V dnešní uspěchané době si málokdo uvědomuje, jaká rizika pro zaměstnance i vedoucí pracovníky představují každodenní tlaky na výkon, velká zodpovědnost nebo časová tíseň. Psychohygiena by rozhodně měla být důležitou součástí každodennosti. Terapeutka Barbora Korotková nám vysvětlila funkci firemního manažera štěstí a přiblížila, jakým způsobem se dá předejít strašákům v podobě stresu a syndromu vyhoření na pracovišti. Spolu se svou kolegyní Adélou Karlovskou se snaží svým klientům pomáhat především s důsledky pracovního stresu.
Co pro vás znamená stres?
Práce s lidmi mě vždy naplňovala, a to i přesto, že jsem několik let pracovala s nedobrovolnou klientelou v náročném prostředí diagnostického ústavu. Dnes se věnuji svým klientům, které vedu cestou sebepoznání více jak pět let. V poslední době jsem zaznamenala nárůst problematiky spojené s chronickým stresem, úzkostnými stavy a depresemi. V dnešním světě nemá většina stresových situací, s nimiž se setkáváme, formu akutních hrozeb, které dokážeme identifikovat, ale přesto jsme neustále pronásledováni spoustou starostí, které se týkají našeho osobního života, práce, peněz, vztahů a podobně.
„Jsme napjatí jako sprinteři na startu. Ale povel nepřichází.“ Barbora Korotková učí, jak pracovat se svým strachem a stresem.
Tyto starosti nás sice bezprostředně neohrožují, ale aktivují v našem těle takové mechanismy, které mají za následek zvýšenou hladinu stresových hormonů. Lidské tělo má velmi propracovaný systém, který při permanentním přepětí a stresu dá povel organismu „zastav“, a pak už obvykle nezmůžete téměř nic. Prostě stojíte.
Jakým způsobem tedy funguje tělo, když je vystaveno stresové zátěži?
Když nervový systém rozpozná hrozící nebezpečí, mobilizuje společenství buněk proti vnější hrozbě. Vzniká reakce, kterou možná znáte – říká se jí „bojuj, nebo uteč“. Hypotalamus vyšle signál do hypofýzy, která pak pošle informaci do nadledvinek a informuje je o nutnosti koordinovat reakci těla. Jakmile se spustí poplašné zařízení nadledvinek, stresové hormony uvolněné do krve zúží cévy zažívacího traktu, a donutí tak krev poskytující energii, aby přednostně vyživovala tkáně paží a nohou, jež nám umožní vyhnout se nebezpečí. Toto se ovšem děje pokaždé, když zažíváme stres. A dalším obranným systémem těla je náš imunitní systém, jehož činnost bývá v době stresu potlačena, protože se soustředí na uchování zásob těla pro přežití. Ve skutečnosti jsou stresové hormony tak účinné v omezení funkce imunitního systému, že je lékaři musí podávat pacientům při transplantaci, aby jejich imunitní systém neodmítl cizí tkáň.
Zkuste uvést nějaký konkrétní příklad…
Tak si představte, že trpíte bakteriální infekcí a ještě třeba i průjmem. A najednou začne hořet. V tuto chvíli se mozek musí rozhodnout, co představuje větší nebezpečí. Logické je, že vašemu tělu nepřinese žádný užitek, pokud zdoláte infekci, pokud dříve uhoříte. Proto mozek zastaví boj s infekcí a místo toho raději zmobilizuje energii pro útěk z hořícího domu. Sekundárním důsledkem je však to, že tělo přestane bojovat s nemocí a vy ztratíte dokonce i schopnost jasně uvažovat. Zpracovávání informací v předním mozku, centru výkonného a logického uvažování, je podstatně pomalejší než reflexní činnost, která je řízena zadním mozkem. A v nouzové situaci platí, že čím dříve jsou informace zpracovány, tím vyšší má organismus naději na přežití. Stresové hormony nadledvinek zužují cévy v předním mozku a tím omezují jeho funkci. I když je nezbytné, aby stresové signály potlačily činnost vědomé mysli a posílily šance na přežití, platíme za to cenu – snižuje se naše uvědomělé vnímání i inteligence. A mám ještě jeden příklad.
Jaký?
Americký vědec Bruce H. Lipton to skvěle demonstroval na příkladu závodních běžců. Na startovní čáře se řadí skupina sprinterů. Jakmile uslyší pokyn „připravte se“, upraví si svůj postoj. Potom startér zavelí „pozor“, jejich svaly se napnou, těla uvolní adrenalinové hormony, které jim dodají sílu ke splnění namáhavého úkonu. Zatímco běžci očekávají povel „start“, jejich těla se napínají v očekávání. Při normálním závodu toto napětí trvá jednu až dvě sekundy. Kdyby ovšem povel ke startu nepřicházel, v tělech sprinterů by koloval adrenalin a byla by unavená napětím. Během několika sekund se sprinteři z takového napětí zhroutí. A my bohužel žijeme ve světě „pozor“. Naše každodenní stresory aktivují naše těla k akci, ale na rozdíl od závodních běžců je stres v našem těle uvolněn z tlaku vyvolaným chronickým strachem a obavami.
A co se s tím dá tedy dělat?
Dnes již není žádným tajemstvím, že téměř veškerá závažná onemocnění bývají spojena s chronickým stresem. A protože mám za to, že většina lidí by se raději viděla na penzi než na hřbitově, vznikl nápad, jak naučit lidi pracovat se svým strachem a stresem, naučit je komunikovat, mít pohodu v zaměstnání i v životě a využít energii k tvoření místo jejího čerpání pro neustálý boj či útěk. Moje kolegyně Adéla Karlovská pracovala dlouhé roky na manažerských pozicích v prestižních společnostech. Zejména tam, kde je vysoce ceněn výkon a výsledek, se ale lidé o sebe musejí postarat tak trochu sami. I ona stejně jako já vnímala zvyšující se nároky na zaměstnance, s tím související vyšší stres a následný syndrom vyhoření. Po letech strádání se vydala na vlastní cestu hledání. Z pozice finanční ředitelky odešla a intuitivně následovala své životní poslání pomáhat druhým a předávat získané informace.
Obě cítíme, že při pomoci druhým i sobě je nutné postupovat systematicky, a především komplexně. V nynější době je na trhu velké množství konzultantů, kurzů a seminářů, kteří pomáhají s time managementem, každodenní všímavostí, odbouráváním stresu pomocí dýchacích metod nebo předcházením syndromu vyhoření. Tyto kurzy jsou však zaměřeny vždy pouze na jednu konkrétní oblast a k člověku je nutné přistupovat celostně, což právě můžeme nabídnout i my.
Takže spolu s kolegyní nabízíte pomoc?
Ano. Nelze člověka naučit, jak správně dýchat, a zároveň ho nenaučit, jak má pracovat se svým časem. Nelze ho naučit, jak pracovat se svým časem, tedy naučit ho time managementu, ale nenaučit ho bytí v přítomnosti. Naučit ho, jak stres odbourat, a zároveň ho nenaučit, jak mu předcházet. Adéla přišla s nápadem, který vychází z její vlastní pracovní zkušenosti – vytvořit pro firmy i jednotlivce vzdělávání, které by pomohlo zmírnit napětí a stres na pracovišti, což by zcela jistě přispělo ke snížení fluktuace a pomohlo podpořit rozvoj společnosti a zaměstnanců, čímž by si společnost zvýšila své příjmy.
Jinými slovy, nestačí se naučit jen jednu metodu a jeden směr. Je třeba se naučit pracovat se svým tělem, myslí, duší, energiemi, které jsou v nás, a energiemi, které nás obklopují komplexně, aby vše bylo v souladu. Proto vznikla myšlenka komplexního vzdělávacího programu Chief Happiness Officer aneb Firemní mediátor JINAK, který je jak pro manažery, personalisty a běžné zaměstnance, tak pro jednotlivce, kteří chtějí na sobě pracovat a mají zájem o osobní rozvoj.
Konečně rozumím tomu, kdo je to manažer štěstí…
Firemní mediátor je člověk, jak z firemní, tak i soukromé sféry, který má kombinaci manažerských dovedností, kompetencí a schopností komunikace (time management, styly vedení a řízení, koučink, zpětná vazba, prezentační dovednosti, formy školení, komunikace, řeč těla a jiné). Zároveň však tyto kompetence obohacuje o znalost a techniky, které pomáhají v osobní motivaci, sebereflexi a sebevědomí (motivace, základní znalost charakteristiky osobností, mindfulness, prokrastinace, meditace, jak se naučit soustředit se, konflikty, stres, syndrom vyhoření, NLP metody, Feng Shui v prostředí a jiné). Umí tedy sestavit týmy dle osobnostních a povahových rysů i kompetencí.
Na našem výcviku se zájemci naučí světové terapeutické dovednosti, které umožňují asertivně komunikovat se zaměstnanci tak, aby se snížila stresová zátěž a zvýšila efektivita práce. Stěžejním úkolem mediátora je, aby řešil konflikty mezi zaměstnanci a vedením a vedl případné konfrontace. Taktéž je to člověk, který ve firmě působí jako poradce zajišťující hladký běh v interpersonálních vztazích a vytváří spolupracující týmy. Z našich zkušeností to výrazně usnadňuje chod firmy a ve výsledku jsou spokojení a šťastní a opravdu všichni.
Mgr. et Bc. Barbora Korotková
Vystudovala obor sociální pedagogika a prevence a resocializace na univerzitě v Ostravě. Absolvovala řadu kurzů zaměřených na psychologii, hypnózu, krizovou intervenci, etickou výchovu a terapii. Od roku 2014 působí jako poradce, lektor a kouč. Od roku 2017 vede akreditovaný rekvalifikační výcvik Terapeut psycho-energetické transformace. Pořádá semináře a kurzy. S kolegyní Adélou Karlovskou připravuje nový projekt – akreditovaný kurz Chief Happiness Officer aneb Firemní mediátor JINAK.
Ing. Adéla Karlovská
Vystudovala obor finance v Praze. Absolvovala velké množství rozvojových kurzů zaměřených na psychologii, management, komunikační a prezentační dovednosti, asertivitu, vedení a motivaci týmů, stress management, time management, koučink, konstelační práce a jiné. Od roku 2005 působila na manažerských pozicích. Je certifikovanou lektorkou, Feng Shui konzultantkou a koučkou. Pořádá semináře a kurzy.
ČLÁNKY DO MAILU