Z vlastni zkusenosti muzu potvrdit, ze prebalovaci pult rozhodne zbytecnost neni. Resp. je vhodne, aby pro prebalovani miminka byl vyhrazen prostor urceny jen pro tuto aktivitu. Tak je aspon mozne mit po ruce vsechny potrebne drobnosti a zaroven to udrzuje poradek v byte.
Což stejně tak splňuje starý dávno vyřazený malý dřevěný jídelní stůl, starý ubrus a staré bavlněné pleny, nebo složená deka, aby to bylo měkčí. Případně cokoliv jiného, co vám kdo dá, nebo se dá sehnat na blešáku. Prostě k tomu jen vyhradit ten prostor a to je vše co je třeba.
Přebalovací pult je stejný nesmysl jako dětská jídelní židlička. Vy bez přebalovacího pultu neudržíte pořádek v bytě? Jak to budete dělat, až bude dítě větší? Ono občas přebalit mobilní dítě je docela fuška. Nejprve ho musíte dohonit, pak přesvědčit, že se bude přebalovat, načež zjistíte, že dítě na celý slavný pult prostě nepoložíte, neb dítko má na tuto činnost naprosto jiný názor a bohužel je zcela nepřístupné jakémukoli rozumovému vysvětlení. Takže ho nakonec přebalujete za jeho běhu. Vřele doporučuji. Až si to vyzkoušíte, prohodíte přebalovací pult i se všemi serepetičkami, olejíčky a zásypy oknem.
Na první dítě jsme taky měli všechny serepetičky, vodičky, olejíčky, pultíčky a koupací kyblíčky. Mno... třetí přebaluju zásadně na zemi, tam kde ho dohoním, případně ho odtáhnu k nejbližší čisté plíně kterou najdu pohozenou na zemi od předchozího hraní na přebalování panenek. Ony ty děti fakt vydrží mnohem víc než si prvo-rodiče jsou ochotni připustit :)
Když se dítě narodilo, měla jsem taky knížku a řešila, jestli mu mám očička mýt zleva doprava nebo zprava odleva, jestli použiju tento olejíček nebo tamtu mastičku. Do měsíce se to vyřešilo: dítě žádné mastičky nepotřebovalo, stačilo ho umýt mokrou žínkou a mýdlem. Naštěstí i rozumně jedlo, když ne, řekla jsem si, že hlady se ještě nikdo nepos.. a dítě moje zacházení ve zdraví přežilo.
Když začalo být mobilní, tak už jsem jen dávala pozor na jeho bezpečnost a snažila se ho učit respektu z nebezpečí. Děti fakt vydrží víc, než si myslíme. Nezapomenu, jak jsem dítku trhala jahody. Červené a zralé. Za tři dny jsem cosi dělala na zahradě a najednou zahlédnu dítko, jak sedí uprostřed záhonu a láduje jahody zelené, červené, mezi tím slimáky, listy... Obešly mne mrákoty, protože ovoce a zvláště jahoda je alergen a měla by se vyzkoušet. Naštěstí dítko přežilo bez úhony.
Dneska bych na dítka jen rozumně dohlédla a nechala bych je volně dýchat. My taky neměli rodiče pořád za zadkem, nedělali z nás modly a středobody vesmíru a jsme dospělí i zdraví.
PS: nejlepší je, když dítko posvačí společně se psem z jeho misky. Tomu se nevyrovná ani recepce v Ritzu :-))
ČLÁNKY DO MAILU