Mami, tati, přijeďte si pro mě, stýská se mi. Kdy pro dítě vyrazit na tábor a vzít ho domů a kdy ne

24. 7. 2023

Sdílet

 Autor: Depositphotos
Možná se vám to taky stalo. Pečlivě jste vybrali tábor pro dítě, ideálně tak, aby tam někoho znalo. Nebo rovnou odjelo s kamarády například ze skautského nebo sportovního oddílu. A přesto, po týdnu přišel domů srdcervoucí pohled, v němž potomek píše, že tábor je hrozný, stýská se mu a chce hned domů. Jezdit pro něj, či ne?

Základní doporučení je celkem jednoduché – dětí z prvního stupně na dva týdny, ty z druhého na tři týdny. Tak dlouhý táborový pobyt dokáže průměrně otrkané dítě zvládnout bez ochromujícího stýskání, shodují se zkušení táboroví vedoucí. Většina běžných táborů je dvoutýdenních, některé dokonce jen týdenní až desetidenní, mezi ty delší patří zejména tábory skautské. 

Bez telefonu a návštěv, prosím

Je přitom každopádně dobré respektovat pravidla vedoucích, co se týče návštěv nebo telefonátů. My beztak dětem na tábory telefony v podstatě nedovolujeme, i když u těch starších – mám na mysli teenagery od třinácti čtrnácti let výše – to nijak nehlídáme. Ale v údolí stejně není signál a nemají si kde telefon ani nabít, říká skautský vedoucí Petr Novotný, podle nějž nemají se stýskáním zásadní problém, protože děti před tím, než vyrazí na tábor, musí absolvovat několik výprav včetně vícedenních. 

Děti je potřeba mít stále na očích, i když umí plavat. Co všechno by měly zvládat? Přečtěte si také:

Děti je potřeba mít stále na očích, i když umí plavat. Co všechno by měly zvládat?

A rovnou zavrhují nápady některých rodičů, zda by třeba nemohli dítě uprostřed tábora navštívit, že se budou sami pohybovat poblíž a že jejich potomek návštěvu zvládne, aniž by chtěl s rodiči odjet. I kdyby to tak bylo, našlo by se několik dalších dětí, kterým by bylo líto, že tam rodiče nemají, ačkoli do té doby si tábor užívaly, říká ze zkušenosti Novotný a vysvětluje tím, proč je jejich tábor pražských skautů v jižních Čechách bez návštěv. 

Není to tak všude, ale i tak se vyplatí respektovat pravidla, která tábor pro případnou návštěvu nebo telefonování má. Naopak, pište dětem, nemusí to být denně, ale několikrát za tábor to ocení. Skvělá je na to například aplikace Pohlednice online, v níž se můžete vytvořit pohled přímo s vašimi fotkami a rovnou z telefonu ho pošlete, aniž byste museli shánět známku. Zkuste se ubránit rádoby vtipným oslovením a podobně, mohly by si toho všimnout ostatní táborníci a vašim dětem se smát. 

Proč nedáváte nové fotky denně? 

Stává se, že rodiče, namlsaní například pravidelným informováním ze škol v přírodě, kdy učitelé denně například přes WhatsApp shrnují zážitky a posílají fotky, chtějí tohle i po táborových vedoucích. Na to ale podle Pavla Bezděka, který roky dělá vedoucího na tematických táborech pořádaných cestovní agenturou, není kapacita. 

Dáváme fotky na táborový facebook, ale rozhodně ne denně, ani to nikde negarantujeme, nemáme tam skvělé připojení ani tolik času, raději se věnujeme dětem, říká. Podle něj není moc vhodné ani to, aby rodiče například psali SMS a ptali se, jak na tom jejich dítě je a zda se mu nestýská. Pro představu, na táboře je k osmi desítkám dětí, a kdyby se takhle doptávalo více rodičů, vedoucí to zdržuje. Samozřejmě, pokud by dítě mělo nějaký problém, okamžitě rodiče informujeme. Mohou to brát třeba tak, že žádné zprávy, dobré zprávy, uzavírá Bezděk. 

Má ještě jeden postřeh – jejich tábor není tak drsný jako skautský, děti bydlí v chatičkách s elektřinou, a tak si často berou mobilní telefony, i když to vedoucí nedoporučují. A pak volají domů nejen proto, že se jim stýská, ale třeba i kvůli tomu, že se zrovna nudí, načež rodiče volají vedoucím, aby se většinou ukázalo, že dítě chvilkový splín dávno přešel a zrovna vesele řádí s kamarády. 

Bití dětí jako výchovná metoda nefunguje. Čím pohlavky a plácnutí nahradit Přečtěte si také:

Bití dětí jako výchovná metoda nefunguje. Čím pohlavky a plácnutí nahradit

Tak já to asi zvládnu

Sama mám s tábory svých dětí docela dost zkušeností, včetně toho, že skutečně s rostoucím věkem vydrží tři týdny bez nás, rodičů, aniž by to braly úkorně. Pamatuju si, když byl náš dnes dvanáctiletý syn na svém prvním skautském táboře, přesně v jeho polovině – po týdnu – nám zavolal jeho vedoucí s tím, že synovi se velmi stýská a dal nám ho k telefonu. 

Nejdřív to vypadalo, že tam snad budeme muset vyrazit ještě tentýž večer. Ale během hovoru se tehdy čerstvě sedmiletý syn uklidňoval, sám začal říkat, co se mu na táboře líbí, zmínil, že se vlastně těší na to, jak bude ve čtvrtek u ohně skládat slib a sám řekl, že to asi do našeho pátečního příjezdu do konce tábora vydrží. Vydržel a příští rok chtěl jet zase. 

Zpětně jsme ocenili, že vedoucí skvěle odhadli, kdy má na jinak netelefonovacím táboře smysl nám zavolat a dát dítě k uchu. 

Jezdí vaše dítě na tábor?

Kdy skutečně přijet

Děti mohou o tom, že se jim stýská, nudí se, nemají žádné kamarády nebo že musí jíst nedobré jídlo, dát vědět rodičům i bez telefonu, stačí, když napíšou, i když to obvykle trvá několik dní, než pošta dorazí, a situace se mohla mezitím změnit. 

Jak na to reagovat? Pokud dítě zavolá a napíše a vypadá to, že své stesky myslí vážně a je skutečně nešťastné a nejde jen o jeho obvyklé brblání, je namístě se přece jen spojit s vedoucími. 

Zeptejte se ho, jak vážně to vidí on/a: pokud vám potvrdí, že dítě je apatické, bez zájmu a energie, plačtivé a podobně, vezměte jej z tábora domů. Neberte to jako selhání dítěte – naopak na něj buďte co nejvlídnější a snažte se ho pochopit, radí rodičům v takové situaci Psychoweb.cz. Výčitky typu, že jeho tábor stál spoustu peněz a že si musíte brát na vyzvedávání dovolenou, rozhodně nejsou vhodné. 

Může se také stát, že se vám ozvou vedoucí, že dítě tábor nezvládá, ať už kvůli stesku, nebo proto, že například nedokáže chodit na latrínu. V tom případě má smysl respektovat jejich prosbu, už s ohledem na dítě, kterému se na táboře nevede dobře, a neargumentovat třeba tím, že jste si sami udělali dovolenou a potřebujete, aby dítě na pobytu ještě aspoň pár dní zůstalo. 

Autor článku

Jako redaktorka se specializací na zdravotnictví prošla deníky Lidové noviny a Mladá fronta DNES. Už několik let se věnuje on-line žurnalistice jako autorka i editorka, psala například o mýtech a dezinformacích pro Seznam Zprávy. 

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).