Názor k článku Masové očkování potřebuje neočkované a jiné paradoxy od Taky skoro doktor - Nyní je situace taková, že roční výskyt je...

Nyní je situace taková, že roční výskyt je asi 10 případů ( zprůměrováno pro jednodušší počítání ).
tj. asi jeden na milion.
Když nakažený je, zase pro zjednodušení, cca 10 dní infekční ( něco málo před výsevem+týden ), pak mi vychází, že kdyby to jeden dostával od druhého až desátý den, pak všichni dohromady teoreticky "šíří" nemoc 10 týdnů a zbytek roku je v Čechách bezpečno. A ono bezpečno je, protože díky očkování se z těch 100 000 každoročně narozených dětí nenakazí téměř nikdo ( přesněji 1 z milionu.
A teď si představte vaší variantu, že téměř každé dítě nemoc prodělá. Tak nám tady každoročně nemoc šíří téměř 100 tis. dětí. A teď si představte, že jste jeden z těch milionů, kteří byli v mládí očkováni a imunita jim vyprchává. To, že dostanete zrovna nemoc na počátku těhotenství je hodně suspektní. Ono pak totiž nepůjde o to jestli onemocníte, to bude díky virulenci a počtu nemocných dětí skoro jisté, ale kdy onemocníte. Dál už ani matematiku nepotřebujete a čísla jsou zbytečná, protože vás budou zajímat už jenom řády a počty nul.
Z tohoto pohledu nám ta stádní imunita funguje dobře.
Souhlasím s vámi, že pokud by se nikdy nezačalo očkovat, odepsali bychom nějaké ty životy ( desítky, stovky ???) a život by šel dál. Když už se ale očkovat začalo, byl by ten průšvih neskonale větší, protože očkovací imunita není trvalá a u každého jiná. Tak už nám nezbývá než tlačit tu káru před sebou, protože není cesty zpět. Nyní se můžeme jen dohadovat o tom, jestli to bylo tenkrát správné rozhodnutí a jestli počty těch dětí zachráněných očkováním stály za to.
VB