Mikrobioložka Ivana Stenzlová po letech přednášení a poradenství v oblasti výživy vydává svou první knihu Dej tělu šanci. Velmi podrobně, a přitom poutavě v ní čtenáři osvětluje důležitost metabolické rovnováhy, učí ho zbavit se závislosti na cukru a ve finále začít žít zdravější život.
V nedávné době jste vydala knihu Dej tělu šanci, která je prý manuálem, jak přirozeně dosáhnout metabolické rovnováhy. Co si pod pojmem metabolická rovnováha mám představit?
Metabolická rovnováha je absolutním základem našeho zdraví. Každé jídlo, které zkonzumujeme, musí v našem těle vyvolat zdravou hormonální odezvu, tzn. nesmí zvýšit hladinu krevního cukru a následně hladinu inzulinu. Pokud jíme tak, že nám po jídle neustále stoupá hladina cukru v krvi, nikdy nedosáhneme metabolické a hormonální rovnováhy, navíc budeme stále bojovat s nadváhou, ke které se časem budou přidávat zdravotní potíže.
Proč bychom měli chtít dosáhnout hormonální rovnováhy?
Pokud po jídle zůstane v naší krvi vysoká hladina inzulinu, který vyloučila slinivka za účelem snížení hladiny krevního cukru, výsledek pro nás není pozitivní. Inzulin je ukládací hormon, který jestliže je v krvi v přebytku, zablokuje další hormony, které mají za úkol uvolňovat energii z našich zásob. Jednoduše řečeno: vysoká hladina inzulinu v krvi nedovolí spalování našich tukových zásob. Navíc inzulin je silně zánětlivý hormon. Dlouhodobě zvýšená hladina inzulinu v krvi povede k inzulinové a leptinové rezistenci, což je již přímá cesta k civilizačním nemocem.
V čem dnes lidé ve stravování či hubnutí dělají nejvíce chyb?
Těch chyb je bohužel mnoho a vznikly především z nepochopení principů fungovaní našeho těla. Proto ve své knize dávám čtenářům možnost pochopit, jak tělo funguje, a tím objasňuji, proč diety, počítaní kalorií či disciplína při hubnutí prostě nemohou pomoci a nefungují.
Mikrobioložka Ivana Stenzlová vydala knihu Dej tělu šanci
Nejen diety jsou špatně, ale i moderní stravovací směry omezují náš širokospektrální zdravý jídelníček. Dalším extrémem je výměna cukrů za umělá sladidla nebo za sladidla ze stévie. Umělá sladidla i stévie jsou pouze šidítka sladké chuti. Tělo na ně reaguje úklidem volného cukru z krve do buněk, aby se připravilo na příjem dalších cukrů. Ty ale nepřicházejí, a kvůli tomu jsme tělu způsobili stres, jelikož hladina krevního cukrů výrazně klesla. Vzhledem ke stresové reakci se do krve vyloučí kortizol, který stimuluje přeměnu glykogenu na glukózu. A výsledkem je, že přestože jsme žádný cukr nekonzumovali, v naší krvi je ho víc než dost.
Závislost na cukru a levných tucích, jimiž jsou prosyceny pekárenské výrobky, je, dá se říci, plošná. Jak se jí zbavit, když se sebou chci začít něco dělat?
Dostat se z područí závislosti není snadné a je třeba si uvědomit, že to není otázka několika dní. Zejména u dospělých lidí, kteří v této závislosti prakticky vyrůstali a jediným zdrojem energie pro ně byly průmyslové sacharidy vyrobené z bílé mouky a cukru.
Závislost na cukrech je způsobena nevyváženou hladinou krevního cukru. Pokud jsme stále na tzv. cukrové houpačce (máme v krvi stále vysokou hladinu cukru a inzulinu), nemáme šanci se této závislosti zbavit. Základ je jíst vyváženě s dostatkem plnohodnotné bílkoviny v každém jídle včetně snídaně. Lidé závislí na cukru musí také určitě svačit nejlépe trošku bílkoviny, například hrstku namočených ořechů, aby postupně vyváženým jídelníčkem stabilizovali hladinu krevního cukru a sestoupali dolů z pomyslné cukrové houpačky.
Kniha Dej tělu šanci propojuje poznatky moderní biologie a dietologie s tradiční čínskou medicínou
Při vymanění se ze závislosti na sladkém je potřeba pravidelnosti v jídle pro stabilizaci hladiny krevního cukru. Správně sestavené jídlo nesmí zvýšit hladinu krevního cukru a musí skvěle sytit, čehož dosáhneme správnou porcí plnohodnotné bílkoviny a tuku společně se zdravými sacharidy v podobě zeleniny či celozrnných obilnin. Jak bezpečně konzumovat celozrnné obilniny, které obsahují antiživiny, vysvětluji ve své knize.
Vedle západní dietologie se zabývám i studiem východní, konkrétně pětielementové dietiky vycházející z principů tradiční čínské medicíny a ta vysvětluje závislost na sladkém oslabením středu (žaludek, slezina slinivka). Terapeutické doporučení spočívá například v pravidelné konzumaci teplé obilné snídaně s dostatkem namočených semen a ořechů. Právě teplé vyvážené obilné snídaně jsou jednou z velmi úspěšných terapií při zbavování se závislosti na sladkém.
Aby ten přechod byl jednodušší, máte v knize pro zájemce o změnu i řadu jednoduchých receptů. Ty vycházejí právě z pětielementové kuchyně. Jak byste nám ji představila?
S pětielementovou kuchyní jsem se seznámila asi před čtrnácti lety v zahraničí a ihned mě nadchla. Západní dietologie je postavena výhradně na živinách. Východní dietologie živiny neřeší. Pro ni je na prvním místě kvalita potravin. Co ale řeší, je množství, chuť a termický účinek potravin. Například díky termickému účinku dokáže jídlo perfektně energeticky vybalancovat nerovnováhy v našem těle. Dále je extrémně důležité jíst podle ročního období. V létě by nás měly pokrmy ochlazovat, ředit tělní tekutiny a zabraňovat vysoušení. Naopak v zimě by mělo jídlo prohřívat, dynamizovat a zvyšovat aktivitu imunitního systému a chránit nás před viry a bakteriemi.
V popředí pětielementové kuchyně vždy stojí lehké, tepelně upravené pokrmy. Vaření je základ a pokrmy z termicky neutrálních potravin budují životní energii a harmonizují tělo. Studená chlebová jídla podle tradiční čínské medicíny berou životní energii a oslabují střed. Díky pětielementové kuchyni jsem poznala význam bylinek a koření v jídle a naučila se je správně používat. Pětielementová kuchyně lépe pomáhá pochopit sounáležitost s přírodou a s jejími rytmy, podle kterých bychom se měli řídit i my lidé, protože jsme její součástí.
Pokud už se člověk nastaví na ten zdravější způsob jídla, jak často a kolik toho má jíst? To je asi to nejtěžší… dát si dvě naběračky, nebo jednu, jíst třikrát denně, nebo pětkrát?
V mé knize učím používat tzv. pravidlo pěstí, které jasně definuje, jak si jednoduše složit svůj talíř, aniž bych musela něco vážit, měřit či počítat. Pěsti máme vždy s sebou, doma, na cestách, v práci či na dovolené. Proto si vždy, za každých okolností, můžeme složit vyvážený talíř, který by se měl skládat z jedné pěsti zdravých sacharidů, tj. škrobové zeleniny nebo fermentovaných obilnin, dále z jedné pěsti rostlinné či živočišné bílkoviny a dvou pěstí neškrobové zeleniny podle ročního období. Jestli někomu porce nestačí, může mírně navýšit podíl bílkoviny a neškrobové zeleniny. Takto složený talíř vede ke zdravé hormonální odezvě a skvěle sytí, takže se nemusíme dojídat.
A kolikrát za den jíst? To je velmi individuální a závisí to na nastavené hladině krevního cukru a na sytosti konzumovaného pokrmu. Jestli máme v pokrmu dostatek výživných bílkovin, popřípadě tuků, a hladina našeho krevního cukru je v rovnováze a tělo dobře spaluje, stačí nám tři jídla za den (snídaně, oběd a večeře). V případě, že máme chutě na sladké, jsme vystresovaní, odpoledne jsme unavení a večer trpíme vlčím hladem a nemůžeme se dojíst, pak jsou pro nás svačiny více než nutné, a to tak dlouho, než hladinu krevního cukru opět uvedeme do rovnováhy a rozběhneme spalování.
Na svačinu stačí miska domácího kefíru (bílého jogurtu) s trochou ovoce nebo hrstka namočených ořechů (mandle, lískové či vlašské ořechy, makadamia a kešu není potřeba namáčet). K ořechům je možné si dát malou hrstku ovoce. Pět jídel za den pomůže stabilizovat hladinu krevního cukru a zabrání jejímu poklesu a vyloučení stresového hormonu kortizolu, kvůli kterému se nám uvolní do krve opět cukr. Pět porcí za den nám pomůže rozběhnout zablokované spalování. Jestliže tělo po čase získá svou hormonální vyváženost, začne spalovat své tukové zásoby, potom můžeme přejít na tři jídla za den.
Mgr. Ivana Stenzlová
Po absolvování Masarykovy university v Brně se vzdělávala v oblasti výživy hlavně v zahraničí, u předních odborníků na západní i východní (čínskou) dietologii. Tyto poznatky a praxi propojuje již více než deset let ve své poradenské a školicí činnosti a při výuce zdravého vaření.
Je mikrobioložka a zároveň odbornice na západní a východní dietologii. Pořádá kurzy zaměřené na štítnou žlázu a pětielementovou kuchyni Je autorkou knihy Dej tělu šanci.
ČLÁNKY DO MAILU