„V roce 2023 bylo v ČR transplantováno celkem 488 ledvin, z toho 452 orgánů pocházelo od zemřelých a 36 od žijících dárců. V Evropě patří Česká republika mezi 43 sledovanými zeměmi mezi ty nejlepší. Dostupnost ledvin od zemřelých dárců je v naší zemi vynikající, vyšší než v okolních zemích. Dlouhodobě se snažíme, aby co nejvíce rostl počet transplantací ledvin od žijících dárců, neboť tak pacient získá orgán, který mu může sloužit,“ vysvětluje profesor Ondřej Viklický, přednosta Transplantcentra IKEM, při příležitosti Evropského dne dárcovství orgánů a transplantací. Ten připadá na 5. října.
Co se dozvíte v článku
Kašel a únava kvůli ledvinám
Jana s maminkou
Jednou z těch, kteří měli štěstí a získali ledvinu od živého dárce, je i Jana Vránová. Dlouhodobě ji trápily kašel a celková únava – tedy příznaky, které si většina lidí s onemocněním ledvin vůbec nespojí. Krevní testy ale ukázaly, že její ledviny fungují pouze na 40 procent, a následná biopsie odhalila iGa nefropatii – chronické autoimunitní onemocnění ledvin.
Doma na ni čekali dva synové – osmiletý a teprve tříletý. I kvůli tomu měla podle svých slov z budoucnosti velký strach. Léčila se v Nefrologickém centru ve Všeobecné fakultní nemocnici, přičemž cílem terapie bylo zpomalení nebezpečného selhávání ledvin. Jenže tato léčba nestačila.
„Zhruba během půl roku se bohužel ukázalo, že se progres mého onemocnění nezpomaluje, naopak mne selhávající ledviny poškozují čím dál rychleji,“ popisuje vývoj sama pacientka. „Jakmile lékaři zjistili, že nefropatie takhle rychle postupuje, odkázali mě do péče IKEM.“
Otec nemocný, matka s jinou krví
Z nových zjištění už bylo jasné, že Janu zachrání pouze transplantace ledviny. Původně se dárcem chtěl stát její tatínek. Jenže ten se léčí s různými chorobami, takže ho lékaři hned po prvních odběrech krve jako vhodného dárce zamítli.
Další potenciální dárkyní pak byla Janina maminka. Jenže ta má jinou krevní skupinu, takže by případná transplantace byla výrazně složitější. Tehdy, v roce 2016, šlo o teprve 21. případ transplantace od žijícího dárce s nekompatibilní krevní skupinou.
„Profesor řekl ano, tak já taky“
„Pamatuji si, že k nám přišel pan profesor Ondřej Viklický, přednosta Nefrologického oddělení v IKEMu, a začal nám vysvětlovat, jak by taková transplantace probíhala. Povídal a povídal, až jsem ho zarazila, a přímo se zeptala, jestli by na mém místě do transplantace šel, i když mám jinou krevní skupinu než dcera. Prohlásil, že ano, tak jsem konstatovala, že není o čem přemýšlet,“ líčí paní Olga.
Následovalo psychologické vyšetření, aby si lékaři byli jistí, že si dárkyně uvědomuje, co vše pro ni bude transplantace obnášet. Jde o kontrolní proceduru, kterou musí v IKEM projít každý dárce.
„Hned jsem věděla, že do transplantace jdu. Dala jsem dceři život a byla jsem si jistá, že musí žít dál.“
Dárce může vycouvat kdykoliv
„Dárce má právo kdykoli od dárcovství ustoupit. Pokud má pochybnosti či otázky, má možnost je kdykoli konzultovat se specialisty transplantačního centra, včetně psychologa. Podobně i potencionální příjemce ledviny od žijícího dárce má právo jeho ledvinu neakceptovat. Tato rozhodnutí musejí být respektována. Jsou-li však oba dobře informování, je snazší se rozhodnout pro darování i přijetí nového, kvalitnějšího života. Všem, kdo jsou na začátku rozhodování, doporučuji stránky www.transplantacenenitabu.cz jako zdroj ověřených informací od odborníků,“ vysvětluje vedoucí Nefrologické a Transplantační ambulance IKEM Silvie Rajnochová Bloudíčková.
Darovali byste blízkému člověku svoji ledvinu?
Zákrok se nakonec podařil bez problémů. „Předem jsem prosila pana docenta Jiřího Froňka, jestli by mě po zákroku mohl informovat – až bude jasné, že všechno proběhlo dobře. Opravdu své slovo dodržel a přišel mě na ARO vzbudit, aby mi řekl, že mi ledvina krásně funguje a že maminka už leží na nemocničním pokoji a je taky v pořádku,“ přibližuje obrovskou úlevu paní Jana.
„Můj život se změnil výrazně k lepšímu, a opravdu můžu říct, že teď žiju plnohodnotně,“ usmívá se Jana. „Poslední rok před transplantací jsem se cítila hrozně unavená – nejradši bych tehdy prospala den i noc. Navíc se mi i špatně dýchalo, bylo to omezující. Dnes sice musím užívat spoustu léků, ale na to jsem si zvykla, a celkově se cítím jako zdravý člověk.“
Nový orgán potřebují stovky pacientů
Podobně dobře mohou skončit i příběhy dalších pacientů, kteří jsou životně závislí na náhradě funkce ledvin. V Česku je asi 6500 pacientů docházejících několikrát týdně na hemodialýzu. Při ní přístroje filtrují krev a čistí ji od odpadních látek metabolismu a přebytečné tekutiny, přičemž tenhle proces trvá asi tři až pět hodin.
Asi desetina z těchto pacientů čeká na novou ledvinu. V ideálním případě se pak dárce najde v okolí pacienta.
„Na ledvinu od zemřelého dárce pacienti v ČR čekají v průměru jeden až dva roky. Díky žijícímu dárci se tato doba může dramaticky zkrátit. Často se transplantace stihne před zahájením dialyzační léčby, během níž se mohou rozvinout zdravotní komplikace, které budoucí transplantaci ztěžují. Dialýza také nahrazuje funkci ledvin jen zčásti: odstraňování zplodin metabolismu je při ní neúplné a není nahrazena funkce ledvin ve smyslu tvorby některých významných hormonů. Čím kratší dobu tedy člověk na transplantaci čeká na dialýze, tím menší jsou dopady na jeho prognózu a kvalitu života,“ uzavírá doktorka Rajnochová Bloudíčková.
ČLÁNKY DO MAILU