Názor k článku Máme za sebou „to nejhorší“. Omyl od Klára Mencl - Velká pravda je, že tato posttraumatická stresová porucha...

Velká pravda je, že tato posttraumatická stresová porucha se nevyhýbá ani těm nejsilnějším jedincům. Velmi často je to opravdu tím, že stále setrváváme v minulosti a zároveň máme strach z budoucnosti.
Velice důležité je v tomto případě najít právě zmiňovaný smysl života - někdo ho najde třeba novým začátkem někde úplně jinde, jiný zase celkovou změnou svého života tam, kde je. Občas stačí si nastavit malé cíle, které zvládneme plnit.
Co rozhodně může pomoci je, naučit se žít tady a teď. Být v přítomnosti a užívat si každou minutu. Vyjít z apatie a donutit se k aktivitě. Přestat truchlit, obviňovat se a obviňovat ostatní. Najít pomoc u odborníka, a rozhodně nezahodit celý život a začít pracovat sám na sobě.
Sama jsem to zažila několikrát sama u sebe - např. když mi v 17 letech zemřela maminka + další a další zkušenosti a zároveň jako odborník u klientů. Každý to zvládá jinak, ale opravdu to nejdůležitější je najít tu jiskřičku (smysl života) pro kterou víme, že stojí za to žít a uděláme i nemožné, abychom se z toho dostali. :-)