Týdně vdechneme jednu kreditní kartu. Stejné množství mikroplastů také sníme

Mnoho věcí je relativních. Mít platební kartu v peněžence je skvělé. Pokud ji však máme v dýchacích cestách, je to problém. A máme ji tam. Každý týden novou! Měsíčně tak bez vlastního přičinění získáme čtyři zbrusu nové platební karty. Vědci totiž přišli na to, že každou hodinu se do našich dýchacích cest dostane až 16,2 bitů mikroplastů, což v týdenním souhrnu odpovídá právě jedné plastové kartě. Kde tyto mikroplasty nejčastěji skončí a co způsobují?

Kde všude je najdeme

Mikroplasty jsou malé kousky plastového odpadu o délce menší než 5 milimetrů. Těmto pozůstatkům průmyslového odpadu a spotřebního zboží se nelze vyhnout. Mohou být nalezeny kdekoliv, jsou uvnitř balené vody, v čaji, v jídle, v lidských výkalech a v celé atmosféře i oceánu. 

Přečtěte si také:

Mikroplasty v pitné vodě: Je jich více v kohoutkové, nebo balené?

Plasty našel dokonce i americký dobrodruh Victor Vescovo, když se v roce 2019 spustil do nejhlubšího místa na naší planetě zvaného Challenger Deep v Mariánském příkopu v Tichém oceánu. Tehdy ho v hloubce cca 11 000 metrů překvapil plastový sáček a obal od bonbónů. 

Studií o tom, jak toxické mikroplasty ovlivňují lidské zdraví, bylo provedeno jen málo. Ty nedávné však naznačily, že tyto malé částice mohou představovat vážné zdravotní problémy. V jedné z posledních vědci použili počítačový model k nalezení těch oblastí dýchacích cest, které jsou vdechováním mikroplastů nejvíce zasaženy. Své poznatky mezinárodní vědecký tým publikoval 13. června 2023.

Ničí buňky, způsobují záněty střev

Vědci analyzovali cestu mikroplastů respiračním traktem při pomalém i rychlém dýchání a použili při tom tři možné tvary mikroplastů: sférický, čtyřstěnný a válcový. Zjistili přitom, že bez ohledu na tvar se nejčastěji usazují v horních cestách dýchacích, přičemž nejobvyklejšími cíli jsou nosní dutina a zadní část krku.

Rychlost proudění vzduchu, setrvačnost částic a asymetrická anatomie dýchacích cest ovlivňují celkové ukládání mikroplastů a zvyšují jejich koncentraci v nosních dutinách a v oblasti orofaryngu, vysvětlili výzkumníci. Plné dopady mikroplastů na lidské zdraví jsou stále neznámé. Bylo však zatím prokázáno, že ničí lidské buňky, způsobují zánět střev a snižují plodnost u myší. Mohou však také přenášet bakterie, viry a nebezpečné chemické látky. Vědci tvrdí, že jejich dalším krokem bude prozkoumat, kde jsou mikroplasty uloženy v lidských plicích.

Přečtěte si také:

Pacientům s nedostatkem kyslíku pomáhá speciální maska na noc

Zdrojem jsou i levné oděvy 

Celosvětová produkce mikroplastů přitom roste a jejich hustota ve vzduchu se výrazně zvyšuje. Tyto drobné částice vznikají při rozkládání neboli degradaci všech plastů, kterými jsme obklopeni, od průmyslových procesů až po spotřební zboží. V této oblasti je jedním z významných zdrojů těchto mikročástic módní průmysl s rostoucí výrobou stále levnějších oděvů ze syntetických materiálů.

Mikroplasty zjevně nezpůsobují problémy okamžitě, přetrvávají však obavy z dlouhodobých účinků těchto látek, a to zejména proto, že se v lidském organismu hromadí. Plasty o váze platební karty však nejenom vdechneme. V roce 2019 vypočítali australští vědci, že stejné množství mikroplastů také sníme.

Přečtěte si také:

Jan Topinka: Chceme sledovat, co nanočástice dělají s mozkem

Na validních českých webech věnovaných ochraně zdraví a životního prostředí se nicméně o mikroplastech mnoho nedočtete – například na stránkách Státního zdravotního ústavu je jeden text datovaný navíc rokem 2017. Zatím neexistuje žádný důkaz, ani nějaká odůvodněná hypotéza, že by plastové mikročástice při požití člověku (a vyšším živočichům) nějak škodily. Plasty jsou obecně dost inertní a jejich sorpční schopnost poměrně nízká, uvádí ve svém stanovisku Státní zdravotní ústav. Nepovažuje tedy například mikroplasty ve vodě za závažné riziko, nicméně vzhledem ke svému stáří logicky nereflektuje novější zjištění.

Problém může být například v tom, že některé mikroplasty se dále rozpadají na nanočástice, které už vědci nedokáží v životním prostředí nebo organismech tak snadno detekovat, přitom právě ony s sebou mohou nést další zdravotní rizika. Roli nepochybně bude hrát i to, o jaké mikroplasty jde – často obsahují různé stabilizátory, zpomalovače hoření a další chemické látky.