Dovolená by měla být časem odpočinku, a ne černou můrou roku. Všechno většinou začíná vhodným výběrem cestovní agentury, případně spolehlivého dopravce, ale dá se začít i jinak. Poohlédnutím se po správně zvoleném očkování. Máte-li v úmyslu vycestovat ven s malými dětmi nebo si udělat výlet přes půl planety, dozvíte se, kdy a proti čemu byste se měli nechat naočkovat. Proč je vhodné očkování proti žloutence, když máte namířeno do Turecka, a jak vlastně příznaky žloutenky poznáte, přestože jste laici. Odborná doporučení a rady podá Daniela Fránová ze Zdravotního ústavu v Plzni.
Přestože cesty napříč Evropou nevyžadují žádná povinná očkování, chystáte-li se do Chorvatska, můžete dát na doporučení lékařky z oddělení očkování a cestovní medicíny. „Pokud nejste očkovaní, např. proti žloutence typu A ani B, může se vám takové očkování hodit. Chránit se tak můžete jednou kombinovanou vakcínou, která se očkuje třemi dávkami, druhá se podává za jeden měsíc od první, třetí pak s odstupem pěti měsíců. Ochrana nastupuje přibližně dva týdny po podání druhé dávky a po dokončení očkovacího schématu je účinnost očkování dlouhodobá,“ říká Daniela Fránová. S tímto druhem očkování je tedy třeba začít již v zimním období. Ochranou, kterou stihnete ještě teď na poslední chvíli, je očkování proti klíšťové encefalitidě.
Do Turecka s malými dětmi?
Z důvodu atraktivity prostředí i dostupných cen se stále více Čechů vydává do Turecka. Dovolené podnikají i s malými dětmi, které ještě nemají dokončené základní očkování, ať už proti spalničkám, příušnicím či zarděnkám. Je třeba se něčeho bát, přestože budete nocovat v pětihvězdičkovém hotelu? „Pokud cestují do zahraničí i děti, měly by být očkovány proti žloutence typu A (všechny děti jsou povinně očkovány proti žloutence typu B, takže stačí doočkovat pouze žloutenku typu A),“ zní z úst lékařky.
Přečtěte si také: Na co děti nechat očkovat a co nemá smysl?
Riziko nákazy v Turecku prý není velké, ale není ani nulové. „Očkovat proti žloutence typu A lze dítě od jednoho roku. Ve dvou letech by ale mělo mít alespoň jednu dávku vakcíny proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám. Obecně – u dětí se nejprve podají vakcíny, které jsou vzhledem k věku dítěte povinné, tzv. jsou součástí očkovacího kalendáře platného v České republice, teprve pak se může provést nepovinné očkování (tzv. očkování na vlastní žádost),“ doplňuje Daniela Fránová.
Jak poznat žloutenku z pohledu laika?
„Diagnostika se provádí na základě klinických příznaků a laboratorního nálezu. K příznakům, které vás mohou upozornit na žloutenku, patří zažívací potíže (nechutenství, zvracení, bolest v pravém podžebří atd.), chřipkové příznaky (zvýšená teplota, bolesti svalů a hlavy atd.), u některých typů žloutenky to mohou být bolesti kloubů. Typické zežloutnutí kůže a očního bělma může nastat, ale nemusí. V některých případech totiž probíhá žloutenka i bezpříznakově. Někdy se může nemoc projevit i tmavou močí a světlejší stolicí. Spolehlivá je však pouze laboratorní diagnostika onemocnění. Tu může udělat praktický lékař nebo odborný lékař na infekčním oddělení. Léčení nemoci bývá provázeno přísnou dietou a rekonvalescence může trvat až půl roku,“ varuje Daniela Fránová.
Do většiny exotických zemí je potřeba řada očkování, nejinak je tomu i případě, že se chystáte odpočívat „pouze“ na Siciílii. Lékařka v tomto případě doporučuje zkontrolovat očkování proti tetanu a doplnit ho o očkování proti žloutence typu A. Máte-li i očkování proti typu B, máte výhodu: „Ta se totiž na rozdíl od typu A přenáší tělními tekutinami – např. krví, nebo při nechráněném sexuálním styku. Výhodu mají určitě ti jedinci, kteří jsou již chráněni proti oběma typům žloutenek, tedy A a B (tzv. cestovatelský základ), protože ochrana po dokončeném očkování přetrvává mnoho let, a ostatní očkování jen doplňují podle povinných očkování do vybraného místa pobytu a aktuální místní epidemiologické situace,“ říká Daniela Fránová.
Přečtěte si: Seriál Očkování
Mnoho našinců zažívá opravdová muka po prvním požití egyptské stravy. Nabízí se tedy otázka, jestli existuje nějaká ochrana i před střevními obtížemi. Vyjma pilulek přibalených do kufru. „Zkříženou ochranu i před nejčastějším původcem tzv. cestovatelským průjmem poskytuje očkování proti choleře,“ radí lékařka.Toto očkování však představuje jen částečnou ochranu (asi 40 – 60 %) a působí bohužel jen krátkodobě – maximálně na půl roku. „Podávají se dvě dávky v minimálním odstupu jeden týden. Vakcína není aplikovaná vpichem, ale ústy – pije se roztok vakcíny. V letošním roce bohužel vakcína proti choleře v České republice není dostupná,“ říká Daniela Fránová a doporučuje tak dodržování hygienického režimu na cestách.
Cesta z Evropy ven není jen tak
Jsou-li vaší cílovou stanicí Maledivy, jsou na zvážení stejná očkování jako do jiných tropických zemí. „Na Maledivy bych doporučovala očkování proti žloutenkám (typu A a B, tzv. cestovatelský základ) a břišnímu tyfu, na škodu nebudou ani účinné repelenty,“ dodává lékařka. Dlouhé cesty napříč Evropou, končící třeba až Pekingu, si žádají očkování proti oběma typům žloutenky A i B, zvláště cestujete-li vlakem, autem nebo autobusem. „Před touto cestou je nezbytná i kontrola očkování proti tetanu,“ říká Daniela Fránová. A pokud vás zláká vůně dálek linoucích se z Malajsie, vězte, že tam se doporučuje očkování proti břišnímu tyfu a proti vzteklině. Přibalit léky proti malárii také ničemu neuškodí.
Pokud jste cestovatelé tělem i duší, případně často vyrážíte na dlouhodobé pobyty do cizokrajných míst, dejte na rady Daniely Frankové: „Individuální konzultace v některé z ordinací cestovní medicíny vám pomohou zorientovat se v nutných očkováních a dobře se na cestu z pohledu cestovní medicíny připravit. Při dlouhodobých cestách do více zemí je individuální konzultace vhodná."
ČLÁNKY DO MAILU