Ministerstvo chce zavést školské logopedy, zdravotníci jsou proti

Přibývá dětí, které mají komunikační potíže

Zavedení školského logopeda MŠMT odůvodňuje třemi argumenty – přibývá dětí s logopedickými vadami, které se stávají velmi častým důvodem pro odklad povinné školní docházky. Navíc školství se stále častěji musí vyrovnat s tím, že ve třídách jsou i žáci, jejichž mateřským jazykem není čeština.

„Česká školní inspekce upozorňuje na dlouhodobý problém odkladů povinné školní docházky z důvodu přetrvávajících logopedických vad u dětí,“ říká mluvčí MŠMT Aneta Lednová. A doplňuje, že logopedické vady jsou dlouhodobě druhou nejčastější příčinou odkladů.

Podle statistických dat MŠMT k 30. září 2021 bylo v mateřských školách (MŠ) 6075 dětí s vadami řeči. V základních školách (ZŠ) to ke stejnému datu bylo 12 202 dětí. Přitom u MŠ meziročně došlo k nárůstu o 226 dětí s vadami řeči, v ZŠ o 885 žáků.

Podle Sdružení ambulantních specialistů (SAS) do ordinací logopedů každoročně míří zhruba 150 tisíc pacientů. Z nich je podle odhadů až 80 % mladších 18 let.

Autor: MŠMT ČR

Přehled počtu dětí s řečovými vadami

Jak uvádějí průvodní materiály k novele, v ČR roste počet žáků s narušenou komunikační schopností. „Jedná se dokonce o jeden z nejčastěji zmiňovaných problémů při vstupu dítěte do vzdělávacího procesu. Tyto obtíže pak ohrožují a narušují školní úspěšnost žáků a následně jejich další profesní vzdělávání a uplatnění na trhu práce,“ uvádí Závěrečná zpráva z hodnocení dopadů regulace (RIA).

RIA také podotýká, že na školách sílí skupina žáků s jiným mateřským jazykem, než je čeština. Tito žáci podle závěrečné zprávy „potřebují strukturovanou a kvalifikovanou logopedickou stimulaci ve školském prostředí“.

S čím pomůže žákům školský logoped

Novela neznamená zvýšené požadavky na vzdělání speciálních pedagogů, ale přichází s novým pojmem „školský logoped“ a ukotvením kompetencí těchto pedagogických pracovníků.

Školský logoped bude moci provádět speciálně pedagogickou logopedickou diagnostiku, identifikovat obtíže dětí v řeči a komunikaci a poskytovat žákům takzvanou intervenci. To zjednodušeně znamená, že by měl umět ve spolupráci se školou zajistit například speciální pomůcky nebo u žáka doporučit individuální metodu tak, aby dítě mělo možnost výuku zvládnout. Pomáhat by měl také žákům s odlišným mateřským jazykem, ze znevýhodněného sociokulturního prostředí a dětem s mentálním, smyslovým nebo tělesným postižením. Těm by měl nastavit vhodné formy alternativní komunikace s pedagogy.

„Co se týče kompetence a vzdělání, pak je školský logoped odborný samostatný pracovník, který pracuje v resortu školství jak v poradenském, tak edukačním procesu,“ uvádí mluvčí MŠMT (citací upřesňujeme ukotvení školského logopeda).

Nová profese nebude ve všech školách

Rodiče dětí s logopedickou vadou, kteří by se chtěli začít radovat, že se zavedením školských logopedů jim ubude práce s ratolestmi doma, by ale měli zbystřit.

První věcí, která jim tuto radost zhatí, je to, že školského logopeda nebudou mít všechny základní školy. „MŠMT nepředpokládá plošné zavedení této pozice do škol běžného vzdělávacího proudu. Přítomnost tohoto odborníka je ve škole opodstatněná v případě většího počtu žáků s narušenou komunikační schopností,“ upozorňuje mluvčí rezortu Aneta Lednová.

A i tam, kde školského logopeda mít budou, jej ředitel či ředitelka nemusí zaměstnávat na plný úvazek. Mluvčí MŠMT podotýká, že úvazky se mohou naředit mezi více zaměstnanců různých kvalifikací – kromě logopeda například na školního psychologa či školního speciálního pedagoga. O jeden plný úvazek se tak klidně mohou dělit dva nebo tři lidé.

Rozdíl mezi klinickým a školským logopedem

Druhým důvodem, který nemusí rodičům usnadnit život, je odlišnost ve vzdělání. Na rozdíl od klinických logopedů, kteří ošetřují děti a dospělé s vadami v ambulancích, nebudou mít školští logopedi zdravotnické vzdělání. To by znamenalo, že v Česku by pod názvem „logoped“ působily dva odlišné tábory – zdravotníci a pedagogové.

Uchazeči o obě výše jmenovaná povolání začínají zpravidla pětiletým magisterským studiem, a to ve studijním oboru speciální pedagogika, se státní závěrečnou zkouškou z logopedie a surdopedie (obor speciální pedagogiky, jenž se zabývá výchovou, vzděláváním a integrací osob s poruchami sluchu).

Školský logoped dále pokračuje 250hodinovým specializačním studiem. Na něj by podle členky výkonného výboru Asociace logopedů ve školství (ALŠ) Veroniky Včelíkové mělo navazovat 100 hodin prohlubujícího studia.

Klinický logoped má cestu ještě složitější. Po státnicích následuje řada měsíců praxe ve zdravotnických zařízeních a prohloubení teoretických znalostí na lékařských fakultách. Předpokladem stát se klinickým logopedem je pak složení teoretické a praktické atestační zkoušky z dovedností nabytých ve zdravotnictví a medicíně. Podle předsedkyně Asociace klinických logopedů ČR (AKL) Ireny Cudlínové toto dovzdělávání trvá 4 roky, z toho studium na lékařské fakultě 1 rok.

Přijde s novelou záměna profesí?

To, že by se logopedem nazýval někdo, kdo má jen pedagogické vzdělání, vadí ministerstvu zdravotnictví (MZ) i klinickým logopedům. 

Jak serveru Vitalia.cz upřesnil mluvčí MZ Ondřej Jakob, ministerstvo k novele mělo dvě připomínky, které označilo jako zásadní. „Obě směřovaly proti navrhovanému způsobu ukotvení ‚školského logopeda‘, které je matoucí,“ podotýká Ondřej Jakob. Připomínky MŠMT zaslalo 23. března.

„Není možné stavět na stejnou úroveň osoby, které mají specializační vzdělání ve zdravotnictví, a osoby s kurzem či pedagogickým vzděláním ve školství, pokud jde o obdobný výkon činností,“ píše MZ v připomínkách. Podobně hovoří i kliničtí logopedi. „Jsme proti tomu, aby vzniklo nové povolání školského logopeda. Nastal by tím chaos, na který by nejvíc doplatili pacienti, tedy většinou děti,“ sdělila serveru Vitalia.cz Irena Cudlínová.

Rodiče by totiž podle ní mohli nabýt dojmu, že u školského logopeda získají stejnou péči jako u klinického logopeda. Jenže tomu by tak podle Ireny Cudlínové nebylo. „Pokud speciální pedagogové nemají vůbec ponětí o neurovývojových poruchách, kterých je v dnešní době nejvíce, tak mohou dětem velmi ublížit. Nepřijde-li se na vadu včas, je špatně diagnostikovaná nebo se s ní špatně pracuje, dítě si nese následky po celý život, které mohou mít podobu třeba  depresí,“ upozorňuje předsedkyně AKL.

Podobné stanovisko zastává SAS, respektive jeho Sekce klinických logopedů, kterou vede Vlasta Šimková. I ona má obavy o to, že logopedové ve školách a v ambulancích budou zaměňováni. „Mluvíme o vzniku jakýchsi nekvalifikovaných logopedických ordinací ve školách, které nesplňují standardy zdravotnických zařízení ani v požadavcích na minimální vybavení ordinací nebo sanitaci. To by se zásadně podepsalo na kvalitě prováděných vyšetření,“ podotýká. Podle ní proto dvojkolejnost logopedů povede v praxi ke znemožnění přístupu ke zdravotní péči, protože značná část dětí může uváznout ve školském systému. „Zákonný zástupce pacienta, pacient ani pedagog by velmi pravděpodobně nedokázali kvalifikovaně rozhodnout, zda a kdy ještě využít pedagogických služeb učitele, a kdy je již nutno se obrátit na zdravotnického pracovníka,“ upozorňuje Vlasta Šimková.

MŠMT proto logopedové navrhli jako kompromis pojmenování „komunikační specialista“. „Bavíme se o slovíčku, ale jde o otvírání dveří k problému, který už dnes existuje – totiž že speciální pedagogové překračují své kompetence,“ podotýká Vlasta Šimková s tím, že motivací jsou peníze od rodičů, protože za hodiny u speciálního pedagoga se platí. U klinického logopeda může být péče hrazená z veřejného zdravotního pojištění.

Asociace logopedů ve školství (ALŠ) ale s tímto nesouhlasí: „Jde o nepravdivé tvrzení. Za logopedickou intervenci ve speciálně pedagogických centrech pro vady řeči se rozhodně neplatí. Veškerá péče je hrazena z finančních prostředků rezortu MŠMT,“ uvedl Výkonný výbor ALŠ. (Do původního znění textu jsme doplnili reakci.)

Ona i Irena Cudlínová proto vidí řešení v tom, aby nevznikala nová profese školského logopeda a systém zůstal zachován v podobě, v jaké je nyní. Tedy aby ve škole působili speciální pedagogové. „Myslím, že zdravotnictví by mělo léčit a školství by mělo vzdělávat. Tak to bylo vždycky, fungovalo to a já nevím, proč by se to nyní mělo měnit,“ podotýká předsedkyně AKL.

„Speciální pedagogové jsou důležití a my si jejich práce velmi vážíme. Mají na starosti mnoho věcí. Například organizaci výuky, prostorové vybavení nebo analýzu výukových metod,“ popisuje předsedkyně logopedické sekce SAS. „Prací speciálního pedagoga je vypracovávání individuálních plánů a uzpůsobení výchovně-vzdělávacího procesu. U dítěte s koktavostí například tak, aby bylo zkoušeno písemně místo u tabule před ostatními žáky. Nebo třeba u dětí s těžším stupněm vývojové dysfázie, což je velmi nepříjemná porucha řeči na bázi mozkové disfunkce, je často nutné individuálně vybrat nejlepší metodu počátečního čtení. Ale neznamená to, že bude speciální pedagog dělat diagnostiku a terapii řečových vad. To je věcí klinického logopeda. Ten nejde po nápravě hlásky, ale po příčině toho, proč hláska není dobře tvořena. Tyto příčiny odstraní a teprve poté lze s hláskou pracovat,“ uvádí Vlasta Šimková.

MŠMT kritiku předem odmítlo

MŠM ale již v doprovodných materiálech k novele tyto argumenty odmítá. „Každodenní práce s dítětem ve školském zařízení umožňuje pravidelnou a intenzivní logopedickou péči, která je zároveň pro tyto žáky dostupnější,“ podotýká MŠMT v důvodové zprávě. „Uzpůsobené prostředí školy také umožňuje poskytování logopedické péče i žákům s neurovývojovými a behaviorálními poruchami, včetně poruch autistického spektra, pro něž je často ambulantní forma neefektivní a nepřístupná. Školský systém zároveň umožňuje působit na dítě v senzitivním vývojovém období (předškolní období), což je přínosné zejména pro děti ze znevýhodněného sociokulturního prostředí. V rezortu školství přitom dlouhodobě chybí systematicky poskytovaná logopedická péče,“ dodává MŠMT.

Mluvčí MŠMT  navíc poukazuje, že rodiče stojí o logopedy přímo ve školách. „Veřejnost má o služby školských logopedů prokazatelně zájem, neboť vytíženost speciálně pedagogických center logopedického typu i naplněnost škol pro žáky s vadami řeči je výrazná a prokazatelná,“ doplňuje Aneta Lednová.

Vznik školského logopeda hájí také ALŠ, jež označuje námitky za neopodstatněný mezioborový spor. „V případě školského logopeda se nejedná o ‚nově‘ vytvořenou či modifikovanou pozici, ale ‚pouze‘ o profesní ukotvení logopedů pracujících ve školství, kteří tu již dlouhá desetiletí kvalitně fungují,“ podotýká Veronika Včelíková s tím, že logopedie je nedílnou součástí speciální pedagogiky a logoped obecně neléčí, ale poskytuje intervenci, což je záměrné učení. Proto jej nelze zahrnout pouze pod rezort MZ. „Dokonalá znalost vzdělávacího systému a logopedické problematiky umožňuje kvalitní posouzení řečových obtíží a následné nastavení adekvátních podpůrných opatření ve vzdělávání, ze kterých může žák s narušenou komunikační schopností profitovat,“ míní Veronika Včelíková.

ALŠ mimo jiné poukazuje na to, že čekací lhůty k logopedům mohou být nyní dlouhé i 3 měsíce, přitom dostupnost této péče je pro předškolní děti a žáky mladšího školního věku zásadní. „Ukotví-li se již konečně kompetence školských logopedů, zvýší se obecně i počet a dostupnost lépe pracujících logopedů,“ míní Veronika Včelíková s tím, že vyšší konkurenční prostředí pomůže zkvalitnění péče o osoby s narušenou komunikační schopností.