Mandlové mámy kazí vztah svých dětí k jídlu. Mohou jim způsobit poruchy příjmu potravy

Takzvané almond moms jsou ženy posedlé výživou, které své zvyky přenášejí i na děti. Možná to myslí dobře, jenže dítě potřebuje úplně jiný jídelníček a přístup k jídlu než dospělý. Postoj, který si vštípí, si může nést celý život s neblahými psychickými následky. Bohužel totiž většinou nejde o vyvážený jídelníček, nýbrž o náběh na ortorexii (posedlost zdravou výživou) či anorexii, kterou tyto matky někdy samy trpí.

Proč zrovna mandle?

Termín almond mom existuje na internetu už celou dekádu. Povědomí o něm v poslední době prosakuje už i do českého prostředí, kde se začal používat jeho přímý překlad – mandlová máma. Mandle jsou výživné, ale jejich užití v názvu zde není náhodné. 

Váže se totiž ke konkrétnímu virálnímu incidentu, který se odehrál v americké reality show The Real Housewives of Beverly Hills. Tehdy dospívající Gigi Hadid, dnes supermodelka, si v dané epizodě stěžuje své matce Yolandě, že je jí zle a že snědla jen tak půlku mandle. Odpověď matky zněla dej si několik mandlí a dobře je rozkousej. Yolanda Hadid se veřejně vyjádřila, že šlo o klip vystřižený z kontextu, ale na přejmenování mandlových matek už bylo pozdě – na TikToku má tento hashtag miliony příspěvků.

Přečtěte si také:

Když se ze snahy jíst zdravě stane posedlost, může jít o život. Tohle jsou typické příznaky

Nemusí jít nutně jen o matku – podobné chování lze pozorovat někdy i u otců, prarodičů či jiných blízkých osob, které se podílejí na výchově. Takový rodič si neodpouští před dítětem poznámky na svůj vzhled a váhu, takže si dítě zvyká na to, že tělesná hmotnost je velmi důležitá. Mandlové mámy navíc obvykle nešetří ani komentáři vzhledu dětí samotných a úzkostlivě jim regulují jídelníček. 

Typickým příznakem je úplný zákaz některých potravin, které neodpovídají dle vlastního názoru standardu zdravé výživy či přesahují standard kalorické hodnoty. Některé takové matky dětem i vysvětlují, proč toto dělají a jaké v tom vidí benefity – čímž posedlost dietami v domácnosti ještě více upevní.

Velký problém v tomto tématu představuje otázka, kde leží hranice. Kdy jde ještě o rodiče, který učí dítě zdravé výživě, a kdy je to nebezpečná výchova? Odpovědět na toto není jednoduché. Pokud máte podezření, že to přeháníte, asi nejrozumnější bude konzultovat své stravovací návyky a výchovu dítěte s odborníkem.

Slavná mandlová scéna z reality show

Jak zničit dítěti vztah k tělu

V loňském roce se staly mandlové mámy trendem na sociálních sítích jako TikTok a Instagram. Toto má jednu znepokojivou stránku a jednu pozitivní. Velká část příspěvků označených #almondmom je od samotných matek, které svůj životní styl považují za zdravý pro své děti a chtějí ho propagovat. S popularitou těchto videí je však na vzestupu i debata o tom, jak jsou takové zvyky problematické. Na sítích najdeme i mladé lidi, kteří s mandlovou matkou vyrůstají a varují před psychickými problémy, jež to obnáší. Jejich věková kategorie přitom dokazuje, že výchova k dietě je starší záležitostí než internetový trend samotný.

Za syndromem mandlové matky se často skrývá nejistota ve vztahu k vlastnímu tělu, či dokonce opravdová sebedestrukce. Nezdravé návyky všeho druhu jsou o to silnější, když má člověk obecně nízké sebevědomí a špatný vztah se sebou samým. Na někoho s poruchou příjmu potravy se nesmí křičet, jak se opovažuje ničit si tělo – to jen dokazuje nepochopení jeho situace. Případ mandlových mám je svým způsobem smutný. Jenže když je v sázce něco tak křehkého, jako je výchova dětí, je třeba nastavit hranici mezi dítětem a matčinými vlastními komplexy.

Proč zdravá výchova není zdravá

Dietoložka Katherine Metzelaar zdůrazňuje, že vliv mandlové výchovy trvá i v dospělosti a dlouhodobě ovlivňuje smýšlení o jídle. V prvé řadě se dítě naučí třídit jídla na dobrá a špatná, a to není správný přístup k výživě. 

Dětský mozek zpracovává informace jinak než dospělý. Takovéto rozlišení v dítěti zakoření asociaci: jíst špatná jídla je špatné, takže já pak také budu špatné dítě a rodič mě bude mít méně rád. Z jídelníčku se tedy stává morální otázka, která najednou nesouvisí jen s tělem, ale se samotnou identitou dítěte.

Druhý uvedený důvod je ten, že se dítě podvědomě naučí pokládat určitá jídla za vzácná. V důsledku může nastat to, že když vyroste a bude nakupovat potraviny samo, sklouzne k přejídání. Najednou totiž bude mít k dispozici dostatek toho, co si dříve vychutnat nemohlo. Závislost na jídle je přitom podobně nezdravý nezvyk jako závislost na dietě. V kombinaci s přesvědčením, že jde o zlé jídlo, za jehož konzumaci by se měl člověk stydět, je to efektivní způsob, jak si zadělat na bulimii.

Víte, z jaké země pochází boršč, ramen, hranolky či třeba chilli con carne? Udělejte si test

Když se řekne vepřo knedlo zelo, málokdo pochybuje o tom, že jde o českou specialitu, stejně jako pizza nezapře Itálii a španělskou paellu by si asi taky správně tipnul skoro každý. Ale i mezi zdánlivě typickými jídly existuje spousta chytáků – vyzkoušejte si v našem testu, jak se v nich vyznáte.

Spustit kvíz

Já nejsem jen moje váha

Co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš. Kognitivně rozumíme tomu, že si můžeme utvářet vlastní hodnoty a standardy, podle kterých žít. Ne nadarmo však musí kliničtí psychologové u svých pacientů rozklíčovávat toxické vzorce naučené právě od rodičů. Ty zůstávají v hlavě i po tom, co člověk prožije pubertu a rozhodne se nebýt jako rodič. Věda ukazuje, že toto platí i o body image.

Mandlové matky nemluví jen o typech jídla a jestli jsou zdravá, ale velmi často se aktivně zajímají o váhu a štíhlou linii. V tomto ohledu se dostáváme k tématu body shamingu – tedy zostuzování těla, které nevypadá tak, jak káže arbitrární standard. Ne každému dovoluje jeho metabolismus či samotná struktura kostí a svalů, aby se zdravě dokázal vejít do konkrétních čísel. Spousta lidí však plně věří, že vymykání se standardu je dělá ošklivými. A někteří sklouznou k víře, že je to dělá méně hodnotnými lidskými bytostmi.

Souvislosti mezi emocemi, psychikou a stravovacími návyky byly potvrzeny už v 70. letech významnou německo-americkou psychiatričkou Hilde Bruch. Dodnes se ví, že i rodiče v tom sehrávají obrovskou roli. Můžeme si uvést například nedávnou čínskou studii, která potvrdila silný vztah mezi nátlakem od rodičů na postavu dětí a vznik poruch příjmu potravy. Zatímco pocit nespokojenosti s podobou vlastního těla byla významně vyšší u dívek, nezdravé stravovací návyky se ve velkém projevovaly i u chlapců.

Přečtěte si také:

Když máma komentuje negativně svůj vzhled, škodí svému dítěti

Stravujte děti bez omezení

Alternativu k posedlosti mandlových matek představuje body-neutral (tělesně neutrální) výchova. Opravdu zdravá strava u dětí nestojí jen na konkrétních ingrediencích, důležitý je celkový přístup ke stravě, tělu a sobě samému. Body-neutral přístup zdůrazňuje pragmatický význam těla – tělo je naše hmotná schránka a slouží nám k tomu, abychom se mohli pohybovat po světě a fungovat. Nejdůležitější tedy je, aby tělo bylo zdravé. To, že tělo nějak vypadá, je pouze vedlejším produktem jeho existence a fungování, který nedefinuje osobnost a identitu. Psycholožka Emily Horton pokládá tělesnou neutralitu za velmi slibnou cestu, jak vychovávat sebevědomé a nezakomplexované děti.

Ani z hlediska samotné výživy se nedoporučuje zavádět dětem diety. Rady expertů se zaměřují převážně na to, co dětem v jídelníčku nesmí chybět (například ovoce a zelenina). Netvrdí však, že by existovaly špatné pokrmy, které se nesmí jíst nikdy. Všechno jídlo, které není zkažené, otrávené nebo alergenní, je nutričním přínosem.

Článek odborníků z Michiganské univerzity to obecně shrnuje s asi tuctem citací. Děti mohou nabýt jak zábrany v konzumaci, tak i neschopnost jakkoli regulovat svou chuť k jídlu. Plyne z toho doporučení neomezovat jídelníček, nesnažit se děti učit abstraktní pojmy jako „proteiny“ a „vitamíny“. A zkrátka jim servírovat vyváženou stravu.