Neradila bych vzpomínky na negativní zážitky nějak zahánět. Tím je akorát dostaneme do nevědomí a tam už začnou škodit bez naší kontroly.
Jediné účinné řešení je zpracovat negativní zážitek a emoce z něho vyplývající. Pak se myšlenky na zážitek přestanou vracet, a pokud se i občas objeví, jsou už neškodné, bez negativního zabarvení.
Přišlo mi, že právě o tom negativním působení potlačování článek píše - viz třeba onen pokus s bílým medvědem, který se paradoxně v myšlenkách nejvíc řešil, když měl být úmyslně potlačovaný. Nadpis je možná trochu zavádějící, ale článek je velmi hodnotný s řadou praktických návodů a fungujících rad. Díky za něj! Možná bych doplnila třeba ještě nějaké fyzické aktivity proti stresu, jogu apod. (http://poradna.zena.centrum.cz/jakou-fyzickou-aktivitu-doporucujete-proti-stavu-psychicke-nepohody/), ale to už je jen taková drobnost. Článek je už tak rozsáhlý (v pozicitním slova smyslu) až až.
Osobně považuji za nejlepší hledání řešení dané stresující situace. Opakováné vybavování stresující vzpomínky a snaha ji nějak řešit je totiž přirozený proces, jak najít chybu, kterou jsem udělal a náhradní postup pro danou situaci.
Pokud se takovou situací budeme snažit nezabývat, nezmizí. Ale pokud vyřešíme daný problém a řešení aplikujeme do praxe, sžijeme se s faktem, že pokud se něco takového znovu stane budeme mít na tuto situaci odpověď.
V takovém případě není podstatné, jestli si danou vzpomínku připomeneme, protože nás už nebude tolik trápit (pokud se jí nebudeme vyloženě smát).