Ve stejném královském městě žili i chudí manželé. Peníze ani žádné jiné bohatství neměli. Dobrou náladou přesto oplývali. Chudákova žena přímo kypěla zdravím, štěstím a spokojeností. Král se to dozvěděl, ale nechápal, jak je to možné. Tolik spokojenosti v takové chudobě. Povolal chuďase ke dvoru a žádal vysvětlení. Jeho poddaný se zamyslel a odpověděl: „Živím ji masem z jazyka.“ Jak řekl, tak panovník učinil. V královské jídelně se od té doby stoly prohýbaly pod rozličně a vždy chutně upravenými jazyky nejrůznějších zvířat.
Nepomohlo to. Královna byla stále jen nešťastná. Její manžel se nevzdal. Chudákovi nařídil, aby si ženy vyměnili. Jak rozkázal, tak se i stalo. Sotva přišla chudá žena do paláce, úsměv jakoby jí zmrzl na rtech. Stoly plné lahůdek ji brzy přestaly zajímat. Vše bylo stejné jako dříve. V paláci smutno, pod hradem veselo. Chudý muž toho příliš urozené dámě nabídnout nemohl. Vyprávěl jí samé veselé historky, příběhy a bajky. Dokonce jí i zpíval jí a ona jen vzkvétala.
Po čase král manželku navštívil a ptal se, z čeho pramení tak velká změna její nálady. Vysvětlila mu, že se v malém, prostém příbytku žije sice chudě, ale vesele a v pohodě. Teprve pak monarcha porozuměl tomu, co to je, živit ženu masem z jazyka…
„Maso z jazyka“ svědčí partnerským vztahům
Příběh obstojí jak v příručce o partnerském soužití, tak i v učebnici mezilidské komunikace. Ve zmíněných knihách k němu lze přidat poznatek o jednom z výrazných gender rozdílů. Žena za den řekne v průměru 26 000 slov, muž jen 15 000. Zjištění koresponduje s větší schopností žen zbavit se stresu i pocitů osamělosti, jakož i mnohých jiných trápení vypovídáním se přítelkyni.
Nemusí to být nejlepší kamarádka. Obvykle stačí třeba kolegyně nebo náhodná známá. Sdíleny bývají i poměrně intimní a důvěrné informace. Přitom pravděpodobnost pravdivosti posluchaččina ujištění: „Jasně, budu o tom mlčet jako hrob!“ není velká. Netvrdím, že jde o předpoklad naplnění „zcela nepravděpodobné hypotézy“. Tj. té, které statistika přisuzuje pouhých 5 % naděje na potvrzení. Podstatně víc to ale asi nebude. Kamarádka má totiž ještě jinou kamarádku, té to jediné řekne, a tajně důvěrná pošta se šíří dál…
Muži spolu častěji mlčí nebo hovoří o věcech, jež se jejich soukromí netýkají.
„Maso z jazyka“ nepomáhá jen řešit a posléze zvládat problémy. Možnost sdílet pozitivní zážitky s partnerem je ženami vysoce oceňována. Vtipná historka či glosa pomáhá i při seznamování.
Když je radost, přijde smutek, zmizí vše, co bylo fajn…
…zpívá Jiří Suchý. „Mnohá psychosomatická onemocnění souvisejí s tím, že naše civilizace nutí potlačovat projevy žalu…“ Citovaná věta je z odborného textu, dokládajícího, že sebeovládání je sice elegantní, leč občas velmi nezdravé. Popláčete-li si chvíli nebo vykřičíte křivdu, mnohdy uděláte pro své zdraví víc než pouhým zatnutím zubů.
Namátkou třeba žlučové kameny. Významný německý lékař je považuje za „na kámen ztvrdlou, leč ovládanou agresi“. Je lhostejno, zda především vůči druhým, nebo vůči sobě. Pláč, ale i křik onu agresi rozpouští… dokud je ještě čas.
Nepřiznaná slabost, chronická nespokojenost, stylizace do role suveréna či superženy, přesvědčení typu „musím být vždy nad věcí“ vede mimo jiné ke zvýšenému riziku infarktu. A tak dále…
Není povídání jako povídání
Před několika desetiletími jsem napsal článek s titulkem: „Nejhorší rada v manželském poradenství: Vyříkejte si to!“ Ani s odstupem času na něm nechci nic měnit. Pokud se rozhovor zvrhne v tzv. vyříkávání rozdílných názorů, a to se obvykle ve větším či menším afektu stane, konflikt brzy vznikne. Pokud již existuje, bude ještě výrazně horší.
Pravým opakem vyříkávání je „přátelské souznění“. Na první pohled maličkost – stačí si popovídat a shodnout se. Ve skutečnosti úkol ne vždy jednoduchý.
Dramatik a básník Oscar Wilde vzhledem ke svému svérázu sice v daném oboru neměl přehršle zkušeností, leč není první ani poslední, kdo tvrdí: „Mezi mužem a ženou neexistuje přátelství, jen vášeň, nepřátelství, láska. Ale žádné přátelství.“ Spisovatel Miroslav Švandrlík problém glosoval: „Přátelství mezi mužem a ženou je možné, když už nic jiného nezbývá.“
V partnerském vztahu se přátelství transformuje do párové pohody. Je to jistá forma emoční shody. Vyvolává ne sice mimořádně silné, ale příjemné a vlídné prožitky. Je podstatnou součástí jevu zvaného vztahová údržba.
Jak udržovat vztah
Je to prevence, kontrola i závazek udržovat vztah funkční. Patří sem vzájemné ocenění, snaha vyjít vstříc, včetně sexu, „tehdy, když chce protějšek“, a různé jiné benefity.
Podstatné je poskytování opory a preference protějšku před jinými, byť třeba blízkými lidmi. Patří sem společné, kladně vnímané aktivity, včetně komunikace a „pochvalování si“. Zmíněné jednání může být cílené a vědomé, ale i neuvědomované a spontánní. Platí tu rčení: „Ryba se chytá na to, co chutná rybě, ne jen rybáři.“
„Pohoda vytváří optimální podmínky pro výchovu dětí a optimální podmínky pro duševní a tělesné zdraví manželů,“ napsal psychiatr a párový poradce Miroslav Plzák a měl pravdu. Bez rozumného a přiměřeného využívání „masa z jazyka“ si pohodu ve vztahu nelze představit.
ČLÁNKY DO MAILU