Všedobr na zkažené zuby, světlík na oči, routa proti jedům. I tyhle byliny se používaly k léčbě

Pojďme se podívat na některé ze známých i méně známých bylinek a jejich využití v historii léčení. Mezi bylinky, jejichž popularita už dost vzala za své, patří třeba světlík. 

Jak už název napovídá, světlík lékařský (Euphrasia officinalis), patřící mezi krtičníkovité rostliny, se odedávna využíval k léčbě očí a projasnění zraku. Je poměrně dost známý a využívaný i dnes. Říkalo se mu také ambrožka. V Mattioliho herbáři je popsáno, že právě světlík dokázal leckoho vyléčit takřka z úplné slepoty.

Přečtěte si také:

Jitrocel kopinatý uleví při zahlenění a chrání dýchací cesty. Zabírá i na puchýře

Doporučovalo se několik možností, buď popíjení světlíkového vína, nebo vyplachování očí odvarem ze světlíku či přímo šťávou vytlačenou z rostliny, případně se také mohl drcený světlík jako koření přidávat do jídla. Ideální prý byla kombinace ambrožky s verbenou a vlašským koprem, případně dalšími bylinami. Proti závratím se užíval světlík s muškátovým oříškem, o kterém však dnes již víme, že má halucinogenní účinky.

Čilimník visutý na podporu kojení

Čilimník visutý označovaný také jako zlatý déšť je jedovatá rostlina, kterou by dnes nikoho nenapadlo používat k léčebným účelům. Dříve tomu ale bylo jinak. Předně je třeba vysvětlit, že názvem zlatý déšť se označuje hned několik odlišných rostlin nebo spíše keřů. Jsou to především zlatice (Forsythia) a štědřenec (Laburnum), ale podle starých zdrojů se zlatý déšť říkalo i čilimníku (Cytisus), který se též nazývá janovec nebo kozí jetel, podle toho, že jej často spásaly srnky, ovce a kozy. Existuje spousta druhů čilimníku, mají krásné květy a vysazují se hojně jako okrasné rostliny a plazivé skalničky.

Obsahují jedovatou látku cytisin a v minulosti se jejich semena a listy využívaly v lékařství. Autor slavného herbáře, italský lékař a botanik Pietro Andrea Mattioli, doporučuje utlučené listí a semena čilimníku proti otokům. Pití odvaru kořene ve víně čistí močové cesty a podporuje tvorbu mléka u kojících žen nebo koz. Pití tohoto kozího mléka pak jeden z nejznámějších starověkých lékařů Galenos doporučoval na léčbu souchotin (tuberkulózy).

Všedobr jako univerzální léčivka

Znáte rostlinu zvanou všedobr horní (Imperatoria ostruthium)? Vypadá jako divoká mrkev nebo andělika a voní po celeru. Patří do čeledi miříkovitých rostlin. Roste na vlhčích místech volně v přírodě. Také by nás dnes nenapadlo, že tato rostlina platila za velice cennou léčivku s univerzálními účinky. 

K léčebným účelům se využíval oddenek, který se vykopával hlavně na jaře, anebo též na podzim. Tento kořen všedobru velmi aromaticky voněl díky obsahu mnoha éterických olejů. Říkalo se mu též Mistrův kořen nebo ruka svatého Jana, používal se buď naložený do lihu, nebo sušený na prášek. Ceněny byly také magické účinky tohoto kořene.

Přečtěte si také:

Drsná bylinková léčba našich předků, kterou bychom dnes už raději zkoušet neměli

Kořen i semeno všedobru se používaly k léčbě různých nákaz, třeba i morových, proti jedům a různým trávicím problémům. Vonný kořen osvěžoval dech a působil proti hnilobě a zkaženosti, a to také zubů. 

Užívání všedobru podporovalo močení, menstruaci, vyhánění mrtvého plodu z těla, kořen působil proti zánětům, bolestem a nemocem všeho druhu, také proti „šlaku“ (infarktu, mrtvici) a „padoucnici“ (epilepsii), čtvrtodenní zimnici, hadímu uštknutí, bolestem hlavy, a dokonce i zhoubným nádorům a výrůstkům, na něž se zevně přikládaly obklady ze šťávy všedobru. Vynikající byl všedobr na úporné bolesti kloubů u dny a revmatismu, také proti bolestem zubů, kdy se vkládal do vykotlaného zubu.

Těhozev březový jako esenciální olej

Další zajímavou rostlinou je jihoafrický těhozev březový (Barosma betulina), který je známý především pod názvem bucco a k léčebným účelům se používá již stovky let. Rostlina má účinky hlavně na močové ústrojí a klouby, cení se i díky silným antiseptickým vlastnostem. Využívá se zejména v aromaterapii a homeopatii. Vzácný a drahý je esenciální olej z těhozevu, který má výraznou vůni a silné účinky. Používá se pro své antiseptické vlastnosti, jako odpuzovač hmyzu nebo k výrobě parfémů.

Přečtěte si také:

Lékárnička před sto lety: benzín na čištění okolí ran, čpavek proti mdlobám a kapky na křeče

Škumpa polokřídlá a čínské duběnky

Škumpa polokřídlá (Rhus semialata) patří mezi keře, jejichž domovinou je Čína a Japonsko. Zajímavostí je, že na jejích listech žijí čínské mšice, které vysávají mízu, díky čemuž se v narušených místech listů tvoří hálky obsahující velké množství tříslovin. Říká se jim čínské duběnky a odedávna mají široké využití, a to také v lékařství, zejména pro výrobu taninu, který se dříve běžně prodával v lékárnách jako samostatný stavící prostředek proti průjmu.

Routa k vyvolání potratu

Routa vonná (Ruta graveolens) je poměrně známá léčivka. Využívala se od nepaměti, a to nejen k léčebným, ale i magickým účelům. Má fotosenzitivní účinky na pokožku, takže ji může v kombinaci se slunečním zářením i poleptat a vytvářejí se na ní typické puchýře. V minulosti routa sloužila jako lék na mnohé neduhy. Přidávala se do piva i do vína, Mattioli doporučuje routu proti moru, hadímu uštknutí a všem jedům, například v kombinaci s fíky a vlašskými ořechy.

Protože routa také uměla vyhánět z těla mrtvý plod a vyvolávat menstruaci či vypuzovat plodové lůžko, používala se k vyvolání potratu. Mattioli varuje před užíváním routy u těhotných žen, odedávna se vědělo, že routa zabíjí a vyhání nenarozené děti z lůna.

Přečtěte si také:

Dejte si pozor, jestli sbíráte skutečný medvědí česnek, ať se neotrávíte

Dále pomáhala proti epilepsii a při nervových chorobách či nemocech hlavy a mozku. Vyháněla červy i léčila vnitřní hnilobu a těžké nemoci vnitřních orgánů. Routa se používala i při dětských nemocech a „psotníku“ (křeče u dětí). S routou se pojí i spousta pověr a ochranných magických rituálů, měla chránit novorozence před náhlým úmrtím (větvička se dávala do polštáře), dále se říkalo, že routa na zahradě vyžene jedovaté živočichy, rostlina routa uhyne, pokud se jí někdo dotkne železem, anebo když se jí dotkne menstruující žena. Těchto pověr však bylo daleko více.

Routa se používala též při potížích s močením, proti otokům, dávala se k přičichnutí lidem v bezvědomí, zlepšovala zrak, léčila prašivinu a bradavice, zastavovala krvácení z nosu a tak dále. Zkrátka využití routy bylo opravdu univerzální.