoriázy v kombinaci s těmito chorobami zvyšuje riziko infarktu a cévní mozkové příhody.
Častou přidruženou nemocí je ale psoriatická artritida, tedy zánětlivé onemocnění kloubů, jež postihuje asi 1/3 pacientů s lupénkou. „Potíže s klouby se objevují většinou několik let od prvních příznaků kožní lupénky, ale u některých se mohou objevit zároveň, nebo se kloubní onemocnění může objevit jako první. Pacienti si obvykle stěžují na únavu, bolest zad, otoky – a samozřejmě na bolest kloubů. Na další vývoj onemocnění a kvalitu života pacientů má vliv především včasná léčba,“ vysvětluje revmatolog Heřman Mann z Revmatologického ústavu Všeobecné fakultní nemocnice v Praze.
Kromě psoriatické artritidy se společně s lupénkou může objevit i řada dalších onemocnění – například Bechtěrevova choroba, zánětlivá střevní onemocnění (Crohnova choroba) nebo postižení kardiovaskulárního a nervového systému. Velmi časté je i nealkoholické ztukovatění jater (tzv. steatóza).
Jak se léčí lupénka
Lupénku nelze zcela vyléčit, ale je možné potlačovat její příznaky. Nejběžnější a obvykle první léčbou, se kterou se psoriatici setkají, je lokální terapie v podobě různých roztoků a mastí s obsahem kortikosteroidů a dalších látek. V současnosti ji podstupuje většina pacientů, přestože má při dlouhodobém používání nízkou účinnost a nežádoucí vedlejší účinky.
„U středně těžkých a těžkých stadií lupénky se následně přistupuje k systémové léčbě. Ta spočívá v podávání léků potlačujících zánět, jenž způsobuje typické kožní projevy onemocnění. Protože může dojít ke zvýšení hladiny lipidů v krvi a jaterních enzymů, jsou potřeba pravidelné odběry krve,“ vysvětluje primář Gkalpakiotis.
Další možností na pomezí lokální a systémové léčby je fototerapie, která využívá UVA nebo UVB záření. Pacienta však stojí mnoho času – musí na terapii docházet i několikrát týdně, což jej může omezovat například v práci.
Nejmodernější léčebnou metodou lupénky je pak biologická léčba. Využívá látky podobné přirozeným molekulám produkovaným v těle. Ty mohou zastavit sled kroků, které vedou ke spuštění reakce imunitního systému a k přetrvávání chronického zánětu. „Biologická léčba potlačuje zánět již v raném stadiu, čímž se předchází vzniku ložisek lupénky na kůži. Velkou výhodou biologické léčby je možnost dlouhodobého podávání a minimální vedlejší účinky. Vhodná je téměř pro každého. Některé přípravky jsou již schváleny i pro děti od šesti let, nepodává se lidem s aktivní infekcí, např. tuberkulózou,“ říká primář.
O nároku na biologickou léčbu pacienti často nevědí
Ve srovnání s jinými evropskými zeměmi se u nás biologické léky předepisují méně často. V současnosti se v ČR tímto způsobem léčí přibližně 4 tisíce pacientů. Psoriatiků, kteří mají na biologickou léčbu nárok, je ale až pětkrát víc. Bohužel o tom ale často nevědí.
Důvodů je přitom hned několik. Jedním z nich je například to, že biologickou léčbu mohou nasadit jen lékaři ve specializovaných centrech.
Cesta k biologické léčbě je dlouhá a náročná
Hlavní problém je ale jinde. „Pacient musí před nasazením biologické terapie projít určitým procesem, který může být pro mnohé časově náročný, nepřehledný, či dokonce demotivující. Biologickou léčbu může pacient podstoupit totiž pouze tehdy, když předem určené formy léčby a jejich kombinace přestanou pomáhat nebo je pacient špatně snáší. Mezi prvotní způsoby léčby patří především masti, následně se předepisuje fototerapie a/nebo systémová léčba, tedy léky v podobě tablet. Tento proces může vést ke ztrátě vůle zkoušet jiné možnosti, kdy po selhání předchozí léčby pacienti nevěří v účinnost dalších způsobů, případně nemají přehled o tom, že jim na biologickou léčbu vzniká nárok,“ vysvětluje Gkalpakiotis.
„Je důležité, aby si pacienti, ale i lékaři uvědomili, že léčba lupénky nespočívá jen v aplikaci mastiček, tedy léčbě projevů na kůži, ale že existuje i modernější metoda, která těmto projevům účinně předchází. Čím dříve pacient biologickou léčbu podstoupí, tím dříve zastavíme zánět. V řadě případů vymizí projevy na kůži úplně,“ dodává Gkalpakiotis.
Kdo má nárok na biologickou léčbu lupénky?
Biologická léčba je indikována u pacientů s lupénkou, jejichž onemocnění vyžaduje systémovou terapii, jestliže standardní systémová léčba je neúčinná, špatně snášena či kontraindikována, onemocnění má velký dopad na fyzické, psychické a sociální funkce a psoriáza je rozsáhlá (je postiženo nejméně 10 procent těla) či je závažná v určitých lokalizacích (obtížně léčitelné partie, např. obličej, kštice, dlaně, plosky, genitál, nehty).
Úhrada biologické léčby lupénky je v současné době vyhrazena pouze pro pacienty se středně těžkou až těžkou psoriázou,
vysvětluje mluvčí Státního ústavu pro kontrolu léčiv Klára Brunclíková.
V České republice se biologická léčba u dospělých pacientů používá již 15 let, u dětí o něco kratší dobu. V současnosti na ni pacienti mají nárok v případě, že předchozí léčba nebyla uspokojivá.
„Biologická léčba je v současnosti považována za nejvyspělejší způsob terapie a je také nejdražší. VZP proto vydává za léčbu lupénky stále více peněz. Zatímco v roce 2017 to bylo celkem 272 milionů, polovina celkových nákladů vydaných na léčbu lupénky, vloni již zaplatila 526 milionů korun, tj. 70 procent z celkově vydaných nákladů na léčbu,“ říká mluvčí Všeobecné zdravotní pojišťovny Viktorie Plívová.
ČLÁNKY DO MAILU