Historické pomůcky, které vyvolávaly rozkoš. Oční víčko z kozla, štětiny z mezka či kamínky pod kůží

Už přírodní národy a domorodé kmeny si uměly vylepšit sexuální prožitky. Dělo se tak především několika základními způsoby, buďto se uměle zvětšoval penis pro zvýšení rozkoše ženy, což se dělo prostřednictvím různých nástavců a ozdob, anebo se zmenšovala a zužovala vagina pro zvýšení rozkoše muže, přičemž to druhé bylo bohužel často velmi drastické. 

Umělé penisy, společná masturbace

U některých kmenů bylo běžné rozřezávání ženských genitálií a jejich úprava a šití několikrát opakovaně za života na míru pro konkrétního muže a přesnou velikost jeho penisu, další běžně prováděnou záležitostí byla rituální ženská obřízka a další ohavnosti včetně soulože s velmi mladými dívkami, které ještě nedosáhly ani desátého roku věku.

Naštěstí mnohde si uměly sex užít i ženy, protože ne všude musely být týranými otrokyněmi pro potěchu mužů a sužovány kolotočem bolestivých souloží. Ženy, které mohly vnímat rozkoš, ji žádaly. A to velmi vynalézavými způsoby. Běžná byla masturbace i lesbické styky. Ženy si vyráběly umělé penisy z různých materiálů nebo se uspokojovaly mezi sebou navzájem. Důkazem toho, že je žena žádaná a sexuálně aktivní, byl třeba šperk habešských černošek Gomo nošený kolem boků, kde byly vyryté důlky znamenající počet provedených souloží.

Přečtěte si také:

Před dvěma sty lety chodily do nevěstinců i děti. Prostitutky nabízely služby třeba v divadlech

Dilda ze slonoviny potažená kůží

Například u Hotentotů byla onanie mladých dívek zcela běžná, dívky si také poskytovaly rozkoš vzájemně. V Africe a Indonésii cestovatelé zaznamenali používání dilda, poměrně velkých umělých penisů vyrobených ze dřeva nebo slonoviny, potažených vrstvou vosku nebo kůže. Co se týká lesbické lásky, které se kdysi říkalo tribadie či tribadismus (toto slovo používá ve své knize Dějiny ženy Stanislav Kostka Neumann), nebyla ničím neobvyklým ani v 19. století v Nové Guinei, Západní Indii, Jižní Africe, Peru, Mexiku nebo u Eskymáků.

Prý tam „dobře vědí, co je žena muži podobná“, píše S. K. Neumann a uvádí, že tyto ženy například nosí doma mužské šaty a „jsou poznatelny podle svého mužského chování a podle toho, že ženské šaty jim nesluší“. Vyhledávají pohlavní uspokojení se ženami podobného ražení, případně jiné k tomu nutí, nebo se jim oddávají dobrovolně ze ziskuchtivosti, uvádí v prvním díle své čtyřsvazkové kulturně antropologické studie Dějiny ženy. Jako příklad sděluje příběh, jenž popsal v jedné ze svých knih německý entomolog a sexuolog Ferdinand Karsch-Haack (1853–1936), který se velice zabýval homosexualitou a také se sám k homosexualitě přiznal.

Lesbický sňatek a život ve třech

Neumann uvádí Karsch-Haackův popis vdovy, která sama porodila tři děti, ale po smrti manžela se cítila být bohy povolána k tomu, aby se stala mužem. Začala nosit mužský šat a opatřila si umělý penis ze sobí kosti, který nosila upevněný na koženém pásku a používala k souloži se ženami. Našla si ženu, zamilovala se a chtěla s ní uzavřít sňatek, a tak se také stalo. 

Protože si přála s ní mít i děti, našly k sobě vhodného mladého muže. Ten s nimi žil ve třech a stal se zploditelem dětí, které porodila její mladá žena a které ona pak mohla ve své přijaté roli muže uznat za své vlastní potomky a dědice. Neumann ještě dodává, že například na Tahiti byla homosexualita považována za něco zázračného a pro tyto rozkoše si obyvatelé pořídili i zvláštní božstvo.

Galerie: Prostituce v historii

• 
• 
• 

Dalších 8 fotografií

Piercing penisu 

A jak se postarali o rozkoš ženy muži? Tak třeba Batakové na Sumatře si nařezávali pokožku svého údu a zasunovali pod kůži zvláštní kamínky nebo plátky zlata, někteří měli řadu kamínků i spirálovitě seřazených. Operace se pro snazší hojení prováděla pod tekoucí vodou. 

Dajakové si propichovali žalud a zastrkovali do otvoru holubí pero natřené olejem, aby otvor nemohl zarůstat, před souloží pak jednoduše vytáhli pero a zastrčili si do údu zvláštní přístroj, který silným třením zvyšoval ženinu rozkoš. Přístroje byly z kovových nebo kostěných tyčinek a složitější představovaly tyčinku, která měla na obou koncích kartáčky ze štětin nebo perlové řetízky. Tato vymoženost se nazývá ampallang a tento piercing zdobí mužské chlouby i dnes.

Přečtěte si také:

Každý rok těhotenství a porod. Kdo v počtu dětí předčil Marii Terezii?

Neumann popisuje, že ženy si údajně používání tohoto „strojku“ vynucovaly a odmítaly muže, který jej neměl. Ale možností bylo více. Na Celebesu si domorodci ovinovali žalud okrajem kozlího očního víčka, které má silné řasy. Patagonci pak užívali hřebínek z hřívy mezka, který si k penisu velmi pečlivě přivazovali jemnou šňůrou. Účinek býval tak silný, že ženy zůstávaly „ležeti úplně zmámeny a vysíleny“. Patagonci ostatně dávali přednost souloži se ženami evropskými, jež nazývali corcoveadores (kroutícími se), protože se při sexu chovaly aktivněji. Byl-li „přístroj“ dobře zpracován, byl velmi drahý a stál třeba i jednoho nebo dva koně.

Sexuální polohy domorodců

Pro zvýšení rozkoše a uspokojení ženy byly rozhodující i polohy při sexu. Zatímco v pravěku bylo běžné souložit zezadu tak, jako to dělají zvířata, v křesťanských dobách zase vedla misionářská pozice a všechny ostatní byly považovány za nanejvýš smilné. 

Přírodní národy souložily třeba i tak, že žena seděla na muži, anebo pár seděl na bobku čelem k sobě, případně muž klečel před ženou a přitahoval k sobě její nohy. Například u Kamčadalů (Itelmenů) byl hřích, když muž ležel na ženě, protože u pravověrných byla povolena pouze soulož ze strany tak, jako se třely ryby, které jim poskytovaly nejvíce potravy.