Vánoce jsou přece jen svým původem náboženské svátky. Pokud se u ateistických Čechů vytratí duchovní rozměr a zbude jen plná lednička, vysmýčený byt, návštěvy supermarketů a komerční aspekt dárků, tak to nikdy nebude ono. A prchnout někam k moři - tím nenapravujeme příčinu, ale jen důsledek problémů. Tak hezké jesličky, jako v pražských kostelích, jen tak někde nemají.
No v clanku nejde ani tak o Vanoce, jako spise o neochotu te pani nechat si srat na hlavu. Premek mohl to pochopit uz drive a ucinit preventovni kroky, treba zaprahnout ty svoje gracie. Takhle si to vyzere a dobre mu tak :-)) Se spise divim, ze to ta pani vydrzela celych 15 let, to ja bych onu zminenou nedopecenou rybu promtne nacpal do zadnice tchyne.
Máte pravdu, tady nejde o Vánoce, ale o dlouhodobou nespokojenost manželky Premka a dětí. Něco o tom vím, protože jsem byla v podobné situaci a bylo to hrozné. K nám jezdila manželova rodina na všechny svátky narozeniny a taky většinu víkendů. Chtěla jsem to řešit, protože mi vadilo, že jsme neměli soukromí a také to bylo finančně náročné, ale manžel se bál něco říci. Takže jsem to pár let vydržela a pak jsem se vzepřela, protože domluva nebyla možná. Chtěla jsem jen, abychom se domluvili, že k nám nebudou jezdit bez ohlášení a stanovit pravidla, ale tvrdě jsem narazila. Byli zděšeni, proč se mi to nelíbí, když oni jsou všichni spokojeni. Já byla vždy po jejich návštěvě totálně vyčerpaná a nenáviděla jsem víkendy a svátky, protože mnohem více jsem si odpočinula ve všední dny.
S příbuznými se už nestýkáme, mrzí mě to, ale byli dotčeni, že si k nám nemůžou jezdit jak se jim zachce, brali to jako útok na ně, že jim chci zkazit jejich rodinou soudržnost.
Dodnes když slyším frázi, že rodina má držet pohromadě, otvírá se mi kudla v kapse.
Škoda, že jsem Vás nepoznal, když jsem byl ještě svobodný. V naší rodině je taková moje manželka - slavit se musí a basta a jede se přes mrtvoly. Takže já se netěším na vánoce, ale až bude po silvestru.
Přiznávám, že jsem zbabělec a nikdy se toho neodvážím, ale kochám se myšlenkou, že jednoho dne, až bude napečeno, navařeno, nasmaženo, otevřu okno a všechno vyhodím ven - můj poslední hrdinský čin před smrtí.
Paní Radano, Jsem na tom stejně! Od Božího hodu do Silvestra jsem vařila a poskakovala kolem 6-8 lidí(manželovy sestry s famíliemi), z toho byli dva vegetariáni! Vyžírky vyčůraní(promiňte ten výraz), manžel se jen předváděl,pomoc žádná.A jeho slova? Jseš přece hospodyně, takhle to má každá ženská. Hrůza, co? V neděli večer jsem byla neodpočatá, nespokojená, naštvaná. To tedy byly svátky! Bohužel veškerá zlost ve mně se obrací proti manželovi, ale on si připadá ukřivděně!Nic nepochopil.Ale já ano. Už nikdy toto nedovolím!
Radano,
držím palce. A opravdu vydržet. Jinak z toho není úniku. Znáte pořekadlo: Chytrému napověz ..., taky jsem něco podobného chvíli trpěla, ale pak jsem se přestala ohlížet na ostatní a sedla si k televizi a koukala na pohádku. Přála bych Vám vidět ty obličeje, když jsem řekla, že Vánoce jsou svátky klidu a pohody. Moc se jim to nelíbilo, odjeli dříve a od té doby jsme na svátky byli sami. Tak vydržet a nebát se odpovědět. A držím palce.