„Jednoduše je třeba umožnit okamžiku neomezované přirozenosti, aby se projevil. Namísto abys o něm meditoval, zaměřoval se na něj, nech jej prostě, aby byl… Je to spíš otázka obeznámení se než meditace… Čím více poznáváme podstatu své mysli, tím méně o ní záměrně meditujeme, tím snazší je poznávat a jednodušší setrvávat.“
Tahle formulace se mi docela líbí. Když o tom s někým, vždy jednou za pár let mluvím, tak nikdy nevím jak podobný pocit vyjádřit. Dříve jsem občas říkal, a myslím že zmíňka bude i na Vitalii, že je to ten okamžik kdy člověk přestane myslet ve větách a slovech (tak docela často fungujeme) a prostě si věci uvědomuje.