Po vaší nedávné vernisáži v Egon Schiele Art Centru v Českém Krumlově, kdy se povídalo dlouho do noci, jste vstal už v šest hodin ráno a šel jste běhat. Proč jste si nepřispal?
Vzhledem k tomu, že mě hodně lidí chtělo uctít panákem nebo vínem, probudil jsem se brzy ráno s lehkou kocovinou a hlavou mi běžely myšlenky a názory lidí z předchozího večera. Cítil jsem, že se musím dostat zpátky „k sobě“. Při běhu myslíte právě jen na běh, na překonávání překážky, třeba dlouhého kopce. Běh v tu chvíli odplavil zbytky minulých slov.
Věnujete se vedle běhu i jiným sportům a zajdete někdy třeba i do posilovny?
U mě to byly vždy jedině individuální sporty a vždycky pohyb v přírodě. Pokud jde o pohyb jako takový, tak největší „přírodou“ je pochopitelně jóga, kterou se rovněž snažím cvičit venku. Teď v zimě to ovšem nejde.
Náš tip: Utečte zimě! Běh vás zahřeje!
Jak vás poslouchám, vyvracíte zažité představy o umělcích. Sport se přeci příliš nehodí k image malíře…
Sportoval jsem už v mládí, pak jsem okusil i bohémský život, ale postupem času jsem zjistil, že mi to ničí zdraví. Okolo čtyřicítky mi došlo, jak pohyb potřebuji a tělo si překvapivě velice rychle rozpomnělo. Nyní se sportem vlastně vracím do dětství, kdy jsem odhodil tašku do kouta a utíkal ven. Myslím, že bylo štěstí, že jsem měl kdysi k pohybu tak blízko, obávám se, že v opačném případě by to dnes bylo ztracené.
Rád také plavete a prý téměř všude. Patříte i mezi otužilce, kteří skočí do řeky, když jsou břehy pokryté sněhem?
No to je šílené! Otužilci mají tvrdou přípravu a disciplínu. Naposledy jsem se letos koupal venku na konci října. Byl jsem zahřátý během a pocítil jsem silnou potřebu skočit do řeky a zchladit se. Když jsem pak vylezl z vody ven, po těle se mi rozlilo příjemné teplo. Tak jsem tam vlezl ještě jednou. Když jsem ale vylezl z vody potřetí, tak už mi byla opravdu velká zima. Myslel jsem, že ani nedojdu do ateliéru, a když ano, tak nebudu schopen odemknout zkřehlými prsty dveře. Bál jsem se, že to bude můj konec a já zmrznu na ulici. Takže bych to rozhodně nepřeháněl. Co se týče otužování, vystačím si se studenou sprchou po ránu.
Čtěte téma: Otužování jako prevence zimního nachlazení
Co děláte, když zrovna nemalujete ani nesportujete?
No, teda… Teď mi dochází, že já vlastně buď maluji nebo běhám! Případně sportuji jinak. Poslední dobou ani moc nečtu, spíš vytvářím vlastní knížky. Připravuji například komiks. Rád si ovšem také zajdu do hospody na pivo.
Z vašich obrazů skutečně vyzařuje energie. Pomáhá vám nějak při tvorbě vlastní aktivní pohyb?
Určitě. Jak jsem říkal, při sportu o žádných věcech nepřemýšlíte. Mě například léta pronásledovalo posuzování vlastní tvorby. Namaloval jsem obraz a dva dny kolem něj schlíple chodil a říkal si, zda je to dobře nebo špatně. Pohybem se vždy dostanu do jiné reality, kdy přestanu přemýšlet. V tu chvíli je proud energie nekontrolovaný, respektive nekontrolovatelný, protože je naprosto spontánní a čistý. Sport, to je výbuch energie. Po něm jsem uvolněný a nechávám za své tělo mluvit štětec.
Nepřehlédněte: Kunratický běh: Někdy jde i o život
Letos jste oslavil padesáté narozeniny. Někteří lidé vašeho věku na sport ani nepomyslí. Co byste jim doporučil?
Domnívám se, že mohu sportovat v padesáti zejména díky poctivému strečinku. Zabírá třetinu, někdy až polovinu času. Ideální je na nic nemyslet, prostě vyběhnout a poslouchat svůj dech.
Jenže ono se někdy člověku nechce…
Ale mně se přece nikdy nic nechce dělat. Nechce se mi ani malovat! Z podstaty člověk nikdy nic nechce a nejraději by jen spal. Nejdůležitější je prvotní impuls – vstát a něco začít dělat. Ráno se probudím, a vůbec nic se mi nechce. Pak se donutím vstát a jít běhat. Po pěti minutách jsem nadšený. Stejně tak se mi nechce po probuzení do studené vody. Dám si studenou sprchu a za tři minuty si to pochvaluji. Nucení bolí tak minutu času, ale pak to stojí za to. Kolikrát se pak musím naopak brzdit a počítám si bazény, abych nebyl přetažený. Někdy si zakazuji běžet o kilometr dál, protože pak se mi bude klepat celé tělo a nebudu schopen malovat. Když se tělo dostane do rauše, tak by chtělo ještě víc.
Kde vás můžeme vidět sportovat?
Já jsem neviditelný, když sportuji. Nemůžete mne zahlédnout nikde, protože to jsou má tajná místa bez lidí. Nezlobte se, tak jako houbař neprozradí své revíry, já neprozradím své běžecké trasy.
A kde mohou lidé vidět vaše obrazy?
Výstavy mívám jednou, dvakrát do roka v Praze a v současné době (od 7. 11. 2009 do 4. 4. 2010, pozn. aut.) mám velkou výstavu v Egon Schiele Art Centru v Českém Krumlově. Několik obrazů mohou návštěvníci vidět v Národní galerii, kde je stálá expozice a něco mám ve sbírkách Památníku národního písemnictví.
ČLÁNKY DO MAILU