Máte křečovky jen na jedné noze? Pak jste je zdědili

Moje obvyklá poloha, když vysedávám u počítače, je „noha přes nohu“. Nemůžu si pomoci, i když odjakživa slýchám, že kvůli ní budu mít křečové žíly. Jiří Fencl, vedoucí lékař Oddělení jednodenní chirurgie z Nemocnice s poliklinikou Vysočany (www.clinicum.cz), mě vyvede z omylu. Největším viníkem křečových žil je dědičnost. Životní režim má sice také vliv, ale zdravý člověk si rozhodně sem tam „nohu přes nohu“ může dovolit.

Za křečové žíly mohou hlavně vaši rodiče

S onemocněním křečovými žilami, neboli odborně varixy, se během života potká většina lidí. Jde o patologicky rozšířené povrchové žíly, které jsou pouhým okem viditelné pod kůží, nejčastěji na dolních končetinách, ale mohou se vyskytovat kdekoli po těle.

Příčina vzniku je nejčastěji vrozená. „Většina pacientů má varixy již v relativně útlém mládí, chodí k nám sedmnáctiletí, osmnáctiletí pacienti, kteří mají rozšířené křečové žíly. U těchto pacientů to často bývá jen na jedné končetině, což svědčí pro genetický původ onemocnění. Naopak onemocnění získané obvykle bývá symetricky na obou končetinách,“ říká Jiří Fencl.

Dědičnost hraje velkou roli, vliv na křečové žíly má nepochybně i zmíněné dlouhé stání a sezení. „Žilám na nohách totiž výborně pomáhá tzv. svalová pumpa. Když se lýtko hýbe, funguje to podobně, jako když si necháte namasírovat nohy. Pomáhá žilám vytlačovat krev zpátky nahoru k srdci. Protože nás příroda postavila na zadní a už neběháme po čtyřech, na nohy máme podstatně vyšší tlak než živočišné druhy, které zatím na zadních nestojí,“ vysvětluje chirurg.

Zdravý člověk není nehybný, věčně se vrtí, nějakou méně vhodnou polohu si tak klidně může dovolit, pokud v ní nesetrvá věčnost. Je pravda, že „noha přes nohu“ trochu tlačí na hlavní hlubokou žílu pod kolenem, nicméně křečové žíly si tak podle lékaře nezpůsobíte: „U pacientů, kteří mají nějaký žilní problém, určitě tato poloha nebude doporučovaná, na druhou stranu – pokud je můj žilní systém v pořádku, nemám žádný strach, že bych si ublížil.“

K čemu slouží žíly

K čemu jsou nám žíly vlastně dobré a jak dochází ke zdravotním potížím? Žilním systémem se krev vrací zpátky k srdci, poté, co odevzdá kyslík do tkání. Na dolních končetinách máme dva žilní systémy, hluboký a povrchový. Hluboké žíly jsou ty, které nikdy neuvidíte, probíhají těsně u kostí, hluboko ve tkáních a jsou kryty svaly. Tyto žíly jsou významné, je důležité, aby v nich nebyly komplikace.

Povrchový žilní systém, to jsou žíly, které vidíte pod kůží. „To, že žílu vidím, neznamená, že je nemocná. Nemocné jsou, když se začnou rozšiřovat. Máte určitý objem tekutiny – krve, který potřebuje odněkud někam dostat. A máte dvoje potrubí, dva žilní systémy. Už z hydrodynamiky pro základní školy vyplývá, že pokud je jedno to potrubí výrazně rozšířené, tak na to druhé už moc krve nezbývá a příliš tam neteče. Pokud pacienti mají rozšířené křečové žíly, krev se jim hrne pod kůží směrem k srdci, těmi tenkými žilami toho moc neteče a hrozí komplikace s hlubokým žilním systémem,“ popisuje Jiří Fencl.

Nejobávanější komplikací je tzv. hluboká žilní trombóza, ucpání žíly. Pokud dojde k ucpání hluboké žíly na noze, může se stát, že část sraženiny, trombu, žílu opustí a putuje směrem k srdci a do plic, kde pak může způsobit obávanou plicní embolii, což je onemocnění, které může být ve svém důsledku i smrtelné. „Pacientům, kteří mají opravdu jasné křečové žíly, rozšířený povrchový žilní systém, doporučujeme operaci nebo jinou metodu, která je varixů zbaví. A není to z důvodů kosmetických, ale zdravotních. Není pravdou, že po operaci křečových žil hrozí nebezpečí embolií, je to přesně naopak: operace děláme právě proto, aby k trombózám, potažmo emboliím, vůbec nedošlo.“

Začíná se cévním vyšetřením

Řešení varixů existuje několik druhů. Volba lékaře závisí na tom, jaký stupeň onemocnění pacient má, jaká porucha žilního systému je zjištěna. Každý pacient musí primárně podstoupit cévní vyšetření, kdy mu specialista za pomoci ultrazvukového přístroje bezbolestně změří průtoky krve žilním systémem. „A to hlavně hlubokým systémem, abychom měli jistotu, že hluboká žíla je v pořádku, průchodná a plní svoji funkci, tak jak má. Další důležité místo, které cévař bude vyšetřovat, je oblast třísla. Protože tříslo, tzn. horní konec dolní končetiny, je místo, kde se celý systém povrchových žil vlévá do hlubokého systému. A pokud je člověk zdravý, tak v tomto místě je to přírodou zařízeno tak, aby se krev nevracela zpátky do povrchového systému. Můžete si to představit jako ventil. Pokud je tedy problém v tzv. junkci neboli na soutoku povrchového a hlubokého systému a ten ventil dostatečně nefunguje, dochází k tomu, že krev, která už dávno měla cestovat nahoru k srdci, se v jistém objemu vrací zpátky do povrchového žilního systému a ještě více zhoršuje křečové žíly,“ vysvětluje lékař.

Na základě výsledků vyšetření se pak volí optimální léčebné postupy, jak pacienta zbavit obtíží. Řešení je dnes celá řada. Některé postupy jsou takřka neoperační, jiné patří k operačním metodám.

Pojišťovna hradí pouze klasickou operaci

Klasický chirurgický zákrok je určen pro pacienty, kteří mají vyšší stupně onemocnění křečovými žilami. „Když je prokázáno, že je nemocná spojka mezi hlubokým a povrchovým systémem a pacient má lidově řečeno žíly jako provazy, jde o stupeň, kdy je i dnes chirurgie pořád na místě. Z řezu v třísle a v oblasti kotníků ošetříme hlavní povrchovou žílu, vytáhneme ji nebo podvážeme, tak, aby v ní nemohla proudit krev. Z drobných nářezů se vytahují vedlejší nemocné žilky,“ popisuje chirurg.

Pokud onemocnění není takového rozsahu, aby vyžadovalo tuto radikální operaci, dají se dnes použít dvě nejrozšířenější metody. Spočívají v tom, že se dovnitř žíly zavede speciální vlákno a žíla se v podstatě zničí zevnitř. Lékaři používají buď laserové vlákno (metoda ELVeS) nebo tzv. RF metodu (radiofrekvenční ablaci, RFA). Obě metody vedou k tomu, že dojde k zániku rozšířené křečové žíly. Výhoda těchto miniinvazivních metod je v tom, že se žíla nevyndává z končetiny, neodstraňuje se, takže pacienti mají výrazně menší pooperační bolesti, významně menší hematomy, modřiny na noze a umožňuje to rychlejší rekonvalescenci po zákrocích. V současné době však ani jednu z těchto metod pojišťovna nehradí. Pojišťovna nyní platí pouze klasickou operaci.

Pacienti po všech uvedených výkonech, nejen po klasické operaci, musí používat kompresní punčochy, alespoň po přechodnou dobu několika týdnů. „Tím se vlastně zabrání tomu, aby žíla, kterou jsme vytáhli nebo zničili, znovu obnovila svůj průsvit, aby se znovu otevřela. Komprese působí preventivně do budoucna proti tvorbě dalších křečových žil,“ říká Jiří Fencl. „Stejně tak pacientům, kteří zatím nechtějí operovat, nebo z nějakých důvodů operovat nelze, doporučujeme kompresní pomůcky, tzn. punčochy.“ Komprese funguje tak, že vlastně zmenší povrchové žíly a tok se vrátí zpátky do hlubokého systému, kde pak krev teče, tak jak má.

Žilky a metličky patří „na kosmetiku“

Menší stupně onemocnění křečových žil se dají odstranit tzv. sklerotizací. Při této metodě se do žíly aplikuje speciální pěna, která – podobně jako metody laserové nebo radiofrekvenční – způsobí, že dojde k zániku žíly. V kombinaci s kompresí se žíla slepí a zanikne.

Drobné izolované rozšířené křečové žilky jsou spíše doménou kosmetických pracovišť, na chirurgii řeší závažnější onemocnění varixů. Zejména ženy požadují odstranění metličkových žil. V tomto případě jsou řešením metody kosmetické chirurgie, metličky jsou podle lékařů čistě kosmetická vada, ničím nehrozí a z medicínského hlediska nemají žádný vliv. „Nejedná se přímo o křečové žíly, jsou to v podstatě jenom rozšířené povrchové žilky, vypadá to skutečně jako metličky. Dříve se hojně užívala sklerotizace, dnes pacientkám doporučuji na tomhle nešetřit a zaplatit si kliniky, které disponují laserem jiného druhu, než je operační,“ uvádí chirurg, „dochází pouze k osvícení metliček přes zdravou kůži, laser je dokáže zlikvidovat. Vyjde to relativně dráž, ale je to metoda zcela bezpečná, nekomplikovaná a opakovatelná.“

Křečovky se „vracejí“

Pravděpodobnost recidivy varixů (návratu onemocnění) je bohužel značná. Žíla je totiž tkáň, kterou je tělo schopno vytvořit znovu. „Skutečnost je taková, že po všech operačních metodách se jistý stupeň recidivnosti objevuje. Statistiky nikdy nejsou úplně validní, řada pacientů, když má recidivu, tak má pocit, že to lékař udělal špatně a na další zákrok jde na jiné pracoviště. Recidivy jsou po všech operačních metodách, vyplývá to z principu onemocnění, kdy žíla vyroste znova. Pokud vás operovali v sedmnácti na křečové žíly, myslím, že máte stoprocentní jistotu, že se dožijete ještě jedné nebo několika dalších operací.“

Hojně používané jsou „léky na žíly“, tzn. venotonika. Dnes už jsou i volně prodejné. Jedná se o léky pomocné, svůj význam při léčbě křečových žil mají, pomáhají zlepšovat napětí cévní stěny, ale samy o sobě křečové žíly nevyléčí, nezbaví vás jich. Kvůli varixům není nutno panikařit, řada potíží je pouze kosmetického rázu, ale neměli bychom je ani podceňovat. Při komplikacích a při špatném oběhu vedou ke vzniku bércových vředů; z drobného škrábance se stane vřídek, a pokud se nezačne včas léčit, pacient končí s rozsáhlými bércovými vředy a čeká ho velmi komplikovaná léčba s velmi nejistým výsledkem.

V začátcích onemocnění mohou pomoci různé reflexní a masírovací techniky, například střídání teplé a studené sprchy. „Ale zázraky to neumí,“ upozorňuje lékař.

Antikoncepce významně zvyšuje riziko trombózy

Onemocnění křečovými žilami bývá často zmiňováno v souvislosti s hormonální antikoncepcí. „Antikoncepce nemá s vysokou pravděpodobností vliv na tvorbu křečových žil, ale zcela nepochybně zvyšuje významně riziko vzniku trombóz,“ říká Jiří Fencl. Lékaři dnes již vědí, že řada pacientů má geneticky vyšší způsobilost ke vzniku trombózy. Jedná se o genetické mutace, o nichž ale pacient neví do doby, než se projeví první problém. Proto by gynekolog měl vždy před předepsáním první hormonální antikoncepce mladou ženu poslat na vyšetření na tyto zjistitelné genetické mutace. „Dříve se dělaly pouze jaterní testy, ale nejde jen o nemocná játra. Dnes by ženy měly být vyšetřeny na tyto speciální mutace. Nejznámější z nich je Leidenská mutace, která je poměrně rozšířená,“ vysvětluje lékař. V praxi gynekologové tato vyšetření běžně sami nenabízejí, někdy se jim i brání, protože jim to zvyšuje náklady. „Teprve pokud je dívka či žena i jinak zdráva, je možné napsat prášky. Určitě by měla nejprve chtít tato vyšetření, je to bezpečnější.“