Manželství s Ukrajinkou - kalkul? A z čí strany?

Příběh Natálie není nijak výjimečný. V ukrajinském Lvově vystudovala střední zdravotnickou školu a pak odešla do Prahy s jasnou vizí. Najde si práci v nemocnici, českého manžela a zůstane tu natrvalo. Práci v nemocnici nenašla, manžela ano.

Autor: Isifa.cz

Jenže po deseti letech společného života cítí všechno, jen ne štěstí, které tu chtěla najít. Je jednou z mnoha žen z Východu, které přijely s podobným plánem. Nakonec často dopadají neslavně – s mizernou prací či s manželem, který je ponižuje.

Naivní?

Natálie (30) sehnala po příjezdu do Prahy jen místo uklízečky v úklidové firmě. Záhy po nástupu se jí začal dvořit o deset let starší majitel agentury Karel, jehož si o rok později vzala. Zdálo se, že sen o šťastném životě v relativně blahobytném Česku se naplnil. Jenže Karel si vzal Ukrajinku záměrně. Chtěl poslušnou ženu, která na něj bude zcela odkázaná. A to Natálie byla.

„Zpočátku to mezi námi bylo hezké,“ říká žena, „jezdili jsme na výlety, Karel byl pozorný, nosil mi květiny i dárky. O to větší sprcha přišla po svatbě. Vlastně už během ní,“ vzpomíná Ukrajinka na svatební přípravy, které byly zcela v režii Karlovy maminky.

„Navlékli mě do šatů po Karlově babičce. Rozbrečela jsem se, když jsem se v tom viděla. I kadeřnici pozvala budoucí tchyně. Co mi vytvořila na hlavě, bych si nedokázala představit ani v nejhorším snu,“ pokračuje a dodává, že snad byla i ráda, že svou rodinu si na svatbu pozvat nesměla. „Propadla bych se před nimi hanbou.“ 

Proč se už tehdy nevzepřela? Necítila, že je něco špatně?

„Bylo mi jednadvacet, nikoho jsem tu neznala. Karel mě prosil, abych to vydržela kvůli jeho mamince, že jinak by nám svatbu pokazila. Myslela jsem si, že po svatbě budeme žít jen spolu a budeme šťastní. Byla jsem zamilovaná a věřila jsem, že totéž cítí i můj muž. Jenže jsem se mýlila. Byla jsem v té době hodně naivní,“ přiznává.

Autor: SXC

Nabízí se otázka: Chovala by se tchyně jinak, kdyby si její synáček bral Češku? Dovolila by si podobné jednání? A dovolil by ho ženich?

Nejhezčí a nejposlušnější

Karel vystřídal ve firmě víc dívek z Východu, jichž byla mezi jeho podřízenými většina. Hledal tu nejhezčí a nepoddajnější. Natálie konkurz vyhrála, ke své škodě.

„Byla jsem v té době mezi kolegyněmi nejmladší. Nebylo mi ještě ani devatenáct, když jsem do Prahy přijela. Navíc jsem neuměla skoro vůbec česky. Karel se mě ujal, pomáhal mi s češtinou, byl ke mně laskavý. Uvěřila jsem, že jsem v něm našla svého prince. Nikdy by mě nenapadlo, že to má promyšlené, že si mě vybral chladnokrevně a cíleně,“ říká smutně Natálie.

Bohužel měl. Vyrostl v rodině s dominantní matkou. „Bylo mi táty líto, když jsem viděl, jak ho máma prohání a šikanuje. Zařekl jsem se, že tohle ve svém manželství nikdy nedopustím,“ vysvětluje Karel, který si z rodiny odnesl pokřivený pohled na ženy. S dominantním, mrzoutským a diktátorským chováním, které odkoukal nebo zdědil po matce, neměl u spolužaček z gymnázia ani z vysoké úspěch. To v něm utvrdilo přesvědčení, že žena se musí držet zkrátka, jen pak si nevyskakuje a dělá, co chce muž. Neměl náladu se s partnerkou dohadovat. On založil fungující firmu, on bude tím, kdo přinese peníze, její role bude starat se o domácnost, děti, které se snad narodí, a samozřejmě o něho. Víc od své ženy neočekával.

Když se blížila třicítka a on stále neměl partnerku, začal pokukovat po svých podřízených, dívkách z Ukrajiny, jimž imponoval. Každá z nich snila o tom, že si ji vyhlédne šéf a udělá z ní svou ženu. Pár jich vystřídal a pak přišla Natálie. Líbila se mu od prvního okamžiku. Byla fyzicky krásná, navíc dokonale splňovala jeho představy o budoucí partnerce. Byla podstatně mladší, nesmělá, bojácná a málo sebevědomá. Kombinace, kterou Karel potřeboval. Bylo rozhodnuto. Vybral si.

Ale to ona jeho taky, nebo ne? Stejně jako Natálie přijíždějí dívky z Ukrajiny i odjinud s plánem – dobře se provdat. Občané Ukrajiny představují dlouhodobě nejpočetnější skupinu cizinců, kteří se stěhují do České republiky. V roce 2009 jich bylo přes 8 tisíc (za Ukrajinci následují Slováci 5,6 tisíce a Rusové 4,1 tisíce). Cizinci přicházejí nejen za prací, ale také za sňatkem. V tomto směru jsou úspěšnější ženy. Z dat Českého statistického úřadu vyplývá, že čeští muži, pokud si za manželku zvolí cizinku, berou si převážně právě ženy z Východu. Ať už blízkého, jako Slovensko nebo Ukrajina, tak vzdáleného, například z Ruska a Vietnamu. Češky hledají v případě mezinárodního manželství své partnery více na západě. Podle statistiky si české ženy z cizinců braly sice nejčastěji muže ze Slovenska, ale na dalších místech se již objevili Němci a Britové. Počet sňatků cizinců s občany České republiky se v roce 2009 pohyboval pod hranicí čtyř a půl tisíce uzavřených manželství.

Jsi k ničemu, ani dítě jsi mi nedala

Ne všechny představy, které Karel do svého soužití s Natálií vkládal, se vyplnily. Od svatby uplynulo pět let a dítě nikde. Natálie onemocněla se štítnou žlázou a musela na operaci. Šance na to, že by otěhotněla a dítě donosila, byly mizivé. „V té době už byl náš vztah s Karlem na bodu mrazu,“ pokračuje Natálie, „neustále jsem poslouchala, že jsem k ničemu, že mě musí živit a přitom nejsem schopná ani porodit dítě. Tehdy jsem pochopila, že skutečnou partnerku nikdy nehledal, že zřejmě ani neví, co opravdové partnerství znamená.“ Podle Natálie hledal Karel jen ženu, která mu porodí a vychová děti, a zároveň bude dobrou hospodyní a kuchařkou. A samozřejmě i konkubínou. „Nic jiného náš sexuální život nebyl. Sex byl, chtěl-li on. Když jsem se zpočátku sama snažila přimazlit, hrubě mě odmítl, že žena si o sex neříká. Za trest si mě pak třeba měsíc nevšiml.“ 

Později o sex ztratila zájem Natálie. O to víc naléhal. „Bylo mu jedno, že se mi milování s ním protiví, on snad ani žádnou odezvu nepotřeboval.“

„Jsme spolu už skoro deset let, děti nemáme a nic už není ani mezi námi. Manžel už se mnou téměř nekomunikuje,“ pokračuje Natálie a vypráví, že jakmile se muž vrátí z práce, naservíruje mu beze slova večeři a pak si každý zaleze do svého pokoje. Víkendy tráví Karel s kamarády nebo možná s milenkou, Natálie po tom nepátrá.

„Neumím si představit, co bude dál,“ pokračuje, „než žít takhle, to snad raději vůbec.“

Rychle ven, jedno kudy a kam

Podle psychologů si i v té nejtěžší chvíli musíme pomoct hlavně sami. Čekat, že řešení odněkud spadne nebo nám ho nabídne někdo jiný, je liché.

Partnerští poradci se shodují v tom, že si k nám naše protějšky dovolí jen tolik, kolik připustíme. Na všechno musí být dva, je-li žena ochotná být v domácnosti, zcela finančně závislá na manželovi, pak nemá mnoho zbraní, jak se vzepřít případné manipulaci a ponižování.

Jeden muž si za poskytovaný servis bude ženy vážit, a pokud i jí to vyhovuje, mají šanci prožít život v harmonii. Jiný, jako například Karel, s despotickými sklony, se stane v okamžiku, kdy nad ženou získá ekonomickou moc, tyranem.

Točíme-li se v kruhu, je dobré se zastavit. A takové zastavení může být třeba jen otázka: „Co mi vadí a proč?“ Dostaneme-li se na podobné rozcestí, je dobré vyhledat odborníka. S jeho pomocí pak často přijdeme na otázky, které bychom si jinak nepoložili. Zjistíme, jestli jsme opravdu natolik nespokojení, abychom ze vztahu odešli i v případě, kdy odchod jako u Natálie znamená snížení životní úrovně a možná i nucený návrat do vlasti.

Dostat se z pasti, z bludného kruhu, v němž se roky točíme, není snadné. Právě proto je nutné, abychom si byli jisti, že změnu opravdu chceme. Teprve pak můžeme udělat první krok a je jedno, jakým směrem.

 „Každý člověk si musí převážnou část svých potřeb naplňovat sám svým aktivním přístupem k životu. Jinak se jeho život podobá čekání na vlak na nádraží, kde žádné vlaky nejezdí,“ shodují se odborníci.

Měla by si Natálie najít náplň a smysl života v rámci prázdného, ale finančně zajištěného života po boku manžela, nebo riskovat ztrátu ekonomické jistoty a možná i odjezd domů a ze vztahu odejít? Co je podle vás horší? Jaký je váš názor na podobný model mezinárodních (nakonec i „nemezinárodních“) manželství založených na kalkulu jedné či druhé strany, nebo z obou dvou?