Příprava pokrmů v měděných hrncích není zdravější než u jiného nádobí, snad s výjimkou hliníkového. Pozor však, většina měděné nádhery se nehodí na indukční plotýnky a už vůbec o něm neuvažujte, pokud za svého velkého spojence považujete myčku. Tam tyhle hrnce a pánve nesmí vůbec.
Oranžové měděné pánvičky rozvěšené kolem sporáku už nezdobí jen zámecké kuchyně. Přibývá lidí, kteří neváhají dát za jednu takovou pánev dva, ale také třeba šest tisíc korun, podobně stojí i hrnce a kastroly. A většinou si svou koupi pochvalují, protože na mědi se vaří opravdu dobře. Tedy přesněji v hrncích a pánvích, které mají z mědi vnější vrstvu, protože tento kov nesmí přijít do přímého styku s potravinami. Měď je totiž jedovatá a na otravu z měděnky, která vzniká při jeho oxidaci, se dokonce umíralo. Vnitřní stěny oranžového nádobí jsou proto potaženy nerezem, cínem nebo také teflonovou vrstvou.
čtěte také: Pekelná česká kuchyně
Velkým příznivcem měděného nádobí je například kuchař Zdeněk Pohlreich. „Jedná se samozřejmě o vrchol zpracování nádobí, měděné nádobí bylo vždycky považované za ten nejlepší materiál pro vaření kvůli tomu, že měď je vynikajícím vodičem tepla,“ vysvětlil hlavní přednost tohoto kuchyňského vybavení na stránkách jednoho z prodejců.
S mědí o čtyřicet procent nižší spotřeba
Měď skutečně výborně vede teplo, nádobí se díky tomu rychle a rovnoměrně zahřeje, takže jídlo je uvařené rychle. Tady přichází alespoň trochu i ona zdravotní výhoda, protože při kratší době přípravy se z jídla neztratí tolik zdraví prospěšných látek. Ale ty dokáže v jídle zachovat třeba i vaření v páře. Rozhodně to ale znamená nižší spotřebu elektřiny či plynu, a to až o 40 procent ve srovnání se starým smaltovaným nádobím. Ve srovnání s kvalitním nerezovým nádobím už samozřejmě nebude rozdíl tak závratný.
Nádobí z mědi je krásné, moderní a, pravda, drahé.
Ale pozor, měděné nádobí nesnese větší teplotu než 250 stupňů Celsia, týká se to především nádobí s pocínovaným vnitřkem. Je také mimořádně důležité nenechávat prázdné nádobí na rozpálené plotně.
Cenu nádobí ospravedlňuje cena mědi, ale podle všeho se do ní promítá i často precizní dílenské zpracování a pak zcela jistě i fakt, že lidé jsou zkrátka ochotni si zrovna za tohle nádobí – často italské nebo francouzské provenience – momentálně připlatit. Na mědi už nějaký čas vaří Kateřina Bruknerová z Pelhřimova.
„Když jsem dostala měděnou pánev, zprvu jsem nevěděla, co čekat. Teď jsem dokoupila i hrnec a rendlík, protože oceňuji vlastnosti a také se mi líbí, jak to hezky v kuchyni potom vypadá. Toto nádobí už neschovávám do skříní jako doposud, naopak jsem si to v kuchyni udělala tak, aby vše bylo pěkně na očích a zavěšené. Musím říct, že kdykoliv mi přijde návštěva, tak nádobí hned upoutá jejich pozornost,“ tvrdí žena.
Po měděných hrncích toužila i Kamila Váchalová z Prahy. „Ale mám smůlu, můj fyzikálně založený manžel mi vysvětlil, že měď nevede teplo zase o tolik lépe než hliník, který se používá jako vnitřní vrstva u některého nerezového nádobí,“ říká. Měděné nádobí nakonec vyzkoušela na návštěvě a tvrdí, že to skutečně není rozdíl.
Bude se vám chtít leštit hrnce?
Kdo kupuje měděné nádobí, měl by si k němu rovnou nechat přibalit některou z leštěnek na toto nádobí – malé balení pořídíte kolem čtyř set korun. Chcete-li, aby se vaše kastroly stále leskly, musíte ji použít po každém použití. Pokud vás naopak láká patina mědi, stačí jednou za čas.
V každém případě měděná krása nesmí nikdy přijít do myčky, chemická reakce by nádobí poškodila – vařit by se na něm dalo, ale povrch už byste nikdy nevyleštili.
Pokud pokukujete po měděném nádobí, vždy se zajímejte, jaké vrstvy jej tvoří a jak jsou silné. Ne snad proto, že by někdo prodával nové nádobí bez bezpečného vnitřního povlaku. Spíše kvůli tomu, že některé nádobí je pouze pro vnější efekt potaženo tekutou vrstvou mědi, ale ve skutečnosti jde o nádobí hliníkové nebo nerezové, které rovněž dobře vede teplo. Nemusí to tedy nutně vadit, jen si zkrátka nekupujete celoměděné nádobí a tomu by měla odpovídat i jeho cena.
Rozdíly mezi nádobím dělá tloušťka mědi
Například měděné nádobí Reserve, které dodává firma Dommo, tvoří čtyři vrstvy – vnější měděná „pro nádherný vzhled a vysoký lesk“, po ní následuje vrstva nerezové oceli, hliníková vložka, která vede teplo po celém povrchu nádobí, a na ni navazuje vnitřní nerezová vrstva. Celkem je toto nádobí silné 2,5 milimetru.
čtěte také: Kam se poděla česká zelenina?
Naproti tomu základem měděného nádobí M'tradition od firmy Mauviel je masivní měď, která tvoří devadesát procent tloušťky jeho stěn, ty jsou dle typu nádobí silné od 1,8 do 2,5 milimetrů a vevnitř má toto nádobí cínovou vložku – vypadá proto tradičněji, musíte ale počítat s tím, že cínová vložka v průběhu času ztmavne.
Na druhou stranu se prvně jmenované nádobí rovnou díky nerezovému skeletu hodí i pro použití na indukci, kdežto nádobí Mauviel vám na bude bude fungovat jedině s pomocí redukční desky, kterou můžete koupit rovnou s nádobím za necelé dva tisíce korun. Je to ale další kus něčeho, co musíte skladovat a co činí manipulaci obtížnější.
„Originální adaptační disk Mauviel umožňuje použít měděné nádobí na indukčním sporáku. Disk položíte na indukční sporák a na něj pak libovolný měděný hrnec nebo pánev. Teplo je poté rovnoměrně přenášeno z adaptačního disku na dno nádobí,“ vysvětluje výrobce. Třetí možností je nerezové nádobí, které má vnější měděné dno – není sice krásné na pohled, ale využívá skvěle vodivosti tohoto oranžového kovu.
Měděné nádobí se dá koupit i z druhé ruky. A opět, není třeba se bát měděnky, nicméně kupovat byste měli jen nádobí, u něhož vám prodejce dokáže doložit původ a zejména, co skutečně tvoří jeho stěny a jak jsou silné. Výjimkou je nádobí, které si chcete skutečně jen pověsit pro ozdobu. U něj je to samozřejmě jedno. Ale nemá-li mít zašlý povrch, budete ho muset rovněž leštit.
ČLÁNKY DO MAILU