Stejně jako každý rok se začnou už zanedlouho objevovat na okrajích lesů, v příkopech podél silnic i na loukách až metr vysoké mohutné pestrobarevné byliny, známé jako lupina, odborně vlčí bob mnoholistý (Lupinus polyphyllus). Ne každý si přitom lupinu spojuje s potravinářstvím, ačkoli lupina je po celém světě využívá jako surovina pro výrobu krmiv pro hospodářská zvířata i pro výživu lidí a fakticky představuje alternativu k mnohem známější sóje.
Stejně tak jako sóju ji ale zařadila EU mezi skupinu čtrnácti nejvýznamnějších alergenů – v číselném kódu najdete vlčí bob (lupinu) a výrobky z něj pod číslem 13.
Vlčí bob v jídle i ve váze
Primárně přitom nejde o zmiňovanou planě rostoucí bylinu, ale o druhy lupiny vyšlechtěné k potravinářským účelům. I když – stejně jako v případě jiných alergenů působí také u lupiny zkříženě reagující alergeny, a vzhledem k tomu, že rod Lupinus zahrnuje v současné době téměř čtyři stovky různých druhů, lze předpokládat, že kombinace krásné kytice lupiny doma ve váze s konzumací potravin, k jejichž výrobě byl jako surovina použit některý z druhů vlčího bobu, může také stát za alergenní reakcí.
Třeba i proto, že lupina patří v ČR mezi nepůvodní byliny (byla k nám dovezena v 19. století), které se ale v našem prostředí dobře zabydlely a místy rostou opravdu velmi hojně.
Reakce s luštěninami a ořechy
Jinak se ale toho o alergenním potenciálu lupiny moc neví – obecně se předpokládá, že počet lidí s alergenní reakcí na lupinu je nízký, k dispozici ale nejsou žádná konkrétní, ani odhadovaná procenta. Vzhledem k tomu, že vlčí bob patří do skupiny luštěnin, předpokládají se zkřížené reakce na proteiny jiných luštěnin.
Další alergen, který může aktivovat alergenní reakci člověka v rámci zkřížených reakcí, jsou arašídy – v tomto případě nějaká data k dispozici jsou, jde ale stále jen o velmi rozdílné odhady – podle nich čtyři až třicet procent populace alergické na arašídy reagují také na lupinu.
Nástup lupiny do potravinářství
Alergické reakce na lupinu byly zjištěny především po konzumaci semen a v případě lidí aplikující diety využívající semena lupiny. Prahové dávky ale zatím nejsou známy. Obdobně jako u jiných alergenů se ani v případě lupiny zpracováním semen alergenní potenciál lupiny příliš nemění – trochu ale přece. Z výsledků výzkumů publikovaných celkem nedávno – v roce 2011 vyplývá, že alergenitu lupiny může částečně snižovat proces extruze, tedy specifická forma tepelného zpracování.
Zařazení lupiny na seznam alergenů, jak se zdá, je tak spíše odrazem rostoucího potravinářského využití této suroviny, než reálně zjištěných varovných signálů a projevů alergií. Vlčí bob totiž patří k surovinám, jejichž využití v potravinářství i při výrobě potravinových doplňků je provázeno řadou údajů o pozitivním vlivu konzumace produktů z lupiny na lidský organismus, což podporuje nárůst jejího využití.
Lupina je bohatým zdrojem proteinů (ale právě proteiny patří mezi alergeny) a především vyváženým zdrojem řady živin, obsahuje také velké množství rozpustné vlákniny a naopak téměř neobsahuje škrob. Šlechtěním lze také regulovat obsah rostlinného oleje, v některých případech se obsah oleje blíží již zmiňované sóje. Nezanedbatelná je i ekonomika – cena lupiny je (záleží samozřejmě na odrůdách) v průměru poloviční oproti sóje. I díky tomu je lupina v poslední době stále více využívána při výrobě potravinových doplňků. Lidé ale využívají lupinu jako obohacení svých jídelníčků již několik tisíc let.
V současné době je největším světovým producentem lupiny Austrálie, která se na celkové světové produkci této komodity podílí z více než osmdesáti procent, a lupina z Austrálie se tak samozřejmě prodává i na trzích v EU. V Evropě jsou nejvýznamnější pěstitelské oblasti lupiny v Německu, Francii, Polsku, Španělsku a zemích Beneluxu.
ČLÁNKY DO MAILU
