Zkuste si projít plicní kliniku
Miloslav Ludvík
Ministr zdravotnictví ČR, šestnáct let působil jako ředitel Fakultní nemocnice v Motole. Nikdy nekouřil.
Jak vnímáte námitky vůči zákonu, že se jedná o omezování svobody kuřáků či podnikání?
Poradili si s tím všude, myslím, že si s tím poradí i u nás. Já už někdy nad těmi argumenty jen kroutím hlavou. Prý vesnické hospody budou mít utrum. Budou mít utrum s lidmi, kteří tam chodili na pivo a na cigaretu. Ale třeba tam začnou chodit lidé, kteří chtějí jít jenom na to pivo a vyhýbali se té hospodě jenom proto, že tam bylo strašně zakouřeno. Mám s touhle argumentací obrovský problém, doporučil bych všem, aby si prošli plicní kliniku, ti lidé se tam vyloženě udusí. Dva tisíce lidí umírá na nepřímé pasivní kouření, copak na tyhle argumenty nikdo neslyší?
Není to zákon proti kuřákům, a dokonce ani proti kouření
Eva Králíková
Vedoucí Centra pro závislé na tabáku III. interní kliniky 1. LF UK a VFN v Praze. Je předsedkyní Společnosti pro léčbu závislosti na tabáku.
Kouřila jste někdy?
Bohužel ano, nemůžu to vymazat ze života. Kouřila jsem asi od šestnácti, začala jsem někde v hospodě a byla jsem příležitostný kuřák asi do třiadvaceti let. Přestala jsem kouřit po přednášce z interny, kdy jsem alespoň částečně začala chápat, co to je za svinstvo.
Nejedná se podle vás v novém zákoně o omezování svobody kuřáků či podnikání?
Zákon neznamená, že někdo nesmí kouřit, takové interpretace mě mrzí. Každý může kouřit, kde chce, jen ne tam, kde to dýchají druzí. Svoboda je vždycky spojená s odpovědností a svoboda dýchat čistý vzduch je vždycky nadřazená svobodě kouřit.
Je možné, že nějaká hospoda zanikne, ale ve všech zemích, kde k podobným opatřením přistoupili, se celkově zvedly tržby v pohostinství. Nemyslím, že Česká republika by byla tak výjimečná, že by tomu tak nebylo. Tři čtvrtiny lidí u nás nekouří a nejdou do restaurace kvůli tomu, že se tam kouří; až tam bude čistý vzduch, začnou chodit.
Problémy s tím budou, ale zdraví je přednější
Sylvio Spohr
Majitel známé pražské kavárny Café Louvre na Národní třídě
Kouříte?
Já jsem „sportovní kuřák“, mám tak dvě cigarety denně.
Vítáte zákon? Nejedná se podle vás o omezování svobody kuřáků či podnikání?
Vítám to, jako asi správný krok k tomu, abychom všichni byli zdravější, ale přirozeně pro nás, provozovatele, zákon přinese určité praktické problémy. Máme kuřáckou část a dost hostů kuřáků. Teď budou muset seběhnout dvě patra dolů, a pokud budou chodit kouřit na zahrádku, mohlo by to tam obtěžovat jiné hosty, možná budeme muset přestat kouřit i tam. Dlouhodobě to snad nebude znamenat nic špatného, ale okamžitý dopad v prvních dnech, týdnech, možná měsících pravděpodobně nějaký bude.
Mluví se o restauracích, ale těch se to myslím dotkne minimálně. Do restaurací chodíme jíst a kdo je zvědavý na to, aby nám u toho někdo kouřil. Spíše se zákon dotkne podniků, kam si jdeme odpočinout, dát si drink, popovídat si… Tedy pivnic, kaváren, klubů, barů, kam se jdeme pobavit, tam bude dopad největší.
Vidím svobodu lidí, kteří nekouří
Vítězslav Kolek
Předseda České aliance proti chronickým respiračním onemocněním a České pneumologické a ftizeologické společnosti ČLS JEP.
Kouřil jste někdy?
Prakticky ne, nikdy mě to nelákalo. Pár cigaret z legrace, jinak ne.
Nejedná se podle vás o omezování svobody kuřáků či podnikání?
Pokud mluvíme o svobodě kuřáka, který by chtěl kouřit v restauraci, vidím to z druhého pohledu, svobody lidí, kteří nekouří. Myslím, že do restaurace chodí velká část lidí, kteří u jídla kouřit nechtějí a nechtějí dýchat vzduch, který je kouřem cítit, protože v něm jsou toxické látky.
Jako zdravotník nemůžu posoudit všechny dopady zákona na podnikání, ale můžu se poohlédnout po tom, jak to proběhlo v jiných zemích v Evropě. K žádným katastrofám nedošlo. Naopak, když se majitelé stravovacích zařízení trochu přizpůsobili nové situaci, tržby jim narostly.
Rozhodl jsem se, že se podřídím. Jsou tu důležitější problémy
Michael Kocáb
Hudební skladatel, zpěvák, politik a podnikatel. Při příležitosti „Posledního típnutí“, akce ministerstva zdravotnictví den před datem účinnosti zákona, típnul svoji (snad) poslední cigaretu.
Jak dlouho kouříte?
Kouřím celý život. Měl jsem různé pauzy, ale jsem silný kuřák, jsem na kouření závislý. Začínal jsem s deseti, dvaceti, třiceti cigaretami a skončil jsem na katastrofálních, tragických čtyřiceti cigaretách denně. Na vlastním těle jsem pocítil, že mi to opravdu škodí. Mám bohužel kouření napojené na práci, takže pálím jednu od druhé a cítím, jak organismus pomalu destruuje.
Vítáte zákon? Nejedná se podle vás o omezování svobody kuřáků či podnikání?
Ne že bych zákon nevítal, kouření mám za krajně škodlivé. Ale má to prvky dirigismu, to nepodporuji. Nemám rád, když mi stát říká, co mám dělat. Nicméně v tomto případě to vidím tak, že naše společnost řeší daleko zásadnější problémy, otázky orientace mezi Východem a Západem a podobně. Tohle je záležitost, která je skutečně podepřená zdravotními argumenty, je jednoznačné a neoddiskutovatelné, že kouření škodí. Neměli bychom se tedy zadrhnout v situaci, kdy jsme před daleko většími rozhodnutími, na tom, že tento typ dirigismu – který by měl být první a poslední – nevydýcháme. V tomto případě jsem se rozhodl, že se prostě podřídím. Přinese to prospěch dětem, rodinám, kouření ochromuje všechno, včetně reprodukční schopnosti, čili některé ženy by se z toho měly radovat (smích).
ČLÁNKY DO MAILU