Zejména v poslední době je jedním z častých témat, pokud jde o pitnou vodu, riziko jejího zamoření mikroplasty. Ty jsou bohužel součástí životního prostředí kolem nás, a tedy i vody jako takové.
Podstatné ale je, o jaké mikroplasty jde, jak velká zdravotní rizika představují a v jaké vodě jsou nejčastěji přítomné. Přičemž „souboj“ o co nejlepší image vody se odehrává zejména mezi vodohospodáři, kteří spotřebitelům dodávají pitnou vodu z kohoutku, a výrobci balených pitných vod.
Hned na počátku je třeba zdůraznit, že podle stávajících poznatků nepředstavují pro spotřebitele mikroplasty ve vodě nebezpečí. To konstatovala i Světová zdravotnická organizace (WHO) v roce 2019 ve studii, která informovala o vodě z vodovodu i balené vodě. V originálním znění najdete závěry WHO o mikroplastech zde.
Riziko je malé, ale taky toho málo víme
Hlavním uklidňujícím poselstvím pro spotřebitele pitné vody na celém světě je toto: Na základě této studie se domníváme, že riziko je nízké,
uvedla WHO. I tato studie nicméně konstatovala, že vliv mikroplastů nelze podceňovat a musí být předmětem dalších podrobných výzkumů.
Kritická vůči nim byla například práce, na které se podílelo Evropské centrum pro životní prostředí a lidské zdraví v britském Exeteru spolu s univerzitou v Amsterdamu – více zde –, jejíž autoři poukázali mimo jiné na to, že absence důkazů není důkazem absence škodlivosti
.
Mikroplasty v pitné vodě jsou každopádně náplní i dalších studií, jejichž výsledky zatím vycházejí spíše ve prospěch konzumace pitné vody z kohoutku. To je mimo jiné i závěr amerického výzkumu, který zjistil přítomnost mikroplastů v 93 procentech balených vod, a to v průměrném počtu 10,4 nanočástice v litru vody, což mělo být v porovnání s vodou z kohoutku dvojnásobné množství.
Obdobně dopadly i výsledky francouzské analýzy, publikované letos v červenci v časopisu „60 millions de consommateurs“, která se zaměřila na výzkum složení balených pitných vod.
Balené vody obsahují mikroplastů více
Sedm z devíti zkoumaných vod přitom obsahovalo čtyři různé typy mikroplastů, jako je polypropylen, polyetylen, polyuretan a polyethylentereftalát. Varující na uvedené analýze byla pak zejména skutečnost, že nejhorší složení měla voda „Vittel Kids“, tedy voda pro děti, u které zaznamenala laboratoř 121 mikročástic na litr vody.
Dítě s běžným pitným režimem tak může požít skoro 16 000 plastových mikročástic za rok,
konstatovala analýza. Většina částic se podle výzkumníků dostala do vody pravděpodobně z lahve, jejího uzávěru, nebo při jejím plnění. Vzhledem k tomu, že mikroplasty jsou součástí prostředí, ve kterém se pohybujeme, nelze před nimi v reálné praxi zcela uniknout.
Mikroplasty jsou totiž ve vzduchu, půdě i právě ve vodě. I proto je najdeme i v pitné vodě z kohoutku, jejich množství ale také záleží na nás samotných. Více mikroplastů se do vody z kohoutku může například dostat, pokud ji necháváme delší dobu odstát, neboť se do ní dostanou ze vzduchu.
Mikroplasty
- obecné označení, užívané pro různorodé úlomky plastů o velikosti od 100 nanometrů až po 5 milimetrů, které se vyskytují ve vodě, v půdě i ve vzduchu
- je to směs vláken, kuliček či zlomků nepravidelného tvaru, většina vzniká postupným nalámáním, fragmentací větších kusů plastů
Zdroj: Wikipedie
Bohužel, pitná voda není jediným zdrojem, z něhož se mikroplasty dostávají do lidského těla. Vědci v rámci studií našli mikroplasty ve všech částech lidského těla, a to včetně mozku, střev a dělohy.
Kanadský výzkum publikovaný v roce 2019 naznačil, že sníme, vypijeme nebo vdechneme 74 tisíc až 121 tisíc částeček mikroplastů ročně, a ti, kdo pijí balenou vodu, dalších asi 90 tisíc.
Jedním z významných zdrojů mikroplastů je syntetické oblečení, ze kterého se do vzduchu uvolňují. V přírodě se pak mikroplasty dostávají do prostředí například z pneumatik při provozu motorových vozidel, uvolňují se ale také z kosmetiky. V půdě a ve vodě pak přetrvávají velmi dlouhou dobu a kontaminují tak i vodu podzemní.
ČLÁNKY DO MAILU