Někdejší německá ministryně zemědělství Renate Künastová kdysi konstatovala, že kdyby měly být jahody ve všech výrobcích, na jejichž obalech jsou zobrazeny, musely by se plochy pěstovaných jahod opravdu, ale opravdu mnohonásobně zvýšit. To samé ovšem platí pro jakékoli ovoce, včetně ovocných limonád.
Limonádový boom přichází především v horkých letních dnech, kdy jsou vítaným osvěžením při pobytu u vody, v přírodě nebo při občerstvení v restauracích. Pojem „ovoce“ prostě táhne, a je tak marketingově využíván (spíše tedy zneužíván) v názvech produktů, které ve skutečnosti ovoce nikdy neviděly.
Malinovka bez malin, to není to nejhorší
Modelovým příkladem jsou ovocné točené limonády, například citronády nebo malinovky. Právě maliny patří mezi nejoblíbenější a skutečně původní tuzemské ovoce. Jeho průmyslová produkce je ovšem zanedbatelná a v přírodě tolik malin, aby se staly součástí potravin a nápojů, neroste ani náhodou. Přesto se v současné době točí na desítkách tisících míst po Čechách a na Moravě – malinovka bez malin.
Minimálně verbálně je to tedy zavádějící název, horší je ale, že značná část točených malinovek (i jiných „ovek“) obsahuje kombinaci složek, které nejsou zrovna vhodné pro lidský organismus, a už vůbec ne pro organismus dětský.
Jako například některá barviva, třeba E 122. Na jejich účinky a přítomnost v potravině či nápoji musí výrobce ze zákona upozornit spotřebitele na obalu výrobku. Pokud jde ale o točené limonády, člověk obvykle nemá šanci se cokoli o složení nápoje dozvědět, protože sudy s nápoji jsou jeho zrakům skryté. Mohl by se sice zeptat obsluhy, avšak ani ta obvykle o složení toho, co prodává žíznícím lidem, moc neví.
Dobré alternativy
Na druhou stranu, pohár (ne)malinovky nikomu neuškodí. Přesto je mnohem vhodnější alternativou, pokud je to možné, zahánět žízeň zejména nejmladší generace prostřednictvím stále více se rozšiřujících „domácích limonád“, které většinou opravdu pár kousků skutečného ovoce, byť třeba z mrazáku, obsahují. Na to, že vedle ovoce tvoří dominantní složku takových nápojů obyčejná voda z kohoutku a případně pár kousků ledu, se sice zdají být domácí limonády poněkud předražené, z pohledu složení jde ale jistě o lepší alternativu než točené ovocné nápoje.
O poznání lepší situace je na trhu ochucených ovocných balených vod prodávaných v kamenných obchodech – minimálně v tom, že se z jejich obalu spotřebitel dozví, jaké ingredience výrobek obsahuje. Seriózní výrobci vyrábějí takové nápoje z vody a ovocné šťávy nebo z ovocného koncentrátu či ovocné dřeně a na obalu musí být uvedeno, jaké procento ovocné šťávy nebo ovocné složky nápoj obsahuje.
Pokud tam ovocná šťáva nebo dřeň je, můžeme si být navíc prakticky stoprocentně jisti, že takový údaj výrobce nezatají, protože se tím před spotřebitelem chlubí. I proto, že samozřejmě řada ochucených balených nápojů obsahuje jen aroma a barviva – ale na rozdíl od točených nápojů má spotřebitel šanci se údaje o tom z obalu dozvědět.
Nakládání s pravým ovocem není tak jednoduché
Balené nápoje mají nicméně oproti točeným limonádám zásadně lepší pozici pro to, aby ovocnou složku skutečně obsahovaly. Zvláště tam, kde není vybudováno odpovídající zázemí pro čepování nápojů. Kdyby totiž mělo být v sudových limonádách točených na dočasných stanovištích například na koupalištích skutečné ovoce, byla by to docela komplikace – takový nápoj je náchylnější na skladování či možnou kontaminaci obdobně jako ovoce samotné.
Nápoj by tedy musel být sterilizován, aby se zabránilo kvašení, samotné sudy by musely procházet intenzivnějším a složitějším procesem čištění před opětovným naplněním. Výsledkem by pochopitelně byla vyšší cena; ale především, v nápoji by musely být kromě ovocných složek přítomny i tak další „nepřirozené látky,“ například konzervanty, což by jistě také nevzbuzovalo u zastánců přirozeného složení potravin či nápojů potlesk.
Nakládání s pravým ovocem není prostě zas tak jednoduché, jak se může na první pohled zdát. Chemické limonády ale také nejsou tím správným řešením. Tak či tak by bylo alespoň pro začátek žádoucí v maximální možné míře preferovat výrobky obarvené jinými látkami, než které jsou částečně rizikové pro děti. Není to zas tak složité – ani pro výrobce. Třeba červenou barvu, která se dětem tak líbí, lze dodat do nápojů například z červené řepy…
ČLÁNKY DO MAILU