McDonald´s mluví italsky, bohužel

Italské ministerstvo zemědělství se dohodlo s řetězcem rychlého občerstvení McDonald´s a světlo světa spatřil speciální McItaly burger, který pochází z italských surovin a má gastronomickou velmoc propagovat po celém světě. Podobných „národních“ sendvičů už řetězec nabízel spoustu, nikdy však nevzbudil takovou pozornost médií i veřejnosti.

Globalizovaná Itálie

Italské ministerstvo zemědělství hledalo způsob, jak více propagovat italské produkty a zajistit větší odbyt italským zemědělcům. Tak nějak vzniklo spojení s nadnárodním řetězcem rychlého občerstvení McDonald´s, z něhož vzešel McItaly burger, který doprovází reklamní slogan „McDonald´s mluví italsky“. Sendvič je vyroben pouze z italských surovin, bílého pečiva, hovězího masa, sýru Asiago, lístků salátu a artyčokové omáčky.

„McItaly přinese italským farmářům 3 milióny a 448 tisíc eur (skoro 90 mil korun, pozn. autorky)  každý měsíc,“ obhajuje svůj plán Luca Zaia, italský ministr zemědělství a lesnictví. Podle něj navíc budou mít zákazníci McDonald´s možnost vybrat si zdravější burger z čistě italských surovin. „Doufáme, že přesvědčíme lidi, aby zapomněli na junk food (prázdné jídlo bez výživové hodnoty, pozn. autorky) a vybírali zdravější a kvalitnější jídlo. Jsme si jisti, že to bude fungovat,“ dodal ministr. Sendvič by podle italského politika přitáhnout mladé lidi k italské kuchyni. Jen za první týden se podařilo prodat 100 tisíc McItaly burgerů a v plánu je další burger s italskou slaninou, salátem a grilovanou cibulí.

Je ale možné z bohaté italské gastronomické tradice vytrhnout jen malý kousek, upravit ho pro potřeby rychlého občerstvení a tvrdit, že právě toto je pravá Itálie? Na ministra zemědělství a jeho snahu o globalizovanou chuť Itálie se okamžitě snesla vlna kritiky. Opoziční Demokratické straně se nelíbí, že ministr dal burgeru pečeť „Pod patronátem Ministerstva zemědělství a lesnictví“.  „Myslím si, že je legitimní zeptat se, jestli ministr Zaia pracuje pro Itálii nebo McDonald´s,“ uvedl pro agenturu AP Nicodemo Oliverio, člen Demokratické strany a člen parlamentní komise pro zemědělství.

Silně proti sendviči McItaly se postavil také Carlo Petrini, zakladatel celosvětového hnutí Slow Food, které se snaží o propagaci a podporu lokálních potravin a zachování krajových gastronomických odlišností.„Sen­dvič prodávaný řetězcem McDonald´s je hlavně výnosným obchodem, nikoliv propagací italské kuchyně,“ tvrdí. Hnutí Slow Food přitom vzniklo právě v Itálii. Petrini silně pochybuje o tom, že by zisk z prodeje burgerů šel přímo italským farmářům, a tvrdí, že McDonald´s v tomto ohledu není příliš transparentní firmou, a tak zemědělci dostanou jen zlomek peněz, které by si zasloužili. Ve skutečnosti podle Petriniho vůbec nejde o podporu italského zemědělství, protože většinu zisku stejně shrábne nadnárodní řetězec. Ministr Zaia však veškerou kritiku odmítá s tím, že se snaží podporovat italské zemědělce a nabídnout variantu jídla pro ty, kteří si nemohou dopřát luxusní potraviny. Jeho kritici prý „nikdy neměli špinavé ruce od hlíny“, přesto se vyjadřují k zemědělství.

Dá se chuť unifikovat?

Spor o to o sendvič McItaly má ale ještě jeden rozměr. Je to, co nabízí McDonald´s, skutečná Itálie? Opravdu tak chutná gastronomická velmoc? Dají se vůbec chutě a vůně přetavit v něco, co bude vyhovovat naprosto všem zákazníkům rychlého občerstvení? Nikdo přece nechodí do fast-foodů, aby prožil mimořádný gastronomický zážitek. Jde jen o to nasytit se, nikoliv zažít slast chutí. Pak je ale celkem jedno, co člověk jí. Nápis „Made in Italy“ nemá na přístup zákazníka moc velký vliv. Prostě si objedná svůj pokrm, sní ho a jde dál. Nic zvláštního ho přece nepotkalo.

Navíc koncept McDonald´s je postavený na tom, že si kdekoliv na světě můžete dát věc, která bude chutnat úplně stejně, bez ohledu na to, odkud suroviny pochází. Na Sibiři i uprostřed Sahary tak dostanete stejné „jídlo“. Řetězec celkem provozuje 31 tisíc restaurací ve 119 zemích. McDonald´s ale nabízí jisté variace gastronomií některých zemí, kde působí, ale ve značně zjednodušené a unifikované podobě. Jinak to ani nejde, když zákazník musí svoje „jídlo“ obdržet do jedné minuty od objednávky. Například v Egyptě se prodává McFalafel, v Hong Kongu Shogun Burger a v Indii McCurry. Vždy jde ale téměř o to samé v různých obměnách, bílá houska, karbanátek, salát a omáčka. Typické národní kuchyni se tyto burgery podobají jen velmi vzdáleně. Přesto je lidé jedí. V Česku McDonald´s nabízel variace na italskou, řeckou nebo třeba mexickou kuchyni. Žádné velké překvapení se ale nikdy nekonalo, burgery byly vlastně stejné, lišily se jen v drobnostech a ke skutečné kuchyni zemí, které měly reprezentovat, se ani nepřiblížily.

Globalizace chutí je celkem pochopitelně trnem v oku hnutí Slow Food. „Chuť stejně jako identita má hodnotu pouze tehdy, když existují rozdíly,“ napsal Carlo Petrini pro italský deník La Repubblica. Podle něj se ze sendviče McItaly těžko někdo něco dozví o skutečné italské kuchyni. „Existují stovky, tisíce rozdílných italských identit. Ožívají na jídelních stolech v každém regionu, v každé provincii, v každém městě, v každém domě. Právě rozmanitost činila naše zemědělství a potravinářský sektor v minulosti zcela unikátní a bude tomu tak i v budoucnu,“ je přesvědčený odborník na gastronomii.

Skepticky se k propagací italské gastronomie pod logem McDonald´s staví i Matthew Fort, britský novinář specializující se na gastronomii. „Jeden Ital mi řekl, že pro cizince je problém, když Italové mluví v dialektech, ale i jedí v dialektech. Italové z různých částí země mají problém si vzájemně rozumět. V tom je ale právě ten půvab. Italové si vychutnávají jedinečné bohatství a rozmanitost jídla,“ napsal Fort pro zpravodajský server britského deníku Guardian. „Potěšení se skrývá v rozmanitosti, nikoliv stejnorodosti. Kdo chce jíst stejnou hmotu kdekoli na světě? To je nudné,“ je přesvědčený novinář a znalec dobrého jídla. Podle něj nikdo se zdravým rozumem nemůže v McDonald´s vidět sílu dobra ve světě, která reprezentuje bohatost gastronomie.

Bude McČesko?

Má tak vůbec smysl nabízet „lokální“ burgery, když chutnají vlastně stejně? Z pohledu McDonald´s určitě, protože tyto sendviče přinášejí peníze. Například v Egyptě burgery McFalafel, McArabia Chicken a McArabia Kofta znamenaly výrazné zvýšení zisku. Zavedení „lokálních“ burgerů má ale smysl pouze tehdy, je-li místní trh dostatečně velký a burgery se dají snadno nabízet i v dalších zemích. To se ovšem netýká Česka, které je příliš malé na to, aby se zde vyplatilo uvést vlastní burger.

Navíc – jak by takový český burger vypadal? Co je tak typicky českého a zároveň snadno přetransformo­vatelného pro potřeby fast-foodu? Neměl by český burger obsahovat třeba hovězí plátky vložené mezi knedlíky, to vše zalité svíčkovou omáčkou?

Co byste do českého burgeru dali vy? Napište nám do diskuse.

Foto: Luca Zaia (www.lucazaia.it), agentura SXC