Na krk si pověsí přívěšek s nápisem „kunda“, protože Měsíc raka je právě o tom. „Mám rakovinu a vy ji mít nemusíte,“ varuje Lucie Bittalová v netradiční kampani za prevenci rakoviny děložního čípku… tak začínal rozhovor s Lucií z července letošního roku. V pátek 20. 11. 2015 přišla smutná zpráva. Lucie Bittalová zemřela.
Připomínáme rozhovor, jehož poselství je nyní ještě naléhavější: Nebuď blbá, běž na prohlídku.
Vypadá to jako zábavná profi kampaň. A je to profi kampaň. Jen za ní nestojí komerční zájem, ale vlastní těžká zkušenost. A zábavné to taky je. Jen za tím trochu drsným humorem je i strach z budoucnosti.
Lucie Bittalová v sedmadvaceti letech zjistila, že má rakovinu. Předtím studovala, pracovala, pouštěla se do projektů proti věcem, které se jí nelíbily. (Napálila třeba mediálně známého podvodníka a na Úřadu vlády se podílela na kampani proti rasismu.) A měla rakovinu. Kvůli zanedbané prevenci na to však přišla hodně pozdě, po několika letech. „Chci, aby dívky a ženy nezapomínaly na pravidelné prohlídky a nestalo se jim to, co mně,“ říká na webu kampaně Měsíc raka a dívkám a ženám vzkazuje: „Už ses letos objednala na preventivní gynekologickou prohlídku? Ne? Udělej to během Měsíce raka a ušetři si trápení, které teď mám já.“ Prohlídky dokáží karcinom děložního čípku odhalit včas.
Máte za sebou diagnózu rakoviny, řadu vyšetření a chemoterapie. Můžu se vůbec zeptat: Jak vám je, Lucie?
Děkuji za optání. Po fyzické stránce se cítím unavená, trochu zesláblá a bolí mě nohy, takže musím více odpočívat. Sice na ten odpočinek nemám po spuštění kampaně moc času, ale snažím se si ho najít. Pozitivní ohlasy na kampaň mi ale neustále dodávají sílu a energii. Jsem za ně moc vděčná.
Jsem jiná generace, ale překvapilo mě, že jste nevěděla o smyslu preventivních prohlídek? A píšete, že ani vaše okolí je moc vážně nebere?
Věděla jsem samozřejmě, že se na prohlídky má každý rok chodit, ale nikdy mi vlastně nebylo vysvětleno proč. Paní doktorka vždycky jenom řekla, že udělá stěry a ať si za měsíc zavolám, jak to dopadlo. Vždy jsem měla výsledky v pořádku, takže mě nenapadlo pátrat po tom, co je vlastně v pořádku. A když jsem se vyptávala holek ve svém okolí, tak o smyslu stěrů věděly z valné části jen ty, které měly špatné výsledky, ten zbytek na tom byl stejně jako já. Tahle neinformovanost mě přesvědčila o tom, že chci udělat kampaň Měsíc raka.
Osvěty je dost, čím dál víc, třeba na rakovinu prsu. Myslíte si ale, že to funguje, jak má? Nebyla by právě pro mladé lidi vhodná jiná forma? Zábavnější, atraktivnější? Třeba jako váš projekt, nebo napadá mě Movember?
Ano, naprosto s vámi souhlasím. Většina kampaní neupoutá pozornost natolik, že by opravdu zvedla lidi ze židle a oni by si na to vyšetření zašli. Myslím, že ani humor v kampani za prevenci rakoviny není vůbec na škodu, pokud je používán v přijatelné míře a nemusí se to týkat jen kampaní pro mladé lidi. Obecně se mi líbila například kampaň Anny K., ta podle mě měla velkou šanci oslovit širokou veřejnost, protože byla osobní a emotivní. U Movemberu si nejsem jistá, jestli už se u něj neztratil ten původní smysl. Spousta kluků sice nosí v listopadu knír „pro dobrou věc“, ale málokdo z nich už si zajde na vyšetření a dělají to spíš proto, že je to cool. Mně se kluci s knírem navíc nelíbí, takže listopad vždycky spíš protrpím:-).
Když začaly potíže, co jste myslela, že se děje? Napadlo vás vůbec, třeba někde v koutku hlavy, že by to mohla být rakovina?
Nenapadlo mě to vůbec, možná i proto, že nikdo v rodině rakovinu neměl, takže jsem s tou nemocí nikdy nepřišla přímo do styku. Až když jsem si zadala do Googlu všechny své příznaky, vyskočilo na mě, že to mohou být příznaky rakoviny. V té době už jsem začala mít podezření, ale pořád jsem věřila, že to bude něco jiného, méně závažného.
Oslabená probíhající léčbou, přesto jste se pustila do kampaně, abyste varovala ostatní. Je to už taková profesionální deformace?
Ano, asi je to profesionální deformace. Kdybych za sebou neměla aktivistickou minulost a nepodílela se na dvou velkých kampaních, nikdy bych se do Měsíce raka nepustila. Řekla bych, že už jsem v práci na kampaních celkem zběhlá a mám kolem sebe spoustu lidí, kteří jsou v nich ještě zběhlejší, takže nebyl problém vytvořit schopný a kvalitní tým. Spuštění kampaně pro mě tedy byla přirozená reakce.
Jaké máte na Měsíc raka reakce?
Skoro všechny jsou pozitivní. Těch negativních je opravdu jenom pár a většinou se týkají humoru, který v kampani používám. Píšou mi většinou paní, které samy onemocněly, nebo jsou to jen obyčejně milé podpůrné zprávy. Taky mi přišlo pár nabídek pomoci.
Působíte vitálně a web Měsíc raka píšete hodně vtipně. Jak se cítíte opravdu a co vám pomáhá? Zmiňují třeba lékaři nemocným vliv psychiky na léčbu?
Cítím se teď sice unavená, ale díky Měsíci raka a pozitivním reakcím na něj se teď cítím opravdu šťastná. Občas se mě někdo ptá, jestli se do toho humoru nemusím trochu nutit, nechce se jim věřit, že si z té nemoci dokážu opravdu dělat legraci. Samozřejmě, že mám někdy smutnější chvilky a někdy si pobrečím, ale právě humor mi v boji s nemocí hodně pomáhá. Co jsem měla možnost poznat onkologické pacienty, tak o své nemoci velmi často vtipkují a berou ji s humorem. Myslím, že humor člověku pomáhá se s tou nemocí vyrovnat, takže moje vtipkování funguje částečně jako terapie. Moje lékařka pořád říká, že je hrozně důležité zůstat pozitivní a optimistická, člověk má pak asi opravdu větší šanci se vyléčit, než když se kvůli tomu neustále hroutí.
Na fotce máte na krku šperk s nápisem „kunda“. Napadlo mě, že to máte být vy, protože jste nechodila na prevenci, ale to je dost drsné. Jaký to má význam?
Je to drsné, ale má to přesně ten význam, jaký zmiňujete, a zároveň to vystihuje téma kampaně Měsíce raka. Přívěšek s tímto nápisem jsem nevyhledávala cíleně, náhodou jsem na něj narazila a líbil se mi. Mám totiž trochu drsný smysl pro humor.
MĚSÍC RAKA
- 22. 6.-22. 7.
- Web www.mesicraka.cz
- Facebook www.facebook.com/mesicraka
- O nemoci rakovina děložního čípku
ČLÁNKY DO MAILU