To bychom totiž zřejmě brzy zemřeli žízní. I když to tak po zveřejnění výsledků rozborů vody, které zajistila společnost Orb Media a jenž publikovala řada světových i tuzemských médií, může vypadat.
Problém to je
Všichni odborníci přiznávají, že mikroplasty ve vodě, především v té mořské, jsou dosud nepříliš identifikovaný problém, o němž nikdo nedokáže říci, jak velký skutečně je s ohledem na vliv na lidské zdraví. Téma zaznělo i na loňském mezinárodním semináři o vodě v Drážďanech s tím, že ke stanovení množství mikroplastů ve vodě jsou nutné velmi složité technologie a jednotná metodika.
Právě to je ale základní problém mediálně atraktivního, ale jinak obtížně dešifrovatelného výsledku výzkumu. Není totiž zřejmé, jakými technologiemi, jakou metodou a v jakých vodách byly vzorky analyzovány. Pokud přitom takové údaje k dispozici nejsou, může si svým způsobem kdokoli napsat cokoli, což se zřejmě v tomto případě stalo.
Mikroplasty v pitné vodě by signalizovala mikrobiální kontaminace
Jak přitom připomíná předsedkyně odborné komise laboratoří Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR (SOVAK) Radka Hušková, základní otázkou je již to, co se míní pojmem „mikroplasty“. „Udělat rozbory na celou skupinu látek je prakticky nemožné,“ zdůrazňuje Radka Hušková. Současné metody jsou ale podle ní schopné stanovit přítomnost jednotlivých prvků nebo sloučenin ve vodě včetně organických sloučenin, například etylénu.
A to se také děje, přičemž minimálně v případě pitné vody nic nenasvědčuje tomu, že by mohla představovat rizika pro lidský organismus. Je tomu tak mimo jiné proto, že materiálem pro vodovodní potrubí, pokud je z plastů, je „vysoce polymerovaný zesíťovaný polymer“, lidově řečeno tvrzený plast, který se při kontaktu s vodou nerozpouští. Starší vodovodní potrubí pak z plastů není vůbec.
Možnou přítomnost mikroplastů v pitné vodě by navíc podle Radky Huškové signalizovala také vyšší mikrobiální kontaminace. „Pro mnohé mikroorganismy jsou mikroplasty živinou, takže bychom to poznali například v mikrobiologických rozborech,“ říká odbornice. Mikrobiologické rozbory jsou přitom naopak standardní a zákonem danou povinností při analýzách pitné vody.
Galerie: Voda z Vltavy před a po úpravě na pitnou
Senzace bez kontextu
Podstatně větším problémem než voda je tak, i podle Radky Huškové, riziko kontaminace lidského organismu mikroplasty z potravinového řetězce. Do plastů se dnes balí značná část potravin, přičemž v tomto případě jde o jiný druh polymerů, například v podobě všudypřítomných igelitových pytlíků, které jsou z jiného a méně kvalitního materiálu než zmiňované vodovodní potrubí. Z takových materiálů přitom mohou mikroplasty do potravin skutečně v určité míře pronikat, což již některé průzkumy potvrdily. I proto se v celém světě od používání plastů v potravinářství ustupuje.
Rozbory vody na mikroplasty se nicméně v ČR, ale ani nikde jinde, plošně neprovádějí. Metodiku ani potřebné technologie nemají ani laboratoře státních podniků Povodí, ani Českého hydrometeorologického ústavu, ani SOVAK, i když se přístroje ke stanovení rozborů vody stále zdokonalují. To přitom umožňuje stanovit doposud nestanovované látky v množství o několik řádů nižších, než bylo dosud běžné.
Odborníci zatím neví, odkud se mikroplasty ve vodě berou
„Přítomnost ‚nových‘ látek ve vodách se tak stává senzací bez kontextu toho, že se jedná o problematiku dlouhodobou a s probíhající či proběhlou identifikací případných zdravotních rizik expozice látek vůči lidskému zdraví. Zde je možno ubezpečit, že zmiňované možné efekty nejsou v současné době ani prokázané, ani relevantní a pitná voda je z toho důvodu naprosto bezpečná,“ uvádí ve svém oficiálním stanovisku k problému SOVAK, což je mimochodem identické stanovisko s vyjádřením celoevropského vodohospodářského sdružení EurEau. Jinými slovy, zmiňované výsledky prezentované Orb Media jsou více než zásadním rizikem spíše hurikánem Irma ve sklenici vody.
Bude z vody nejdražší potravina na Zemi?
Na závěr snad jen ještě poznámka – totiž, že naše planeta není v současné době ani náhodou krystalicky čistá, ať se to týká půdy, vzduchu, nebo vody. Naopak technologický pokrok je značný, takže svým způsobem není problém vyčistit vše od všeho, tedy i vodu.
Pokud by se skutečně prokázala v budoucnosti rizika přítomnosti mikroplastů ve vodě a zároveň prosadily požadavky na úplnou absenci veškerých (nejen mikroplastů) látek přítomných ve vodě, stala by se voda patrně nejdražší „potravinou“ na Zemi, neboť by se její cena zvýšila oproti současnému stavu na mnohonásobek, a to nejen v řádu jednotek násobků.
ČLÁNKY DO MAILU