Matka darovala část jater dceři. Transplantační program mezi dospělými funguje už tři roky

Je to vrozené, dlouhodobé onemocnění jater, respektive žlučových cest, které je provázeno velmi závažnými, až život ohrožujícími záněty. Navíc u něj existuje riziko, že z něj vzejde zhoubný nádor, popisuje Jiří Froněk, přednosta Kliniky transplantační chirurgie Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM). Patří mezi Pavlíniny ošetřující lékaře. Ji i její matku operoval s kolegou Matějem Kočíkem.

Drobnější pacienti to mají těžší

Pavlína se o nemoci dozvěděla náhodou, postupně ji ale kvůli opakovaným zánětům žlučových cest přivedla do stavu, kdy nutně potřebovala dárce jater. Nechtěli jsme se dostat do stadia nádoru, protože pak by transplantace už nebyla možná, vysvětluje Jiří Froněk.

Játra jsou životně důležitá. Tělo si bez nich neporadí a jejich funkci, na rozdíl od ledvin, plic nebo srdce, nelze nahradit dočasně přístroji. Jedinou cestou k uzdravení či šancí na delší život je proto transplantace. V tuzemsku je možná i díky žijícím dárcům. Ti dosud pomohli 23 dospělým pacientům. Pavlína byla 21. transplantovanou, která dostala kus jater od žijícího dárce.

U Pavlíny situaci komplikovalo to, že má drobnější postavu. Čekání na zemřelého dárce je pro takové pacienty většinou delší. Musí mít totiž menší velikost jaterního transplantátu. Jenže typickým dárcem orgánů v ČR je muž na prahu seniorského věku po mozkové mrtvici a jeho játra jsou obvykle větší než ta u dítěte nebo ženy vážící třeba necelých 60 kilogramů. Roli ale hraje více faktorů včetně věku dárce a kvality jeho jater. Zmenšovat či dělit lze pouze ta velmi dobré kvality a těch, bohužel, číselně každým rokem ubývá, podotýká Jiří Froněk.

Lékaři proto jako záložní plán hledali i dárce žijícího. Zpravidla se porozhlíží u rodiny, což se stalo i při léčení Pavlíny. Možnost, že by jí část jater darovala její matka, ale nemocná žena zkraje odmítala. Nechtěla ji vystavit jakémukoliv riziku. Obava příjemců o zdraví dárce je pochopitelná, pak je ale na lékaři, aby situaci vysvětlil a řekl, že kdyby odběr byl pro dárce rizikový, tak jej neděláme, vysvětluje Jiří Froněk.

Pokud žijící dárce daruje ledvinu nebo část jater, zachrání dva životy. Pomůže svému příjemci, ale i někomu, kdo je na čekací listině a dostane orgán od zemřelého dárce. Tento orgán by totiž jinak dostal příjemce, kterému daroval orgán dárce žijící, podotýká v obecné rovině lékař. Dárcovství od žijícího člověka má obrovskou hodnotu a ti dárci by to měli vědět a nejen od nás slyšet: Jsou to neuvěřitelně úžasní lidé a my si jich nesmírně vážíme, dodává Jiří Froněk. Přesto ale nemohou žijící dárci nahradit ty zemřelé. 

Proč dostávají přednost zemřelí dárci

Přes výjimečnost dárcovství orgánů za života a v situacích, kdy žijícího dárce už lékaři mají potvrzeného, zůstává pacient až do transplantace se stejnou urgencí na seznamu těch, pro něž se hledá vhodný zemřelý dárce. Bylo to tak i v případě Pavlíny.

Najde-li se na poslední chvíli vhodný zemřelý dárce, dostává přednost. Měli jsme už několik pacientů, u nichž byl žijící dárce již rozvyšetřovaný, ale proces jsme nedokončili, protože jsme dostali informaci o vhodném zemřelém dárci. Tomu dáme vždy přednost, protože nemusíme operovat zdravého člověka, byť si jeho vůle pomoci velmi vážíme, potvrzuje chirurg.

U Pavlíny ale k takové situaci nedošlo, dárkyní se proto stala její padesátiletá matka. Transplantace se uskutečnila v květnu letošního roku a oba zákroky, jak odběr, tak voperování, včetně nezbytné péče o jaterní štěp trvaly dohromady zhruba jedenáct hodin.

Dárkyni Jiří Froněk odebral zhruba 70 procent jaterní tkáně, šlo o celý pravý lalok. Je to maximální část, jakou lze žijícímu dárci vyjmout. Musí mu zůstat alespoň 30 procent jeho orgánu, aby bylo časně po transplantaci minimalizované riziko jaterního selhání, vysvětluje přednosta IKEM.

Podívejte se na video, kde Pavlína vysvětluje, proč jí játra darovala její máma:

Odběr štěpu jater je složitější

Odběr jater je velmi složitá a zdlouhavá operace. Zcela odlišná od vynětí třeba ledviny, protože ta je párovým orgánem a na rozdíl od jater ji lékaři dárci vyoperují celou. Je to zcela jiná filozofie, technika, příprava než u odběru ledviny. Játra máme jen jedna a žít se bez nich nedá, takže u nich musíme velmi detailní a přesnou technikou odstranit jen takovou část, abychom mohli transplantovat a současně nepoškodili zbytek jater žijícího dárce, popisuje přednosta transplantační kliniky. Lékaři tedy odběr štěpu provádí pouze tam, kde převáží úsudek, že dárce ze zákroku vyjde bez jakýchkoliv následků kromě jizvy.

U jater je to možné, protože dokáží dorůstat a během krátké doby velmi dobře zregenerovat. Díky tomu i játra žijícího dárce fungují brzy jako před operací.Sice už nikdy nemají stejný tvar jako před odběrem, rozhodně se ale zvětší a do několika týdnů po odběru se normalizují jaterní funkce, což je podstatné, uvádí Jiří Froněk. V běžných hodnotách už jsou také u Pavlíniny mámy, tedy po čtyřech měsících od odběru štěpu.

Dnes se Pavlíně a její matce daří relativně dobře, ačkoliv Pavlína musela po transplantaci už několikrát krátce do nemocnice, a to třeba kvůli jizvení spojení žlučovodů. Podle Jiřího Froňka ale nešlo o nic nepředvídatelného ani dramatického.

Ačkoliv játra regenerují velmi rychle, pacientům zpravidla trvá i rok, než odezní všechny hlavní nepříjemnosti. A i pak musí užívat doživotně léky na potlačení imunity. Na tom nemění nic ani to, že orgán získali od žijícího dárce, nadto nejbližšího příbuzného, protože i u takových jater je riziko takzvaného odhojení. Cenou za život je užívání léků a nikomu bych nedoporučoval jej ani zredukovat, ani léky vysadit, játrům by to mohlo velmi ublížit a vést k retransplantaci či úmrtí pacienta, říká Jiří Froněk.

Doživotně sledovaný je také dárce. Na rozdíl od transplantovaného žádné léky dlouhodobě užívat nemusí. Podle Jiřího Froňka z medicínského hlediska dohled po dobu třeba i desítek let většinou teoreticky nutný není, lékařům ale opakované kontroly žijícího dárce, ať už daroval jakýkoliv orgán, nařizuje transplantační zákon.

Kdo se může stát žijícím dárcem

Žijícím dárcem se v ČR může stát kdokoliv, kdo je v dobrém fyzickém stavu – nesmí mít chorobu jater, srdce nebo cév. Dárce proto čeká při třech či čtyřech návštěvách v IKEM série vyšetření. V urgentních případech dokáží lékaři rozhodnout o dárcovství v jednotkách dnů, běžně to jsou týdny.

Stát se žijícím dárcem ale není, i přes vlastní odhodlání, snadné. Lékaři odmítnou odběr třeba u lidí s cukrovkou, vysokým tlakem či ve vyšší míře ztukovatělými játry. Darovat nesmí také ti, kteří v životě prodělali virovou hepatitidu nebo jinou jaterní chorobu. Podle Jiřího Froňka se u třech z pěti lidí posuzovaných jako možní dárci najde nějaká zdravotní komplikace, jež u nich vede k vyloučení možnosti stát se dárcem.

Přečtěte si také:

Zemřelých dárců je přes 250 ročně. Každý může pomoci až deseti nemocným

Lze darovat i bez vazby na příjemce

Darovat štěp může příbuzný, ale i člověk bez rodinné vazby na pacienta. Část jater či ledvinu může darovat i ten, kdo osobně nezná nemocného, ale chce komukoliv pomoci. Podstatnou podmínkou ovšem je, že pravidla určují lékaři, ti vybírají příjemce a ani v případě entuziazmu se o něm dárce nesmí dozvědět nic konkrétního, takže nikdy nezjistí, komu konkrétně pomohl.

Podle Jiřího Froňka se na IKEM každý rok obrátí několik altruistických dárců ledviny. Pomáhají nám s programem párové výměny, říká lékař s tím, že ve světě existují také nezištní dárci jater. Osobně jsem se s takovou nabídkou setkal jen jednou, ale k odběru nakonec nedošlo, protože ten člověk už se pak neozval, dodává chirurg. Altruistické darování jaterního štěpu možné je, nutné je ale zachovat již zmíněnou podmínku anonymity. Samozřejmostí je také to, že dárci za orgán nedostávají žádné peníze.

Odborná spolupráce

prof. MUDr. Jiří Froněk, Ph.D. FRCS

Přednosta Kliniky transplantační chirurgie IKEM, výrazná osobnost českých transplantačních programů. V tuzemsku mimo jiné zaváděl párové (řetězové) transplantace ledvin, jater od žijících dárců, auxiliární transplantace, transplantace tenkého střeva nebo dělohy. Pacienty operoval nejen v ČR, ale také v Anglii či Nepálu. Podílí se na přeshraniční spolupráci mezi ČR a Izraelem, Slovenskem nebo Rakouskem.