Jakpak je dnes u vás doma? aneb Manželské večery po x letech

Dvojice stárnoucí společně v poblikávajícím světle televizní obrazovky, pevně ukotvená v bezpečí měkké sedací soupravy. Platí tohle klišé televizních inscenací a seriálů?

Neznám moc dvojic, které by za sebou měly dlouhá léta manželství a večery trávily spolu u televize.
Vlastně neznám moc dvojic, které by za sebou měly dlouhá léta manželství a večery trávily spolu.
A vlastně neznám ani moc dvojic, které by za sebou měly dlouhá léta manželství.

Tři formy společného času

„Čas, který spolu mohou partneři strávit, se dělí na 3 typy,“ říká manželský a rodinný poradce PhDr. Petr Šmolka. 

Jednak je to čas, kdy jsou spolu na jednom místě a věnují se společné činnosti. 

Pak je to čas, který tráví odděleně podle svých zájmů a koníčků. 

A třetí způsob je ten, kdy jsou spolu pod jednou střechou, ale nijak spolu vzájemně nekomunikují – každý se zabývá něčím jiným. 

V průběhu vztahu se proporce jednotlivých způsobů trávení času mění. Na začátku vztahu převládá společná činnost a prakticky se nevyskytuje ten třetí typ, kdy jsou partneři spolu v jedné místnosti, ale žádná komunikace neprobíhá.

Co si pod tím představit? Poprosili jsme několik manželských párů o odpověď na tři otázky ohledně trávení večerů, a požádali je, aby odpovídali každý zvlášť (což ne každý dodržel a někdy odpověděl pouze jeden z dvojice).

Z odpovědí dvojic v různé fázi manželství i rodičovství jsme sestavili fiktivní příběh večerů v průběhu let:

Ze společnosti k televizi a zase zpátky

Našich respondentů (ochotných kamarádů, známých a známých známých) jsme se zeptali:

1. Jak vypadá váš typický, obvyklý večer?
2. Změnily se nějak vaše večery za dobu manželství a případně jak?
3. Jak by vypadal ideální běžný večer podle vašich představ?

Komentář k postřehům z ankety a více o formách a významu společně tráveného času si můžete přečíst v souvisejícím textu Petra Šmolky:

Anketa v podstatě potvrzuje výše uvedené rozdělení na tři typy společného času. Většina párů vzpomíná, jak kdysi (u někoho před desetiletími, u jiného před měsíci) bylo více večírků, večerů ve městě, společných aktivit i sexu. „Dříve se popíjelo, chodilo na večírky anebo se mrdalo,“ nemaže se s výrazy „pětiletý ženáč“, „teď se to nedělá, nebo jen občas.“

S těhotenstvím a dětmi přibývá celkem poklidných společných večerů strávených doma, kdy nejobvyklejší umístění ženy je u televize a muže u počítače a u práce: „On pracuje nebo si něco dělá na počítači (těžko říct co),“ popisuje jedna z momentálně těhotných manželek. „První rok byl kolem dítěte takový fičák, že si ani nevzpomínám, co jsme vlastně dělali, kromě toho, že jsme kojili a vyhazovali smrduté plíny,“ vzpomíná na období s miminem jiná. Ženy si v tomto období často připadají unavené a bez energie, takže jim tento průběh večerů celkem vyhovuje: „Hlavně ať proboha nemusím myslet a mluvit!“

Muži jsou – zdá se – s domácím poklidem jakž takž srovnaní, ale přece jen by uvítali nějaké zpestření: „…půjdeme někam ven sednout si na zahrádku a potom třeba do kina, …s kamarády do hospody nebo ven se psem; vypnu si mobilní telefony (oba),“ popisuje představu ideálního večera nastávající otec.

Jak děti rostou, rodiče rozpínají křídla a opatrně vylétávají z hnízda – „Ideální večer? To je varianta hlídání, ovšem bez rodičovské neurózy!“ říká jedna z maminek. Sport, kamarádi, návštěvy… objevuje se v představách dvojic.

Hlídání už postupně není potřeba a času na sebe je víc, dvojice ho ale často tráví odděleně, každý po svém. „Někdy chodíme večer ven, ale obvykle každý jinam – on na sport, já na koncert nebo na pivo s kamarády…“ téhle dvojici to vyhovuje. Někde je ale téma volného času ožehavé. Výstižnou reakci poslal muž, ženatý 15 let, když na naši prosbu odepsal: „Obávám se, že když si na otázky se ženou po pravdě odpovíme, tak se nám to doma rozpadne.“ Nakonec se po zvážení rozhodl do tématu manželských večerů raději nešťourat. Vlastně taky odpověď.

A když se stane zázrak a manželství trvá a více či méně funguje i po dvaceti a více letech? „On spí u televize, já čekám, až vyklidí sedačku a budu se tam moc usadit já a číst si. Miluju, když všichni doma spí a já mám klid pro sebe,“ říká žena po 24 letech manželství. A její muž? „Mně to vyhovuje. Já si nestěžuju.“

I další dlouholetá dvojice potvrzuje spokojenost s třetí fází: „On pracuje a hraje na počítači a čte politické, ekonomické a jiné rozbory, já zůstávám v kuchyni – něco peču, nebo žehlím, nebo jen tak zevlím s nohama na stole… Možná by mě dneska více zájmu z jeho strany nebavilo a vyrušilo z relaxace, možná by mi to i vadilo. A pokud bych chtěla občas změnu – asi by se nebránil…“ říká ona. „Hezky jsi to napsala, líp bych to neřekl,“ říká on (aniž by odpovědi četl).

Zkusíte si doma spolu nebo sami na naše otázky odpovědět? Budeme rádi, když nám napíšete, co jste se (o sobě) dozvěděli.