Mateřídouška (Thymus) je rod aromatických rostlin z čeledi hluchavkovitých. Mateřídoušky jsou rozšířeny na většině území Evropy a velké části Asie, v severní Africe a některých dalších regionech. Na našem území se vyskytují zástupci sedmi původních druhů a řada přirozených kříženců.
Zřejmě nejrozšířenější je mateřídouška vejčitá (Thymus pulegioides), v teplejších oblastech najdeme mateřídoušku olysalou (Thymus glabrescens), mateřídoušku panonskou (Thymus pannonicus) a mateřídoušku časnou (Thymus praecox). Mateřídoušce úzkolisté (Thymus serpyllum) vyhovují písčité půdy, zatímco mateřídouška alpinská (Thymus alpestris) a mateřídouška ozdobná sudetská (Thymus pulcherrimus subsp. sudeticus) mají rády horské prostředí.
Lidová medicína oceňuje léčivé a zklidňující účinky mateřídoušky
Mateřídouška patří mezi staré a velmi oblíbené léčivé byliny, o kterých se předpokládá, že jejich účinky lidé využívají už přes dva tisíce let. Jde zpravidla o silně aromatické, nízké, stále zelené keříky, polokeře nebo vytrvalé dřevnatějící byliny. Sbírá se nať za plného květu a nejlépe za slunného počasí obvykle od června do srpna.
Lidové léčitelství jí připisuje antiseptické, antibakteriální, fungicidní a protikřečové účinky. Vnitřně se užívá ve formě čajů a sirupů proti kašli, při zažívacích obtížích včetně průjmu a nadýmání, k podpoře trávení a také k dezinfekci a uvolnění zahleněných dýchacích cest, a to i pomocí inhalace.
Využíváte doma mateřídoušku?
Zevně pomáhá k léčení ran, vyrážek nebo vředů, lidové léčitelství doporučuje mateřídoušku také ke gynekologickým nebo ústním výplachům, kdy pomáhá odstranit zápach a infekce. Je oblíbenou přísadou do zklidňujících a uvolňujících bylinných koupelí a jako součást masážních emulzí. Délku užívání je dobré konzultovat se specialistou na bylinnou terapii.
Esenciální olej z mateřídoušky se používá v aromaterapii a kosmetice
Tyto bylinky s půvabnými kvítky jsou také důležitou surovinou v aromaterapii a kosmetice. Esenciální olej s potvrzenými antibakteriálními, fungicidními a antioxidačními účinky lze najít třeba v zubních pastách, ústních vodách či dalších hygienických prostředcích, bytových vůních nebo pot-pourri a využívá se také při konzervaci potravin.
Silné dezinfekční, insekticidní a fungicidní působení má především thymol. Ten v kombinaci s další látkou v mateřídoušce obsaženou, karvakrolem s podobnými účinky, používali už starověcí Egypťané při mumifikaci a ve středověké Evropě se oleji z mateřídoušky během morových epidemií přisuzovala moc ochránit lidi a domy před černou smrtí.
Sušená nať některých druhů byla v antickém Řecku pálena v chrámech a Římané ji začali používat k výrobě voňavek. Vůně mateřídoušky působí rovněž jako repelent odpuzující moly a další hmyzí škůdce.
Použití mateřídoušky v gastronomii
Mateřídoušky obsahují velké množství účinných látek, hlavně silice, dále hořčiny, flavonoidy, flavony, třísloviny, saponiny a různé organické kyseliny a minerální látky. I když je ve složení silic řada odlišností, srovnatelné účinky mají všechny druhy mateřídoušky.
Tyto rostliny se však nevyužívají pouze jako byliny, ale také jako oblíbené koření. Hodí se k masitým, zeleninovým i sladkým pokrmům, dále do omáček, marinád, bylinkových olejů, octů, dresingů a másel. Oblíbené jsou i jako přísada do sýrů, například kozích. Tymián, který rovněž patří mezi mateřídoušky, je obvyklou součástí provensálského koření a jednou ze základních bylinek středomořské kuchyně.
Mateřídoušky bývají také součástí bouquet garni, tedy svazku bylinek, který se používá při přípravě polévek, vývarů a různých dušených pokrmů. Svůj význam mají také při výrobě likérů. Patří rovněž mezi významné medonosné rostliny, které poskytují bohatou pastvu včelám. Mateřídouškový med pochází hlavně ze Středomoří, kde je vysoce ceněným produktem už od antických dob. Má silné aroma, jemně kořenitou chuť a příjemnou jantarovou barvu. Díky vysokému obsahu fruktózy zůstává dlouho tekutý.
Mateřídouška v pověstech a legendách
A aby toho nebylo málo, mateřídoušky se často pěstují jako zahradní okrasné rostliny. Jejich něžné, drobné kvítky a opojná vůně dokážou dodat půvab každé zahrádce a potěšit zrak i čichové buňky. Není proto divu, že se zabydlely v mytologii, folklóru i literatuře.
V českých podmínkách bývá mateřídouška spojována s mateřskou láskou. Objevuje se například v básni Kytice ve stejnojmenné básnické sbírce spisovatele Karla Jaromíra Erbena nebo v poezii Jaroslava Seiferta. Také tymián, který je jedním ze symbolů Středomoří, je často zmiňován třeba v řadě autobiografických románů francouzského spisovatele Marcela Pagnola.
Některé pověsti a legendy se týkají také Svaté rodiny a jejího útěku do Egypta, kdy drobné, opojně vonící, nízké kvítky prý tvořily jejich přírodní lůžko. Také Panna Marie podle lidových příběhů prala v lázni z mateřídoušky šatičky a plenky malého Ježíška. Ve starověku a ve středověku se věřilo, že vůně mateřídoušky může zahánět jedovaté hady, podporovat statečnost a chránit proti zlým silám. Místa, kde tato bylinka roste, byla považována za „taneční parket“ éterických víl.
ČLÁNKY DO MAILU