Osobně považuji za nejlepší hledání řešení dané stresující situace. Opakováné vybavování stresující vzpomínky a snaha ji nějak řešit je totiž přirozený proces, jak najít chybu, kterou jsem udělal a náhradní postup pro danou situaci.
Pokud se takovou situací budeme snažit nezabývat, nezmizí. Ale pokud vyřešíme daný problém a řešení aplikujeme do praxe, sžijeme se s faktem, že pokud se něco takového znovu stane budeme mít na tuto situaci odpověď.
V takovém případě není podstatné, jestli si danou vzpomínku připomeneme, protože nás už nebude tolik trápit (pokud se jí nebudeme vyloženě smát).