Metoda ECMO zvyšuje šance na přežití u pacientů se srdeční zástavou

ECMO dá pacientovi i lékařům čas

Ačkoliv ECMO se využívá již od 70. let minulého století, veřejnost o této metodě slyšela zejména v uplynulých 2 letech, kdy ji lékaři používali, aby zachránili život některým pacientům těžce zasaženým nemocí covid-19.

Jenže tato metoda má daleko širší použití. Lékaři s její pomocí dokáží dočasně nahradit funkci srdce a plic a tím pacientovi i zdravotníkům poskytnout čas na zotavení nemocného orgánu. Nebo čas na nasazení nezbytné léčby. Metoda ECMO totiž může být využita například při překlenutí doby nutné pro vyhledání vhodného dárce pro transplantaci postiženého orgánu, bez které by pacient zemřel.

ECMO ale nemá jen výhody. V medicíně je považována za vysoce invazivní léčebný přístup. Známými komplikacemi, které z použití ECMO plynou, jsou infekce nebo krvácení, protože metoda se neobejde bez podávání heparinu, tedy účinné látky na ředění krve. Krvácení se objevuje například z nosu, v místě vstupů do žilního řečiště nebo také v mozku, což může pro pacienta znamenat závažné doživotní následky nebo i smrt.

Studie mapuje použití ECMO u pacientů se zástavou srdce

I přes rizika vědci a lékaři z Všeobecné fakultní nemocnice (VFN), 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy (LF UK) a pražské záchranné služby nedávno oznámili, že se jako jedni z prvních na světě zaměřili na posouzení metody ECMO u pacientů se srdeční zástavou. Cílem výzkumu, o kterém 1. LF UK informovala v tiskové zprávě, bylo zjistit, nakolik použití ECMO zvyšuje šance na záchranu a zotavení.

Příprava výzkumu trvala přes dva roky. Samotný výzkum probíhal v letech 2013 až 2021. V průběhu těchto let specialisté vyhodnotili stav 4345 pacientů se srdečním selháním, 256 z nich zařadili do studie.

Pacienti zařazení do výzkumu byli po prvotní resuscitaci převezeni na II. interní kliniku – kliniku kardiologie a angiologie VFN, kde pokračovala léčba. Při ní u jedné skupiny pacientů zdravotníci využili metodu ECMO, u druhé šlo o standardní léčbu bez této metody. Rozřazení do skupiny provedl náhodně počítač.

Proč se většina pacientů do studie nedostala

„Standardní postup první pomoci u srdeční zástavy je okamžitá resuscitace na místě. Když se nepodaří bezprostředně obnovit krevní oběh, pacient umírá,“ říká hlavní autor studie Jan Bělohlávek z II. interní kliniky – kliniky kardiologie a angiologie VFN a 1. LF UK. 

Právě část těchto pacientů se lékaři snažili zachránit pomocí ECMO. „Kardiální příčiny zástavy, například infarkt myokardu, už dnes lékaři dokáží úspěšně řešit. Než se jim to podaří, je zásadní udržet pacienta při životě. ECMO v tom může pomoct,“ vysvětluje Jan Bělohlávek.

Ne každý pacient ale je pro použití ECMO vhodný, a proto se většina postižených zástavou oběhu do studie nedostala. „U pacientů byla vyhodnocována různá kritéria, jako je příčina zástavy srdce (nekardiální příčina pacienta ze studie vyloučila), věk (vyloučeni pacienti mladší 18 a starší 65), polymorbidity a další. Pokud podmínky pacienti splnili, byli zařazeni k randomizaci,“ popisuje Lukáš Malý z Oddělení komunikace 1. LF UK.

Pacienty vybírali vědci a lékaři přímo na místě zástavy v průběhu probíhající resuscitace. „To je něco, co doposud nikdo neudělal. V tomto byla studie převratná,“ podotýká Jan Bělohlávek.

Lékař kardiocentra ale nebyl přímo v sanitce, o zařazení pacienta do výzkumu rozhodoval na dálku. „Pokud jela pražská záchranka k pacientovi s podezřením na zástavu srdce z kardiální příčiny, koordinátor studie v kardiocentru VFN dostal automatickou SMS s vyrozuměním. Následně se spojil telefonicky se záchranářem nebo lékařem Zdravotnické záchranné služby hlavního města Prahy, který byl na místě při resuscitaci pacienta. Pokud pacient splnil podmínky, koordinátor se připojil do randomizačního systému a pacient byl následně přiřazen do jedné ze skupin,“ dodává Lukáš Malý.

Studie ukázala, že ECMO může zachraňovat životy

Výsledky výzkumu vědci shrnuli ve studii, jež vyšla na konci února v jednom ze tří světově nejdůležitějších medicínských časopisů The Journal of the American Medical Association (JAMA).

Z výzkumu vyplývá, že ECMO ve všech sledovaných kritériích a časových úsecích zvyšuje nejen šanci na přežití, ale i srdeční a neurologické uzdravení pacientů. Zachránit se podařilo 20 až 30 % pacientů.

Konkrétně: ve studii s celkem 256 pacienty vědci sledovali jednak 180denní přežití s dobrým neurologickým stavem a pak také 30denní přežití v dobrém neurologickém stavu. Právě tuto délku přežití lékaři považují za vypovídající. „V prvním případě přežilo 39 pacientů (31,5 %) s ECMO a 29 se standardní léčbou bez ECMO (22 %). V druhém případě to bylo 38 (30,6% ) vs. 24 (18,2 %),“ doplňuje Lukáš Malý.

Výsledky výzkumu by v budoucnu mohly ovlivnit způsob poskytování péče pacientům s akutním ohrožením na životě. Podle Jana Bělohlávka počet přeživších pacientů potvrdil, že využití mimotělního oběhu je perspektivní a je potřeba pro něj najít správné místo v systému emergentní péče. „Ve vybraných případech by bylo vhodné počítat s touto variantou, protože jinak pacientova šance na přežití může být malá. S použitím mimotělního oběhu zůstává relativně přijatelná, ale vždy jde o čas. V tomto případě rozhodují minuty. Pacienti, kteří se k nám dostanou pozdě, například po hodině resuscitace, mají šanci na přežití mizivou,“ uzavírá Jan Bělohlávek. 

Odborná spolupráce:

Prof. MUDr. Jan Bělohlávek, Ph.D.

Primář II. interní kliniky – kliniky kardiologie a angiologie 1. LF UK a VFN, hlavní autor průkopnické studie o vlivu metody ECMO na léčbu a přežití pacientů se srdeční zástavou. Věnuje se převážně akutní a intervenční kardiologii.