Margit Slimáková je optimistka: čím dál více lidí se podle ní zajímá o zdravé stravování i životní styl, a to je základ. Cesta k němu nemusí být těžká, jen se nenechat ošálit marketingem výrobců potravin. A nebát se, že naše zdravé dítě potřebuje „dodat“ to či ono, aby správně prospívalo.
Můžete uvést příklad potravin, které dáváme dětem v domnění, že jsou zdravé, a třeba to tak vůbec není?
Zdravé není to, o čem nás desítky let přesvědčoval potravinářský průmysl, že by zdravé být mělo a pro děti je to to nejlepší. Pamatuji se na reklamu na cereální kuličky, které jsou údajně mnohonásobně lepší a zdravější než kobliha. Jmenovala se Souboj snídaní, a dokonce ji zaštiťovala lékařka.
Jak ten souboj dopadl?
Vtip byl v tom, že kuliček se dalo na porci málo a kobliha se zvětšila. Když se ale všechno propočítalo, vyšly ty snídaně nastejno. V cereáliích je totiž běžně až šedesát procent cukru, takže je to sladkost, nic zdraví prospěšného.
Galerie: Sušenky a křupky pro děti – kde všude je cukr?
Já si jako rodič ale na krabici přečtu, že je to to nejlepší pro mé dítě. Stejně jako na krabici „zdravých sušenek“ pro batolata a dalších věcech.
Děti nepotřebují žádné speciální potraviny. O reklamách říkám, že si na ně máme nasadit mediální dietu, přestat je sledovat a číst. Musíme si uvědomit, že na ty výrobky to píšou výrobci a prodejci. Jsou to experti na výrobu a prodej, ne na zdraví! Dělají všechno pro to, aby levně vyrobili a dobře prodali. Nehrají v náš prospěch, a my přece nechceme utrácet za něco, co nám neprospívá.
Často ale mají v reklamách třeba i lékaře…
Ano, ti jsou ale placeni potravinářským průmyslem. Není těžké se v tom po chvíli zorientovat.
Na svých facebookových stránkách jste se kriticky vyjadřovala třeba k dětským sušenkám. Sama jsem je dětem kupovala v domnění, že jsou zdravé – slibují silné kosti, imunitu a další zázraky.
Sama zírám, co vše si výrobci dovolují. Ve sto gramech sušenek je více než sedmdesát gramů sacharidů. A začít můžeme už u těch nejmenších dětí. Naprostá většina z nich nepotřebuje umělá kojenecká mléka. Ideální je samozřejmě kojit výlučně do šesti měsíců věku dítěte. Do roka je dítě stále kojencem, takže maminka kojí dál. Když pak kojit přestane, dítě žádné kojenecké mléko nepotřebuje. To je doporučení Světové zdravotnické organizace.
Tak proč ho tolik rodičů dříve či později dítěti dává?
Protože v Česku je to jinak. U nás jsou pediatři vyškolení programem 1000 dní do života. To je ale program firmy, která vyrábí kojenecká mléka. Takže doporučení je v rozporu se Světovou zdravotnickou organizací. Po prvním roce života děti až na vzácné výjimky opravdu nepotřebují žádnou speciální potravinu.
První námitkou proti tomu ale může být, že třeba batolecí mléko obsahuje pro děti potřebné živiny. Kde je jinak získají?
No přece tam, kde my dospělí! Základ je ale vařit ze skutečných potravin. Do čeho se dítě narodí, to bude jíst. To je normální až do věku, kdy začne rebelovat a zcela ovlivnit ho nemůžeme, doma ale pořád ano. Dobrou zprávou je, že je čím dál více v módě starat se o své zdraví. Jsem optimista. Dříve bylo normální kouřit, pít a nespat. Teď je zejména u mladých rodičů cool nekouřit, alkohol se pije střídměji nebo vůbec a napříč populací začíná být zdravá výživa důležitá. Zdraví začíná být populární.
Chceme, aby děti jedly zdravě. A pak je obklopíme sladkostmi ve většině prostředí, kde se pohybují
Spousta lidí ale namítne, že jsou zdravé potraviny drahé a nedostupné.
Mnozí z nás už znalosti mají, víme, co bychom chtěli. Než jdeme nakupovat, řekneme si, co skvělého a zdravého si dopřejeme. Ale nakonec nakoupíme podle ceny. Nechci rodičům nic vyčítat. Ne každý máme znalosti, schopnosti a finanční prostředky. Když je rodič třeba samoživitel, který po práci sotva stihne běžet do supermarketu, který má otevřeno nonstop, není to jednoduché. A nejde jen o cenu, ale celkovou dostupnost.
Jak to myslíte?
Kdybychom byli zdravým jídlem obklopeni, i děti by ho patrně jedly automaticky. Stačí se ale rozhlédnout – automaty, kina, donedávna i školy… všude jsme obklopeni nezdravým jídlem. Chceme po rodičích, aby děti vedli ke zdravé výživě, učíme je to ve školách. A pak je obklopíme sladkostmi ve většině prostředí, kde se pohybují.
Dalším velkým prohřeškem jsou asi pitíčka a džusíky.
Žijeme v domnění, jak zdravé jsou džusíky. Ovoce samozřejmě ano, ale když ho vylisujeme, tak z něj někdy dokonce odstraníme vlákninu. Džusy jsou koncentrované – kdyby děti to ovoce snědly a musely ho kousat, nebylo by ho nárazově takové množství, a tedy i takové množství cukru. Mixováním se částečně poškozuje vláknina a funguje jinak, než když ovoce koušeme. Navíc v krabičce takového džusíku je třeba 25 gramů cukru. Podle Americké kardiologické asociace je už toto maximální doporučená denní dávka pro dítě.
Galerie: Křest knihy Margit Slimákové – Velmi osobní kniha o zdraví
Zmiňovala jste, že u nás zdravé jídlo stále ještě není běžně dostupné. Jak je to třeba jinde v Evropě? Stravují se tam děti zdravěji?
Malou podporu u nás vyčítám státu. Před dvaceti lety jsem žila v Německu. Už tehdy se tu děti tak neodměňovaly sladkostmi.
Farmářské trhy, bedýnky… to vše už bylo normou. U nás se to těžce probojovává. Bio je jinde ve světě normální, u nás se mu spousta lidí vysmívá. Podpora od státu je malá. A když byla opatření kvůli koronaviru, supermarkety v uzavřených prostorech s tisícem lidí mohly běžně fungovat, ale lokální prodejci na čerstvém vzduchu prodávat nemohli.
Zpět k dětem. Poraďte mi jako rodiči, u čeho začít, když budu chtít dbát na zdravou stravu.
Základ je vařit ze skutečných potravin, to je potravin základních a minimálně průmyslově upravených. Zdravá výživa je za mě velmi snadná, vyžaduje ale určitý čas a přemýšlení. Na farmářský trh se může vydat celá rodina jako na výlet. Měli bychom využívat sezónnost, pak se to vyplatí i finančně. Na trhu jsem teď sehnala květák za čtyřicet korun, v supermarketu stál stovku. Pokud se naučíme jíst kvasový chleba, budeme vědět, že vydrží týden, a nebude třeba denně kupovat rohlíky. Ve výsledku ještě ušetříme. Navíc toho nesníme tolik, skutečné potraviny více zasytí, protože mají maximum živin. Žádné návykové zkoncentrované látky, glutamáty, dochucovadla.
U dětí jde asi o to, abychom s tím vším včas začali, je to tak?
Když naučíme dítě jíst bílý plnotučný jogurt, bude ho jíst. Důležité je, aby to bylo odmalička. Také platí, že co jedí rodiče, jedí děti. Takový jogurt je základ, někdy do něj mohu podusit jablka, jindy přidat strouhanou mrkev a lžičku medu nebo rozpustit kvalitní čokoládu. Když si ale dítě zvykne na slazený ochucený jogurt, bude těžké ho přeučit.
Galerie: Test dětských svačinek – většina výrobků skončila ve skupině Raději ne!
Často argumentujeme tím, že na přípravu, vaření, a to zdravé obzvlášť, nemáme čas.
Zdravé vaření není komplikované, jsou to často i minutové záležitosti. Třeba kaše k snídani. Stačí dát večer do skleničky ovesné vločky, chia semínka, mléko nebo rostlinné mléko, jogurt a ovoce. Na tom všem může spolupracovat i dítě. Suroviny přes noc nabobtnají a fermentují a ráno je kaše hotová. Spousta lidí se ale dnes už ani vařit neučí, navíc česká kuchyně byla plná omáček s moukou a zálivek z cukru, soli a octa. Jde ale o to někde začít, třeba u někoho, kdo zdravě vaří.
Jste velkým kritikem projektů, jako je třeba Ovoce do škol, proč?
Podle mě je to nedomyšlené a jde o zbytečné vyhazování peněz. Často v rámci programu platíme ovoce a zeleninu, které není lokální ani sezónní, což nemá logiku. Pak ještě peníze firmě, která přeprodává a balí. Už jsem viděla v igelitu zabalený i banán nebo kostky melounu.
Ovoce do škol: tím, jak vypadá obal, často odradíme i děti, které jinak ovoce a zeleninu jedí
To opravdu moc lákavě nevypadá.
Úmysl je to dobrý, ale ne takto. Navíc tím, jak to vypadá, můžeme lehce odradit i děti, které ovoce a zeleninu jedí, když vidí ten nechutný obal. Stejné je to s mlékem, kdy se rozdávají sladká pitíčka. A v případě, že to maminky doma moc neřeší, tak si ještě řeknou, jak je to určitě zdravé, a kupují to pak i domů.
Co by byl podle vás dobrý postup, aby děti ovoce a zeleninu jedly s chutí?
Spíš bych investovala do školních jídelen. V rámci oběda přece může být někde třeba ovoce, které si vezme dítě, co má na něj chuť. Když se totiž škola zapojuje do různých projektů, musí to být plošně. Rozdává se všem dětem a mnohé z nich si s tím jídlem spíš hrají, je to zbytečné plýtvání. Děti by měly odmalička spolurozhodovat, na co zdravého mají chuť. Měly by mít možnosti, proto jsem zastáncem bufetového stolování a také metody BLW – Baby Lead Weaning – tedy příkrmy vedené dítětem. Když se doma zdravě jí, není třeba nic hlídat, dítě nepotřebuje žádnou kojeneckou stravu. Ze zdravého stolu si zkrátka uchopí, na co má chuť.
PharmDr. Margit Slimáková
Specializuje se na odbornou osvětu v oblasti zdravotní prevence a výživy. Poskytuje poradenství, publikuje, školí a přednáší. Napsala bestseller Velmi osobní kniha o zdraví a založila Globopol coby 1. český think tank pro otázky veřejného zdraví. Vystudovala farmacii a výživu a ve své práci využívá osvědčené poznatky ze všech oblastí medicíny. Podle rozsáhlého průzkumu nezávislé mezinárodní organizace Ashoka je nejvlivnější českou expertkou v oblasti zdravého životního stylu, zdravé výživy a přístupu ke zdravotní péči. V minulosti pobývala a pracovala v Německu, Číně, Francii či USA.
ČLÁNKY DO MAILU