Čemeřice černá (Helleborus niger) patří mezi pryskyřníkovité rostliny. A i když se jí říká černá, kvete výraznými bílými květy. Řadí se mezi brzy vykvétající jarní rostliny. Jejím specifikem je, že kvete dokonce už v zimě, a to během ledna a února, jakmile trochu sleze sníh. Setkat se s ní můžeme v celé Evropě, zejména však na jihu ve vyšších oblastech Alp. Nejvíce se vyskytuje v Rakousku, Německu a Švýcarsku. U nás se uměle vysazuje na zahrádkách jako jarní rostlina, která občas zplaňuje.
V německy mluvících zemích se černé čemeřici říká sněžná nebo vánoční růže, a to jednoduše proto, že kvete v zimě, čímž evokuje oslavu narození Ježíška. Bílá barva květů čemeřice pak této tradici dodává punc čistoty, nevinnosti a znovuzrození. S ohledem na její silnou toxicitu však o nějaké nevinnosti nemůže být řeč. Ale jak už to tak bývá, i jedy nás mohou léčit. Už slavný lékař Paracelsus tvrdil, že i jed může být lékem, záleží však na jeho množství. A proto se čemeřice používala v minulosti k léčebným účelům.
Kořen sloužil hlavně jako purgativum a laxativum při trávicích potížích (vyvolává zvracení a průjem), jako abortivum (prostředek k vyvolání potratu), diuretikum (na odvodnění) i při potížích s močením, a hlavně jako lék na srdce, protože čemeřice dokázala rozpumpovat srdce a zesílit srdeční stahy.
I pár semínek čemeřice vás může otrávit
Sbíranou částí rostliny byl oddenek. Při jeho sběru a zpracovávání se ale muselo dávat pozor, protože čerstvá šťáva z kořene způsobovala díky obsaženým látkám silné podráždění a puchýře na pokožce. Čemeřice obsahuje alkaloidy cyklopamin, celiamin, sprintilamin a sprintilin, srdeční neboli kardioaktivní glykosidy, obdobně jako třeba náprstník, a steroidní saponiny (helleborin).
Jedovatá je celá část rostliny. Ke smrtelné otravě postačí i pár semínek čemeřice. Šťáva z oddenku, stonku i listů způsobuje silné podráždění kůže a poleptání sliznice, pokožka zarudne a objeví se bolestivé puchýře. Při vnitřním použití dochází k podráždění žaludku, zvracení, průjmu a silné nevolnosti.
Při otravě se postupně objeví slinění, rozmazané vidění, rozšíření zorniček, závratě, ztráta orientace a zmatenost, nervové podráždění, halucinace, delirium, velká slabost, křeče břicha i svalů, arytmie, zpomalení srdečního tepu, srdeční nedostatečnost nebo srdeční selhání, selhání ledvin, paralýza, celkový kolaps a člověk obvykle umírá na ochrnutí dýchacího centra.
Léčila i těžkou melancholii nebo vyšinutí smyslů
Zajímavé bylo použití čemeřice u duševního vyšinutí, smutku, hysterie či šílenství. To však v zásadě není nic neobvyklého, protože v duchu tvrzení „similia similibus curantur“ (podobné se léčí podobným) to dává smysl. I dnes se spousta halucinogenních rostlin a drog využívá k léčbě duševních poruch, protože tyto rostliny či látky samy o sobě při použití zdravým člověkem mnohé nepříjemné psychické příznaky způsobují.
Patří mezi ně dezorientace, delirium, halucinace, předráždění nervového systému, křeče, agresivita i paranoia a podobně. A s těmito psychickými symptomy se setkáváme také u čemeřice, pokud ji užijeme vnitřně.
Čemeřice v homeopatii pomáhá s psychikou
V rámci homeopatické léčby pak pod názvem Helleborus niger, což je latinské označení pro černou čemeřici, existuje lék, který má své účinky nejen na podlomenou psychiku. Navíc v homeopatickém ředění nám žádná otrava nehrozí, proto se toto použití čemeřice považuje za bezpečné.
Čemeřice v homeopatii se doporučuje při melancholii, rezignaci a otupění pocitů, při schizoidním chování, nadměrném vzrušení, deliriu, silné úzkosti a strachu, při křečích a záškubech, epilepsii, paranoie, pocitech pronásledování, při halucinacích různého typu a sebevražedných myšlenkách.
Léčivé účinky čemeřice podle Matthioliho
Léčivé účinky čemeřice byly známy již od starověku. Však i samotný Hippokrates tuto rostlinu využíval jako účinné projímadlo a diuretikum, ale varoval před její toxicitou.
Řecký lékař Dioscorides čemeřici nabízel i proti epilepsii, melancholii, obrně či svrabu. Slavný renesanční lékař a botanik ve svém proslulém herbáři černou čemeřici nazývá kořením svatého Ducha a píše, že černý helleborus „vyhání stolicemi zlé vlhkosti a má zvláštní moc vyčišťovati žluč nebo horkou krev a tuhý šlem“.
Autor: Depositphotos
Léčí též „bolest hlavy, uší, bláznění, vzteklost, závrať, padoucnici, tesknotu, pláč bez příčiny, těžkou melancholii, malomocenství a čtvrtodenní zimnici, prašivost, francouzskou nemoc, raka i rozežíravé vlky, mrákotu oční, dnu, otoky kloubů a krtici“. Vyčišťuje prý i „černost a všelijaké zešeredění těla“.
Matthioli popisuje složitou přípravu nápoje z helleboru s mnoha bylinnými přísadami, a to buď namáčenými ve víně, anebo například přidanými do slepičí polévky. Užívání musí být však velmi střídmé, aby se člověk neotrávil. Zevně se prý z čemeřice vyráběly čípky, které ženám pomáhaly vyvolat menstruaci, urychlit porod, způsobit potrat nebo vypudit plodové lůžko. Matthioli si ale byl vědom nebezpečí při užívání čemeřice, proto nabádal k velké opatrnosti. Zároveň zmiňoval použití čemeřice i k dokonalému hubení vší nebo parazitů v syrovém mase.
Popsal také zaručený prostředek proti hluchotě: prášek z černé čemeřice se měl smíchat s olejem z hořkých mandlí, dát do ucha, ucpat bavlnou a nechat působit po celý den nebo přes noc. Připomněl i silný účinek čemeřice proti syfilis nebo rakovinným nádorům. Vojáci si údajně černý prášek s velkým úspěchem sypali i na obnažené hlízy a vředy po celém těle a skvěle jim to zabíralo.
Čemeřice, nebo kýchavice?
Čemeřice černá však není jediný Helleborus, stejným latinským názvem se označovala také čemeřice bílá, které se též říkalo kýchavka. Dnes se tato rostlina nazývá kýchavice bílá a je rovněž prudce jedovatá – může stejně jako černá čemeřice způsobit otravu.
Z kořene této rostliny se vyráběl kýchací prášek, který měl tu moc vyhánět z těla zlé duchy i duševní nemoci způsobené přebytkem černé žluči. Kromě toho se bílý helleborus využíval k mnoha jiným léčebným i magickým účelům. Účinky byly podobné jako u černé čemeřice, ale prášek z kořene kýchavice se spíše používal ke kýchání a dávení. Matthioli píše, že také k hubení nepohodlných drobných hlodavců, hmyzu a zvěře, protože šlo opravdu o prudký jed.
Čemeřice se využívala i k magickým účelům, a sice k ochraně domova i dobytka před zlými silami, ale zároveň rostlina sloužila v černé magii, k otravám i sebevraždám. Údajně byl vínem s práškem z bílé čemeřice (kýchavice) otráven i Alexandr Veliký.
ČLÁNKY DO MAILU