Když se do rodiny policejního ředitele ve Lvově (Halič) narodil syn, nikdo netušil, že právě díky jemu přetrvá jméno rodiny v sexuologické terminologii. Jistě si to nemyslela ani otcova sestra hraběnka Sacher-Masoch.
C.k.štěstí s bičíkem
Dáma často brala výchovu synovce do svých rukou. Lidově řečeno – i pro maličkost ho mlátila ho jako žito. Malý Leopold v tom nacházel zalíbení. Otec brzy povýšil na post šéfa c.k.policie v Praze. To byl tzv. revoluční rok 1848. Chudému lidu a poblázněným studentům bylo nutno ukázat tvrdou ruku. Otec to dokázal a pořádek uměl zjednat i ve své rodině. Ať si je Leopold třeba i spisovatelem, ale napřed nechť vystuduje práva. Je dobře, že vystupuje jako zbožný katolík, ale ten jeho zájem o osudy a zvláště konce mučedníků… inu je to pěkný koníček pro soudce či advokáta. V tomto směru synek prosadil svou a začal přednášet – byť jurista – historii na universitě. K úplnému c.k. štěstí zbývalo najít slušné děvče s dobrým věnem.
To ovšem neznáte Leopolda. Zamiloval se do Anny von Kottowitz, o deset let starší manželky lékaře a matky několika dětí. Láska byla opětována a skandál byl na světě. Milenci spolu prchli z Prahy. Dáma dokázala partnera bičovat s obdivuhodným apetitem. Jenže pořád to nebylo ono. Leopold ponechal Annu osudu a našel si Fanny. Sepsali spolu úmluvu o mužově otroctví. Paní jej měla právo mučit až do bezvědomí.
Rodina tušila, že vše není zrovna košer. V té době rodina synka přesvědčila k svatbě. Novomanželka Aurora – dnes těžko říci zda o své újmě či z donucení – manžela pravidelně bičovala důtkami. Když si k tomu oblékla vysoké boty a kožich, uspokojila i tak náročného spotřebitele, jímž byl L.S.M. Jenomže s jídlem, přesněji řečeno s jelity a všelikými šrámy, roste chuť. Muž si vodil domů prostitutky i prostituty a opět se schylovalo ke skandálu. Zažehnal jej zásah rodičů a synek nakonec skončil a dožil v psychiatrickém sanatoriu. Paralela s markýzem de Sade – mužem, jenž raději bičoval dívky, než byl jimi bičován – se nabízí.
Venuše v kožichu
V roce 1886 jeden z otců sexuologie Richard von Krafft-Ebing publikoval v díle Psychopathia Sexualis termín masochismus. Příjmením autora knihy Venuše v kožichu nahradil do té doby užívaný termín pasivismus.
Masochista získává sexuální uspokojení na základě týrání, trýznění, bolesti. Termín je mužským rodem gender nekorektní. Jde o jedinou parafilii, v níž počet žen poněkud překračuje počet mužů. Sadismus je procentuálně častěji zastoupen mezi lesbickými ženami, heterosexuálně orientované dámy bývají častěji masochistické než lesby. U mužů jsou obdobné souvislosti též naznačeny, ale jsou méně výrazné. U mužů i žen této orientace je častěji zaznamenána masturbace ve srovnání s běžnou populací.
Může zde jít o pouhé fantasie, ale i o jednání ohrožující život. Nutné je odlišení od kandaulizmu a voyeurizmu. V prvním případě vzrušuje pozorování vlastní ženy souložící s jiným mužem. V druhém jde o uspokojení sledováním nahoty či sexuálního styku jiných lidí. Masochista trpí a cítí se ponížen tím, co vidí. Vzrušení nachází v onom ponížení a utrpení.
Sado, maso, dohromady a na střídačku
Jedinec se ovšem může někdy chovat sadisticky – ukájet se trápením druhých, a jindy masochisticky. To je sadomasochismus. Partnerský sadomasochismus je doplňující se a vzájemně přijímaná role jednoho sadisty a druhého masochisty. Termín „switch“ bývá vyhrazen pro osoby, které střídavě zaujímají postavení sadisty i masochisty. V menšině případů zde jde jen o vnímání či působení fyzické bolesti. Častější je vzrušení kombinující fyzické pocity s prožitky dominance a ovládání druhého na straně sadisty. K tomu komplementárně submise a podřízenosti na straně masochisty. Tomu pak zvláštní uspokojení přináší, pokud je nejen podřízen, ale i ponižován. Bolest nemusí být podstatná. Může spíše pomáhat vymezit postavení v hierarchii a „přerozdělit moc“. Nejde o ojedinělé aktivity. Alespoň občas bývají dle výzkumů praktikovány zhruba u každého osmého páru.
Pedagogický sadismus je sadismus zaměřený proti žákům a studentům. Klade důraz na řád, disciplinu a dokonalé vědomosti. Nechat žáka propadnout zde přináší po čertech libé pocity. Máte-li doma sbírku bičů, důtek, pout, roubíků a podobných propriet a prohlížíte-li si je s patřičným vzrušením, jde o sadismus fetišistický.
Galerie: Nejpodivnější sexuální praktiky
Vyrovnaný masochista
Byť máte dojem, že Sacher-Masoch a de Sade byli vašimi strýčky a ledacos jste po nich podědili, nemusíte zoufat. Postmoderní svět varuje před tzv. medikalizací parafilií, tedy sexuálních odchylek. Existují totiž i psychologické a sociologické studie prezentující sadomasochisty jako psychicky vyrovnané, sociálně přizpůsobené a sexuální svéráz přijímající jedince. Tito zdá se přímo báječní lidé se vzájemně dobře doplňují. Nezbývá než v této souvislosti konstatovat okřídlené: proti gustu žádný dišputát. Ostatně toto rčení pochází z časů, kdy se o postmoderně ještě rozhodně nemluvilo.
Někteří lidé se trápí svými sadomasochistickými fantaziemi. Úchylné, byť slastné představy ještě samy o sobě neznamenají nebezpečí. Až překvapivě často souvisejí se zneužíváním v dětství.
Biblí masochistů je již zmíněné dílo Leopolda von Sacher-Masocha Venuše v kožichu. Obdobně zásadní literární pramen k pochopení sadismu je 120 dnů Sodomy autora Donatiena-Alphonse-Francoise markýze de Sade. Dnes populárních Padesát odstínů šedi E. L. Jamesové co do počtu prodaných výtisků překonalo oba klasické opusy. V oboru „sadomaso“ je spíše učebnicí pro začátečníky. Navíc pod šedí názvu poněkud prosvítá červená knihovna. Nevím, nevím, zda by toto svěží dílko uspokojilo oba urozené pány, o nichž tu byla řeč.
ČLÁNKY DO MAILU