Hamé je tímhle proslulé. Polovina sortimentu jejich konzervovaných kompotů je z Číny. A to prosím ne nějaké tropické ovoce, prachobyčejné meruňky a hrušky.
Nebo kyselé okurky SELIKO (severočeské lihovary a konzervárny!) vozené z Vietnamu. Jako by nestačilo, že je z Vietnamu prodavač - teď ještě bude z Vietnamu i zboží. :-P
Česká značka možná, ale ne Česká firma.
Hamé patří islandské společnosti Nordic Partners.
HAMÉ kdysi byla symbolem kvality ale posledních 5 let jsem od nich nekoupil ani konzervu. Stačí se podívat na složení, zemi původu, atd.... .
Je v tomto státě něco ryze České a nebo to vše bylo rozkradeno a prodáno???
Kdyby to byl kdokoli jiný.... ale HAMÉ? Vždyť to je zcela jasné varování a označení smrdutého odpadu. U jiného by mě to naštvalo, ale u HAMÉ to beru tak, že svět je ještě pochopitelný, voda teče shora dolů, slunce vychází ráno na východě, a HAMÉ dělá šmejd z odpadu. Tak to je, a nemá smysl se nad tím rozčilovat. Naopak: já se raduji, že odpad je jasně označen.
Co mě na tom jediné rmoutí je, že do toho inspekce reje. Ještě to přejmenují, a my se dočkáme nějakého nepříjemného překvapení pod přemalovanou značkou.
A není to firma česká, ale moravská (přes nastrčené firmičky a koně formálně Islandská). Dokonce z centra z Moravy nejhoršíh zmetků, ze Zlína.
Tohle s tím úplně nesouvisí, ale nelze za matení spotřebitele označit třeba i časopisy označené jako "dvojčíslo" (např. před svátky, přes prázdniny atd.), kdy místo dvou čísel, každé např. se 100 stranami, čtenář dostane jedno "dvojité" (které může být v rámci předplatného inzerováno jako dvě čísla) se 120 stranami? Existuje nějaké kritérium, dle kterého určit standardní počet stran výtisku? Nebo se klidně mohou počty libovolně lišit?